Beatles: Perná léta

"Já jsem jedináček a najednou jsem měl pocit, že mám tři bratry." Éra Beatles nebyla tak harmonickou pohádkou, jak se snaží tento dokument naznačit, ale to je moje patrně jediná výhrada. Hudba totiž zněla skvěle, "kastrolovému" období byla věnována většina času a několikrát jsem byl ušlapán davem nadržených slečen. Nicméně v historii Brouků se poměrně orientuju a tak jsem v dokumentu hledal něco víc. A našel jsem to, čehož si cením. Jednalo se jednak o skvělou motivační formulku před koncertem, množství fotek a mně neznámých záběrů z koncertů a hlavně Anfield Road. Až se naučím cestovat v čase, což plánuju na příští pětiletku, tak se okamžitě hodlám přenést do 18. 4. 1964 a zazpívat s celým stadionem fotbalistům FC Liverpool She Loves You. Při těchto záběrech jsem totiž cítil neskutečné množství pozitivní energie a to prostě musím zažít. (04.05.2017)

Stejně jako Califf i já jsem se bál že mě dokument zklame ve výběru známých a už "provařenych" písní, které jsou ikonicke pro tvorbu Brouků. Ale i já toužil spatřit tvorbu druhé poloviny jejich společného života. To jsem bohužel nedostal. Naštěstí to Ron Howard zachraňuje skvěle odvedenou prací, takže o zklamání se rozhodně nejedná. Díky bratrankum jsem se do Beatles v posledním roce zaposlouchal a to zejména do jejich tvorby pro mnoho lidí neznámé. A musím uznat, že hudba je to nadčasová a tak nezbývá než doufat v pokračování dokumentu z tohoto období... Díky Rone a díky kluci (bratranci) za seznámení s Beatles 😉 (31.10.2016)

Ničím objevný, ale poctivě zpracovaný dokument, který se soustředí pouze a jen na koncertování Beatles. Nic, co by člověka ohromilo, člověk už to všechno zná - Liverpool, Amerika, "jsme slavnější než Ježíš", ječící fanynky, kdy se kapela ani neslyšela a Starr vzpomíná, jak se orientoval, kde v písni jsou, podle toho, jak si před ním Lennon s McCartneym podupávali nohou do rytmu... Leckdy pouze fotografie provázené slovem, ale celkově to atmosféru přiblíží příjemně a vtipně. (22.12.2016)

Chápu, že je složité natočit něco nového a objevného o Beatles, ale tenhle povrchní průlet jejich největšími hity je naprosto o ničem. Dvě, tři okrajové zmínky o tom, proč, jak dál a kam se případně posunout mohou být zajímavé pro někoho, kdo dosud o Beatles neslyšel. To, že někdo umí natočit hraný film, neznamená, že bude umět natočit i dokument. Howard je toho jasnou ukázkou. Jedna hvězdička za nostalgii a jedna za hudbu, která by si zasloužila hvězdiček pět, ale ne v tak odbytém dokumentu. (06.03.2021)

Před padesáti lety bych za to dal košili i kabát, ale věc se mění, a osmý den týdne bychom prošustrovali stejně jako stávajcích sedm. A tak se spokojím s diskursem s prvním uvedeným komentátorem (Lima *****): "Svůj obdiv k The Beatles dělím na dvě etapy - před albem ´Revolver´ a to, co přišlo po něm." Obě období se dají snadno vysledovat, určit jejich zlom však asi nebude snadné, spíš "jak to kdo vidí". I raném období se se vyskytují skladby harmonicky náročné a textově spíš zajímavé (např. If I Fell), ale předělovou deskou je pro mě Rubbersoul (také jsem si jí kdysi obstaral jako první) - písničky jsou zde zcela jiného typu než na "Help", experiment se ještě nestal sebeúčelem, i když je už i zde vstupní branou; a možná že právě písničky jako "Člověk Nikde" či zkouřený "Skandinávský nábytek" budou jejich (ve)smírným odkazem. (07.09.2018)