Nosferatu - Fantom noci

Herzog slepě nekopíruje ani nevykrádá, naopak příběhu přidává značnou dávku surreálné děsivosti. Groteskní noční můra bez happyendu, naopak s démonem Kinským, charismatickým Ganzem a přepjatě melodramatickou Isabelle Adjani. Ta skvěle funguje jako kontrapunkt k ledově chladnému hrběti Draculovi. Několik záměrně černohumorných momentů ještě posiluje "morová" hudba a všudypřítomné krysy. Pocta a reinterpretace jak má být. (23.03.2013)

Tvorbu Wernera Herzoga jsem sice teprve letos začal více objevovat, ale na základě 4 starších filmů, které jsem od Herzoga doposud viděl, by mě vážně nenapadlo, že režisér takových kvalit má potřebu na vrcholu svých sil zahazovat tak výjimečný talent v adaptaci zcela brakového horrorového příběhu. Na druhé straně každý má z času na čas právo na jisté úlety a Herzog jako režisér si svůj úlet vybral zde. Jak se mi v průběhu let podařilo vidět už tři adaptace slavného Draculy a tahle je z nich nejnovější, mám z nich zatím pocit, že čím je to novější a nákladnější, tím je to také horší... S postavou záhadného Draculy se tu vůbec nepracuje tak, aby z něj sálalo jisté tajemství nebo napětí, naopak svým hrůzostrašným zjevem s tváří a pohledem mrtvoly dává od počátku bez přetvářky svému hostovi znát, že „bude hůř“. Již ve své první scéně začíná Dracula pít příchozímu úředníkovi z rány krev, takže se jen divím panu Jonathanovi, že po takové zkušenosti neutekl pryč dveřmi poblíž hned (tedy divil jsem se mu ve stejném smyslu hned po prvním spatření netvora), ale naopak jal se pro to dobrovolně absolovat na zámku v Karpatech další dny a počkat, než se v Draculově obydlí totálně zblázní. Docela jsem se pobavil u scén, kdy Dracula sám před kamerou vyjadřuje svoje choutky na útok, zejména během Drákulovy kreace uprostřed tmy na lodi jsem se výtlemu neubránil. Ty zakomponované výjevy létajícího netopýra, údajně vypůjčené z přírodopisného dokumentu, pak tomu nasadily korunu. Za zdařilou považuji první půlhodinu do příchodu na zámek a všechny poetické exteriérní záběry, ať už v holandském městě nebo uprostřed čarokrásné slovenské přírody. Škoda tak krásných záběrů pro něco tak ubohého... [45%] (05.10.2021)

70% Od NOSFERATU jsem dostal trošku míň než jsem čekal, přesto to rozhodně není film na odpis a pozitiva rozhdoně převahují nad několika málo slabšími momenty. Jedním z nich je rozhodně sureálná nálada filmu, která se jím táhne po celou dobu a nechá vás na holičkách. Kinskiho hrabě Dracula pak působí poněkud bázlivě, Klaus Kinski vypadá úchvatně (souhlasím, že by si zasloužil víc scén) a scéna, kdy pomalu přistupuje k Harkerovi na loži (ty drápy!) je jedna z nejmrazivějších, co jsem viděl za poslední dobu. (13.12.2009)

Velmi povedené zpracování Draculy pod titulem Murnauova Nosferatu z roku 1922. Jak jsem už mnohokrát napsal, drakulovské snímky mě příliš nebaví, ale tento společně s původním němým filmem mi připadají nepřekonatelné. Klaus Kinski efektně převzal upírskou štafetu po Maxi Schreckovi a ve své roli je výborný. Dokáže vyvolat jak soucit, tak i silný děs. Za zmínku také stojí krásná Isabelle Adjani, která se své role chopila dobře, ale stejně podala nejlepší výkon až v o dva roky mladším hororu Possession. Každopádně, tento upírský horor patří k těm nejlepším. Určitě stojí za vidění. (05.01.2012)

Mal som vo väčšine filmovej stopáže nepríjemný zvláštny tiesnivý pocit,že sa deje niečo strašné,a tak pri pohľade na krysy a na mor v Holandsku ma extrémne mrazilo,že k tomu vidieť desivého,ako zvyčajne Klausa Kinského nepridáva na zdraví nič dobrého,veľmi depresívny film,ktorý vďaka réžii Wernera Herzoga pôsobí autenticky! Ak by som mal vyzradiť tajomstvo,tak spolupráca KINSKI/HERZOG mi viac pasuje predtým v Aguirre, der Zorn Gottes a potom v majestátnom Fitzcarraldo,zlatá stredná cesta je asi tu... Inak mladý Bruno Ganz sa profiloval herecky už dávno predtým,ako som si doteraz myslel... (31.05.2015)