Beatles: Perná léta

V tomto dokumentu je nakrásně vidět, jak Brouci předběhli svoji dobu. Nepředběhli ji jen co do svých úžasných písní, ale taky co do koncertování, na jejich obrovské performance (především v USA) nebyl tenkrát ještě nikdo připravený, nebyli lidé ani koncertní technika, o security ani nemluvě. Kdo však byl, byly zástupy jejich gruppies, tedy uječených fanynek, kvůli kterým John a co. neslyšeli, co zpívají a díky kterým se svými live vystoupeními v roce '66 nakonec skončili. Dokument od amerického režiséra Rona Howarda nepřináší nic moc nového (tedy kromě těch dosud nikdy neviděných záběrů), hlavně tedy pro fanoušky The Beatles, kteří už mají o své kapele něco načteno a kteří už viděli např. skvělou dokumentární sérii Anthology. Ale to nic nemění na tom, že The Beatles: Eight Days a Week - The Touring Years je výtečný film, vymazlený do posledního detailu, plný beatlovského humoru a samozřejmě hlavně jejich nezapomenutelné muziky. A sami Brouci tenkrát ani nevěděli, jaké slavné osobnosti v publiku měli- herečky Whoopi Goldberg a Sigourney Weaver nebo muzikanta Elvise Costella. A už vůbec nemohli tušit, že se jejich hudba dostane do odborné literatury a že svoje fanoušky budou mít ještě půl století od posledního koncertu- tentokrát už sice bez hysterického jekotu, ale o to zarytější a věrnější. Pro nás fanoušky film povinnost (když si před vás v kině sedne dvojice Anglánů, je zážitek o to sugestivnější, hehe), pro ostatní pak zajímavý náhled, co fenomén Beatles znamenal pro svoji generaci v krásných letech šedesátých. "Kultura? To si snad děláte srandu. Tohle přece není žádná kultura, tohle je zábava." (25.09.2016)

Za úspěchem stojí tvrdá práce, pevné přátelství, spousta talentu a zase spousta práce. Přežít úspěch se ovšem povede málokomu. A Beatles se to vlastně nepovedlo. To je jediná věc, kterou se v tomto dokumentu nedozvíme. Nedozvíme se také až na několik narážek vůbec nic o osobních životech všech čtyř Brouků. Jinak jde o vynikající dílo. Je neuvěřitelné sledovat s jak primitivními technickými prostředky museli Beatles hrát. Jak si dokázali udržet kvalitu i v jekotu fanynek, nevyhovujícím nazvučení i vlastní únavě. A viděl bych to na Oscara za střih a zvuk. (18.09.2016)

Beatles jsem v životě neposlouchal, můj přehled o nich je povrchní, ale přesto jsem viděl mnoho televizních dokumentů, které mi toho prozradily řádově více, minimálně lépe uvedly do kontextu doby, rozebíraly podstatné lidi okolo skupiny, případně mapovaly pokračující dráhy a životy členů kapely. To vše zde není, případně jen velmi povrchně, a místo toho se diváci zásobují obrazovým materiálem a informacemi, které dopředu znají. Jediné, co to posílá trochu výš jsou komentáře všech členů kapely (včetně těch již mrtvých), kteří se retrospektivně vracejí k událostem, o kterých je film. No a ten film je převážně o koncertech a vlhnutí všech fanynek, které z nich doslova šílely. No a to je prostě příšerně málo na životopisný dokument o takových legendách, kterými Beatles bezesporu jsou. 64% (17.01.2017)

Průvodce davovým šílenstvím jménem beatlemánie z první řady. Výhodou tohoto dokumentu je zaostření na první část hudební kariéry liverpoolské čtveřice. Díky tomu všechno vypadá optimističtěji a může skončit happy-endem. Ron Howard by mě sice jako režisér podobného filmu nikdy nenapadl, ale evidentně tohle spojení fungovalo. Ale z hudebního hlediska to nejzajímavější z tvorby The Beatles teprve přijde. Bude druhý díl? (02.11.2016)

V poslední době jdou hudební dokumenty na dračku, a tak i fanoušci Beatles si musí přijít na své. Tentokrát se do projektu pustil Ron Howard a své práce se ujal velmi dobře, protože dokázal velmi autenticky zpracovat klima v prvotních letech kapely (tzv. Beatlemánie) a tuto atmosféru dokázal přenést na diváka skvělým způsobem- nadšení a euforie v prvních měsících obrovského vzestupu a poté značné otrávení a včasné Dost!. Film dokáže odpovědět na základní otázky, zejména proč se Beatles stali takovým fenoménem, i po 50 letech dosud nepřekonaným vrcholem ve svém období (přirovnání Johna Lennona k plující lodi je vynikající) a také proč následoval rychlý konec živých vystoupení a jakýsi úpadek (k tomuto bodu jsem si vzpomněl na trefné "Čeho je moc, toho je příliš"). Názvy filmů "Hard day's night", "Help!" a také "Eight days a week" tedy zachycují náladu členů po období jejich zenitu, ovšem to, co dokázali během tak krátkého období, je velmi nevídané. Trochu mě zklamalo, že se jedná pouze o období 62-66, protože jsem čekal vysvětlení a popis rozchodu cest jednotlivých aktérů (moje chyba, mám si číst obsahy), ale nakonec jsem si uvědomil, že Ron to tak chtěl a má to tak být. Pro skalní fanoušky Beatles se tento dokument stává jednoznačnou povinností a i další milovníci hudby (včetně mě) se určitě o něco obohatí. (08.11.2016)