Mladý Karl Marx

„Vše co existuje si zasluhuje zahynout.“ (Goethe. Faust; oblíbený Marxův citát) Je třeba složit díky za filmy tohoto typu. Třebaže s některými z nich, s jejich podáním dějinných událostí, osobnostních charakteristik, nesouhlasíte, lze je označit za ony pověstné perly v hromadě odpadků, a to právě proto, že je s nimi možné polemizovat nebo souznít, v rozdíl od většiny filmové produkce, americké zejména, s níž debatovat nelze (konečně ta nemá jiného účelu než myšlení umrtvit). Zde máme snímek nabízející poněkud barvotiskový portrét počátků „kariéry“ a manželství falešného proroka Karla Marxe v podání Raoula Pecka, mj. tvůrce dokumentu o tyranii málo opigmentovaných lidí (což je legrace vzhledem k Marxovu zhnusení z „negrů“). Jediné, co se barvotiskoviskosti vymyká, je vhled do továrních hal oné doby. Pracovní podmínky v mnoha fabrikách v prvé polovině 19. století vzbuzují smíšený pocit hrůzy a odporu k jejich nelidskosti (jak ukazují i jiné filmy, a pochopitelně literatura o tomto tématu). Snímek věnovaný Marxovi nás v pár záběrech zavede do britských textilek, do obydlí jejich zaměstnanců; v tomto směru bude tedy divák (i ten, který reprezentuje v relaci k pracovním a životním podmínkám dělnictva v 19. století pověstnou Tabula rasa) jaksi obeznámenější než samotný Marx, onen pán totiž nikdy žádnou továrnu, důl, ... jednoduše žádné průmyslové pracoviště, nenavštívil (na rozdíl od svého „přítele“ a vydržovatele Engelse). Marx své proletáře neznal, živý dělník ho nezajímal; vše měl vyčteno z knih, novinových článků, vládních statistik, vše pro něj byla teorie a jeho cílem byla opět teorie, pochopitelně teorie vědecká (teorie silně načichlá apokalyptickými, radikálními proklamacemi). Film samotný, jak ostatně jeho název napovídá, se primárně zabývá „mladým“ Marxem, jeho životem politickým i rodinným a právě v jejich zobrazení je ona výše zmíněná barvotiskovost. Rodinný život je idylické pokračování pohádek o tom, kterak si neurozený mládenec princeznu vzal, jen si vyslechneme povzdech, že manželčina rodina nechce mládence finančně podporovat (odmítání finanční podpory, to opravdu neměl Karel Marx rád); a zde vyprávění končí, ještě včas před manželčiným vystřízlivěním; život v chudobě, s v hygieně si nelibujícím, svárlivým příživníkem. Co se týče politického portrétu Karla Marxe - autor se velmi snaží navodit dojem, že Marx to myslel s lidstvem dobře, žel jeho myšlenky byly zkresleny a hanebně zneužity. Nicméně přece tu a tam probleskne holá pravda, totiž že násilí spojené s marxismem je obsaženo v samotném Marxově díle. Patrně i proto, že násilí a obdiv k násilí, byly neoddělitelnou součástí osobnosti Karla Marxe. Násilnický, netolerantní člověk, jehož jméno je právem spojeno s budováním a udržováním nelidských režimů. Tento rys jeho povahy je patrný i ve filmu, zejména v jeho pohrdavém, povýšeném, arogantním postoji k ostatním „revolucionářům“. Marx, kovaný teoretik, nejvíce pohrdal a nesnášel socialisty dělnického původu, mimo jiné i proto, že tito lidé, vzešlí z dělnického prostředí, netoužili po nových dogmatech, které by dělnictvo v roli ďáblova sluhy pomohlo realizovat v praxi, ale usilovali „pouze“ o postupné zlepšování pracovních a životních podmínek dělníků – a to i ve spolupráci s tzv. třídním nepřítelem. Děj končí s uveřejněním komunistického manifestu, vyhlášením tolik známého hesla o alianci proletariátu