Reklama

Reklama

VOD (1)

Eugene Martone, který má mimořádný talent pro hru na klasickou kytaru, se zoufale snaží najít dávno ztracenou bluesovou píseň. V harlemském pečovatelském domě vyhledá Willieho Browna, legendárního bluesového muzikanta, který by mu mohl pomoci. Eugene se tak stane součástí plánu geniálního kytaristy, jenž chce získat zpět svou duši, kterou před mnoha desítkami let zaprodal na venkovské křižovatce ďáblu výměnou za svůj hudební úspěch. Dvojice, která se vydává na cestu přes deltu Mississippi, potkává uprchlici Frances, do níž se Eugene zamiluje. Poté, co odstartoval kariéru prodejem svého scénáře k filmu Křižovatky (1986), který je volně inspirován mytickou postavou Fausta a pověstí o skutečné bluesové legendě Robertu Johnsonovi, napsal bývalý bluesový hudebník John Fusco scénář k filmovému hitu Mladé pušky (1988). (Cinemax)

(více)

Recenze (46)

Angus 

všechny recenze uživatele

Protože mám rád blues a také hraji na kytaru, tak jsem mohl porovnat své "skills" a dnešní dobu. Do filmu jsem se perfektně vžil a nasál jsem tu skvělou bezstarostnou bluesovou atmosféru, kterou bych rád zažil znova. Ale jestli nemáte radí blues nebo rock ´n ´roll a hnusí se vám hudební nástroje tak je to ztráta času. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Kdybych byl muzikantem, tak bych byl během sledování Křižovatek asi úplně v sedmém nebi, ale ono je to úžasné dívat se a poslouchat i v případě, že jste zrovna jenom pouhým obdivovatelem těch, co s kouskem dřeva nebo železa a strun na jevišti umí vydat tak podmanivé tóny... Obě scény s vystoupením na jevišti, jak ta s písní o starém Williem, tak ještě víc strhující kytarový souboj k závěru, byly pro mě asi nejvýraznějším vyvrcholením celého filmu... aneb možnost se dočkat v rámci celkového filmového zážitku ještě samostatného zážitku navíc, z ukázky přesně toho, kolem čeho se film neustále s hlavními postavami točí. Ovšem nemohu popřít podobně jedinečnou atmosféru ani v průběhu možná trochu loudavého, ale přeci jen sympaticky podaného příběhu putování dvou odlišných lidí za různorodým cílem stejnou trasou. Kdyby takoví sympatičtí hrdinové na stezkách ve jménu poetického vandrování nesešli hned opakovaně takříkajíc z cesty, možná bych se přiklonil i k plnému hodnocení, protože po většinu času jsem byl nadšen (...a třeba časem poslední hvězdičku ještě přidám :)). Oba věkově vzájemně nesourodí herci (pro mě doposud zcela neznámí) ztvárnili hlavní role na výbornou, zvláště Joe Seneca byl fantastický, podmanivý bluesman, oddaný srdcem i duší... Na chvíli mě zaskočilo, proč zde svítí i žánr mysteriózní, ale ano – Walteru Hillovi se ten kousek mystiky v motivu smlouvy s ďáblem podařilo do filmu propašovat nejen v rámci děje, ale i lehce tajemnou atmosférou. [85%] ()

Reklama

waits 

všechny recenze uživatele

Robert Leroy Johnson se jednou v noci na křižovatce upsal dáblu a stal se díky tomu nejvlivnějším bluesovým kytaristou 20. století, muzikantem, kterého citují Clapton, Dylan, Zeppelini nebo Stones. Pravda, jen žil za to jen krátce..(1911-1938). A na téhle historce stojí i road movie, ve kterém dávný Johnsonův spolughráč Willie Brown (Joe Seneca) a mladý Machio ukazují něco z blues...Ovšem trochu rozpačitě a povrchně. (Jestlipak exitsuje film o samotném Johnsonovi s jeho hudbou? Chtěl bych ho vidět!) Největším nedostatek je pro mě obsazení Macchia do hlavní role. Toho bluesmena v něm prostě ne a ne vidět. Druhým nedostatkem je to, že jde v podstatě jen o odkaz na onu dábelskou historii, blues z filmu nevychází, jen se hraje..Rychle ke kladům, hraje se tu skvěle. Kytaru obstaral veleschopný všeuměl Ry Coooder, harmoniku Sonny Terry, mihne se tu i Steve Vai (Whitesnake, Van Halen). Hudba je taky hlavním důvodem, proč se na film dívat a za ní a přece jen slušně vykreslené Mississipi a v dálce probleskující upoutávku na dřevní blues dám čtyři. Když na začátku filmu přijde Johnson do studia..! Některé věci ze soundtracku (Walkin Away, Feelin Bad Blues) jsou boží. ()

kagemush 

všechny recenze uživatele

Na blues vyrůstali ti co mám z hudební branže nejjradši.Ať tobyl Hendrix,Joplin,kluci z Cream (vlastně kde kdo z šedesátejch)ale i první metaláci (no že Zeppeliňáci,to je snad jasný,ale voni i takoví Sabbati,samozřejmě) ,no a pak i ti co nikdy na nic nehráli,-třeba já.---Tenhle film beru jako milý pokus o cestě k původnímu blues,který se vlastně nemohl zdařit,už kvůli nasládlý formě filmu a tomu jelitu režisérskýmu (a herci taky slabý).--Ovšem ta spousta dobrý hudby dobře zahraný ,a hlavně díky tématu veliká vzácnost.Takže potom pro mě nadprůměr. ()

TheRaven 

všechny recenze uživatele

Hudba, a především sami živí muzikanti jsou nedílným, leč často jen upozaděným prvkem mnoha Hillových filmů. Tentokrát však hrají hlavní part (doslova) a z tohohle úhlu předpokládám, že Crossroads musí být Hillova srdcovka, kterou si natočil především pro vlastní potěchu. K tomu přidal ještě něco ze svého filmařského umu a stvořil těžko zařaditelné, multižánrové dílo, které spojuje klasické téma žák-učitel (všelijací ti karate-tigerové a karate-kidi, avšak tentokrát s kytarou a s tím, že guru neučí nové věci, ale musí probudit to, co už tam dávno je + R. Macchio v hlavní roli), ještě klasičtější, avšak zajímavě pojaté faustovské téma (černej blůzovej ďábel!), a celé to rámuje road movie. Samozřejmě nechybí ani závěrečný (a proklatě dobrý) souboj, typický do různé míry pro všechny tři jmenované žánry. Crossroads možná občas trochu zadrhávají, ale co, jsou minimálně krásnou ilustrací Hillovy lásky k hudbě, která zaručeně zapůsobí i na diváka. Slabší čtyři. ()

Galerie (20)

Zajímavosti (1)

  • Ve scéně souboje kyteristů nahrál Steve Vai oba party, jak jeho tak Eugenův (Ralph Macchio). Řekl, že bylo těžší sledovat se jak "nemůže" danou část zahrát, než ji ve skutečnosti zahrát. (Miro_CZ)

Reklama

Reklama