poster

matka!

  • USA

    Mother!

  • USA

    Day 6

    (pracovní název)
  • Slovensko

    matka!

  • Velká Británie

    Mother!

  • Austrálie

    Mother!

  • Kanada

    Mother!

  • Nový Zéland

    Mother!

Drama / Thriller / Horor / Mysteriózní / Psychologický

USA, 2017, 115 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • PinokKio
    *****

    Sugestivní drámo, jehož základním stavebním kamenem jsme my, resp. naše představa, kam směřovat totální chaos, který nám režisér servíruje. Někdo může vidět souvztažnost v pomoci uprchlíkům, která se může obrátit proti nám, jiný zas biblické výjevy, další z vás může pomyslet na mytologickou Gaiu. Každý, kdo se nebojí přemýšlet, si v tom najde cosi svého, mně se třeba vybavila májá z hinduismu. Výsledkem je skvěle zahraný, odtažitě natočený film, který mě v první polovině dost znervózňoval a v té druhé rovnou uvrhl do absolutní katarze. Tohle je Aronofskyho vybroušený diamant, ve kterém ti líní hledat odpovědi uvidí jen kus šutru ..(19.10.2017)

  • novoten
    **

    V silnějších chvílích nechybí intenzita Labutě nebo pod kůží napevno zalezlá nepříjemnost a sugestivnost Requiemu. Ať už ale chtěl Aronofsky říct cokoli, veškerá alegorie se ztrácí v neustálé smyčce. Neúspěšná snaha o uchránění vlastního soukromí je po chvíli tak iritující, že jsem s každou novou postavou jen kroutil hlavou s čím dál větším důrazem. Ten způsob, jakým se celá forma v poslední třetině zataví, je ale tak průhledný, zbytečný a (co je nejhorší) líně napsaný, že jsem už jen odškrtával povinná biblická zastavení a byl čím dál rozmrzelejší z toho, jak Jennifer Lawrence hraje naprosto prvotřídně a přitom ve své podstatě naprázdno. Děsí mě, že někdo, kdo dokázal o dekádu dříve rozvést jednoduchý řetězec myšlenek do životního díla jménem Fontána, teď vyplodí nápad, který očividně chce bujet do více rovin, ale on ho nechá plynout v jediné. Noe byl možná zklamání, ale matka! je hranice mezi šlápnutím vedle a ztrátou sama sebe.(18.10.2017)

  • JitkaCardova
    *****

    Co je pro některé těžká a nepředstavitelná fantasmagorie, je pro mne denním chlebem ve světě vezdejším. Je zcestné chápat matku! jako příběh nezdravého vztahu muže a ženy, jedná se o mnohem obecnější metaforické předvedení vztahu bílé a černé, přejícné, pečující nezištnosti a zneužívajícího sobectví - z žité perspektivy bílé, bytosti, jejímž jediným úsilím je vše kolem sebe rozsvítit, rozežít, propojit vnímavě jednotlivosti do tepající, organické sítě a ze sebe se rozvíjející, rozezpívávající harmonie... z perspektivy bytostně laskavé, vědomé ryzí vůle a připravenosti k započetí, rozvinutí a završení pravého díla (postavit z popela dům, zahojit rozklíženou židli, počít a něžně a dobře vychovat dítě, založit zahradu, laskavě vládnout zemi, být moudrou královnou své říše, tvořit smysl z prostředků kolem sebe, naklonit si a získat důvěru hrubých, zaslepených, nerozumných sil, aby to jemné pletivo poslušně ochraňovaly...) - nelze nemyslet na Tolkienovu vládkyni Galadriel a její osud, ostatně soudím, že ji měla hlavní představitelka připomínat i svým zjevem, ty popelavé vlasy, účesy, šaty, vzdálená něha v očích a nevýslovnost vědomí, že kdysi v dávné říši bylo možné prožívat blaženost - jež se ve zdejším světě setkává s lichostí, ješitností, sobectvím, přetvařujícím se a blahosklonným, na oko chápavým a nápomocným, ale nakonec vzdor všem jejím nadějím a snahám na zušlechtění kazisvětským, zmarňujícím a hubícím. Jedinou touhou bílé je vysvléct vše ze špíny, zlákat ke kráse, obrodit a naplnit láskou, pozorností a péčí, světlem - a příkladnou spoluúčastí s další milující bytostí vytvářet zázrak, oslavit život v jeho plné nádheře. Vdechnout duši. I jediná nedbalá saze, první šmouha ohlašuje zkázu, tušení, že nevnímavost a nenapojenost druhých vše rozežere a zničí, rozehraje neskonalou, propastnou bolest hrůzy a zmaru, neuchránění, znásilnění a zabití... Aronofonski svou metaforu vygradoval téměř neúnosně, ale jedině tak mohl dokázat něco, co jsem v životě nečekala a nedoufala, že bych na plátně mohla uvidět, prožít, tak dokonale odzrcadlenou vlastní zkušenost, již jsem považovala za nevyjádřitelnou, nevýslovnou a nesdílitelnou, sama jediná se svým steskem po spolupráci na pravosti, tolikrát mnou započaté a vylákávané a tolikrát mi zmarňované a zmírající pod rukama, obnažené mezi všemi: tu nepopsatelnou, nejzazší bolest, když se mateřská bytost (v nejobecnějším smyslu ochranitelky započatého díla svého života) celou svou duší snaží ochránit vše kolem sebe, předejít, zabránit znásilnění a utýrání rajského díla, o nějž pečuje, protože v ní nic nedovolí ničemu ublížit a ukřivdit, protože srdcem a celým nitrem vidí a cítí, jak by se cokoli, nač jí padne zrak, mohlo a mělo uzdravit, jedinečně rozvinout, a sebou obdarovat svět, aby dostálo zázraku a smyslu života.... A když se vší mocí a veškerou svou silou a tvořivým talentem snaží uchlácholit a obměkčit všechny zlé síly a vlivy, jež hrozí to s láskou k životu vyvolávané, to dobré, svou necitlivostí a nepravostí poničit a zničit, míto aby je přijali, milovali a rozvíjeli, jak náleží... to zoufalství, když mateřská bytost prosí o smilování rozpoutané hrubé a nevlídné síly, jež nejsou s to rozlišit jemnost a pravost, jež převlečené samy před sebou, farizejské, aby si nemusely přiznat ošklivost a slabost svého jednání, vnucují ve jménu dobra a lásky ubližování a nenávratné ničení jakožto pomoc a lásku k bližnímu... Tu hrůzu ze samoty uprostřed všech těch drásavých útoků, z toho, jak se v každém zdánlivě nápomocném člověku nakonec znovu odhalí smrtící přetvářka a vědomí, že je na všechno sama a že to tak nemá být - a stesk po té kráse, kdyby to mohlo být správně... Tu hrůzu, když rozežité dílo znovu umírá a mateřská bytost to musí přijmout a prožít s láskou k těm, kdož si nejsou - nechtějí, nemohou - být vědomi, co činí, protože nemůže a neumí nic jiného než milovat - i všechny ty, kdo se stavěli být milujícími, a nebyli, zaslepení, ubližující, ješitní, kteří jí skrze nenaplnění a zmar díla znovu pomohli jedině ještě zřetelněji nahlédnout a prožít, jak hluboká a pravá její láska a síla je a jak žádná bolest na té úporné vůli k životu a ryzosti tvoření díla nic nezmění. Znovu a znovu se bude osvědčovat v dalších nenaplněních, třeba i navěky, pokud bude neměnně trvat ničivé, zaslepené sobectví, neboť bílá nemůže jinak než chlebem, nikdy kamenem. **************** Existence tohohle filmu pro mě znamená strašlivě moc - protože teď už bezpečně vím, že někdo další přesně zná, co denně prožívám, s jakým steskem a bolestí tu pečuji, vnímavě tvořím, zvědomuji zázrak, jenž přestavuje potenciál našeho života, jak denně obrozuji a rozvíjím svěřené rezidence, vracím smysl věcem a pomáhám vyrůstat bytostem zvířat a rostlin, v nevidění, v oslyšení, v denně polykaném smutku z toho, jak mou práci drolí pod rukama hrubost a přetvářka panující ve zdejším světě, jak dílo, jež prací a intuicí vyzpívávám do světla dne a na něž denně navazuji, vidím též denně zraňované skomírat, ve zmarňovaném příslibu toužené a stýskané nádhery vnímavé harmonie. *~(18.10.2017)