všech zemí a proklamací mezi-třídní nesnášenlivosti a nenávisti. Takže díky za film, oslavující teoretika nenávisti, který opravdu nutí k polemice. Jde o film oslavující rasistu (Marxovi, ač původem Židovi, byl vlastní antisemitismus, víra v teorie o podřadných rasách („negři“, Slované) a podřadných národech (Irové, Skotové, Baskové, Řekové, Češi, Srbové, Chorvaté, Rusové, … ) a satanistu (nenávist vůči Bohu a přijetí satana za patrona svého politického díla dosvědčuje Marxova poezie). Nelidskost komunismu nepřišla na svět až se Stalinem, jak to někteří soudobí marxisté rádi předkládají; už mnohem dříve na sebe vzala podobu vousaté tváře myslitele z Trevíru. Marxismus není žádnou cestou k světlým zítřkům, jen širokou cestu dolů, k zavržení. „Pekelné výpary vystupují k mému mozku, naplňují jej až k šílenství, až se mé srdce zcela mění. Vidíš ten meč? Sám kníže temnoty mně jej dal. To on mi určuje čas a dává mi znamení. A já stále směleji hraji tanec smrti.“ (Karel Marx. „Hráč“ (Spielmann)) (12.03.2022) (méně) (více)

Pro marxisty je film asi něco jako modla, ale když se nad jeho životem zamyslím byl do značné míry pokrytecký. On sám nikdy nedokázal žít slušně a hnal se z konfliktu do konfliktu. Podobně potom jeho myšlenky vedly k vzestupu největších totalitních režimů světa. To se snažili filmový tvůrci ukázat reálnými záběry na konci snímku v titulcích - Marxovi fanoušci možná nepochopili, že se jedná o skutečné záběry jak lidé utíkají z komunistických zemí, jak tajná policie zatýká disidenty a jak se vyvražďují určené skupiny obyvatel. Jak je bulvárně známo Karel Marx měl nemanželské dítě se svojí služebnou, které nedával žádný plat, a vydržoval si jí pouze za jídlo a ubytování. Tak trochu nuzné podmínky pro člověka, kterého zaměstnával - a to kritizoval buržoazii za to, v jak nuzných podmínkách nutí žít zaměstnance jejich továren. Jasně byl to bojovník a ten nemá čas vydělávat, protože musí bojovat. Hodně ho finančně podporoval Engels, protože Marx byl značně konfliktní a dokázal se s málo kým shodnout a vydělat nějaké peníze. Jeho teorie jsou podobné jako on sám - konfliktní, neschopné kompromisu, spolupráce... z toho snímku mi také došlo, proč původně dobře míněná Engelsova snaha na začátku se na konci změnila v katastrofu. Engels se pod vlivem Marxe postupně radikalizoval. Myslím, že jejich teorie - násilím svrhnout vládnoucí třídu, potom přejít k socialismu vedoucímu k "ráji na zemi", tedy komunismu - byla úplný omyl. Pokud nepoužiji slovo naprostý podvod. Proč? Protože v praxi vedla k zabíjení a bojům. K moci se dostali nevzdělaní a nemorální lidé. Jen si vzpomeňme, co za lidi bylo v komunistické straně Československa. Ne nadarmo se slangově ne-li trochu lacině říkalo, že normálně se "hovno tlačí dolů", ale za komunismu se "hovno tlačí nahoru", což naznačovalo výběr lidí, kteří se dostávali k moci. Myšlenka na společnost, která je rájem na zemi díky tomu, že všechno patří všem je utopie. Za vlády všech komunistických režimů po celém světě vždy má moc v rukou jediná vládnoucí komunistická strana, která má zákonodárnou, soudní i výkonnou moc pod kontrolou. Dochází k širokému zneužívání moci, zinscenovaným soudním procesům, politickým vraždám a podobně (jak to vidíme i v dnešní Číně, na Kubě nebo v Severní Koreji). Takže ona nostalgie nad učením Karla Marxe určitě není na místě. Byl to kompletní podvod na lidstvo. Jo a ještě mě napadá, že Marxovy myšlenky jsou mimo realitu i v tom, že v praxi se nikdy nedají uskutečnit. Jak bychom mohli mít beztřídní společnost? Nikdo to nedokázal zrealizovat, protože to v životě prostě funguje jinak. Můžeme si vysnít cokoliv chceme, ale to ještě neznamená, že to v praxi bude fungovat. Ať už ve stavebnictví nebo zdravotnictví, všude musíme vycházet z toho, jestli ta stavba, kterou jsme navrhly bude držet pohromadě, jestli je možné ji vůbec postavit atd. Tím je řečeno: Může společnost fungovat jako beztřídní, tak že jsou na tom všichni stejně, že vládnou dělníci a tak dále. Normálně, když chceme něco postavit, potřebujeme architekty, výrobce stavebnin, dělníky a v různých odvětvích technology, šéfy, kteří to řídí atd. Není možné, aby nebyli ty funkce různě oceňované podle náročnosti práce a schopností člověka. Také Marx a Engels vůbec nemysleli na to, že existují dobří a zlí lidé. Podle nich se zabíjením a svržením vládnoucí třídy měli z lidí stát andělé, kteří budou žít v poklidu a míru a budou jeden druhému pomáhat, nebudou krást a podvádět, budou všechen majetek navzájem sdílet a zřeknou se osobního vlastnictví a tak dále. Všechny ty takzvané komunistické režimy vypadaly následovně - komunistická strana ovládá všechno a lidé na ní otročí. Ve skutečném světě je to tak, že pokud chcete udělat z člověka ctnostnější a vznešenější bytost, musíte se dát cestou dobra a snahy o komunikaci, soucit s ostatními, pomoc ostatním, vzděláváním se a tak dále. Není to tak, že svrhnete a pozabíjíte všechno, co si myslíte, že vám brání ve vybudování vysněného "ráje" a až všechny překážky odstraníte, bude to už život a svět bez nespravedlnosti a bez obtíží. Po cestě jste ale spáchali strašné zločiny, nestanete se potom zločincem, kterého budou ostatní stíhat? A tak to skutečně dopadlo. Při svrhávání vlád komunisté pozabíjeli hodně lidí a potom se báli, že jim za to bude chtít někdo také ublížit a tak pokračovali dál v odstraňování "nepřátel" a i když už měli v rukou absolutní moc, stále se obávali, stále lidi potlačovali a nervózně všechno kontrolovali, jestli se někde neděje nějaká "podvratná činnost", která by je připravila o moc a postavila před spravedlnost. To byla ta atmosféra. Nebyl to ráj, byla to napjatá totalita. Navíc cesta do ráje vede jinudy. Nutno také jasně připomenout, že Marx je ateista, nevěří v Boha a tedy ani v duchovní závazky a z nich vyplývající morální omezení. Podle něho je jen třeba bojovat mezi sebou, což hlásá spojení Darwinismu a Marxismu do teorií o "třídním boji" vycházejícím z názoru, že "přežije jen ten nejsilnější". Vzájemnými boji se má dosahovat pokroku, prosperity atd. Ale co si budeme povídat. Můžeme vzájemnými boji dosáhnout harmonie? Učení mudrců jakými byly Lao-c', Konfucius, Sokrates, Siddhartha nebo Ježíš vede člověka k vyšším mravním hodnotám. Dodržováním mravních hodnot se z člověka může stát lepší člověk, který je schopen a ochoten pomáhat ostatním. Takže cesta za lepšími zítřky podle mě rozhodně nevede skrze Marxův - Engelsův třídní boj, ale přes vzdělávání, duchovní a morální hodnoty, kdy se člověk skutečně změní k lepšímu a jeho dobrota vychází z něj samotného, nikoliv z nějakého systému. Pokud sebelepší systém budou řídit a obývat nemorální lidé, určitě se z toho morální a spravedlivá společnost jen tak nestane. To by byla hodně naivní představa. (04.05.2018) (méně) (více)