  • Spiker01
    ****

    Nejnovější dílo kdysi tak oceňovaného Darrena Aronofskyho opět rozděluje přihlížející ve dví. Asi se bez spoilerů úplně nedá polemizovat nad tím, co přesně jaký divák ještě snese a co ne, ale je fakt, že po první semtam obyčejné, semtam malinko podivné úvodní hodinky se matka! zvrhne do zcela nové, navenek nijak s první půlkou nesouvisející, kapitoly, která vehementně útočí na všechny smysly v těle a zkrátka nikoho nemůže nechat úplně v klidu. Aronofsky skutečně tne do živého jako nikdy dřív a na mě to fungovalo. Nebudu říkat co, ale v druhé půlce jsem byl takřka pernamentně v katarzi, i když se i tam našly podivné táhlé sekvence, které nepatrně připravovaly na věci budoucí. A že je to teda řádně natočené psycho, ve kterém postavy jednají naprosto bez rozmyslu a je jen na JLaw, jak se s početnými nástrahami v jednom zdánlivě malebném domku vypořádá. Rozhodně nic pro slabší povahy, ačkoliv bych se nebál zdůraznit, že se onen slovutný režisér vyvaroval až přespříliš explicitních záběrů, které nesmí chybět v žádném choromyslném a destruktivním bijáku, které si vyhledávají jen "fajnšmekři." Myslím takové ty filmy typu Night of the virgin, Ich seh, Ich seh nebo Lidská stonožka. Tohle je pořád mainstream, který nepřipravené diváky jistojistě znechutí a i nadále se o něm bude mluvit hodně a je to tak celé akorát. Nebýt až příliš natahované první půlky (ačkoliv plně chápu význam, proč to tak je), tak jdu do pětikvaltu. Takhle 8/10.(18.10.2017)

  • Arbiter
    ****

    (spoilery) Přepjaté. Někdy až k parodii. Nejsem si úplně jistý, že by mě Gaia měla tak rozčilovat do krajnosti dovedenou poddajností a pasivitou. Opravdu si její antropomorfní já nepředstavuju jako lehce pomatenou submisivní domácí paničku s posedlostí po domácích pracích. ___ Aronofsky se zas a znova vrací ke svým oblíbeným tématům. Abstrahuje rodinný mikropříběh přes obecný konflikt ideologií pozemského světa, až na úroveň alegorie k biblickým (a antickým) motivům (to poslední říká erased a má samozřejmě pravdu). Tísnivě strnulý, nereálný a mimoběžný vztah dvou lidí, kdy jeden je závislý na lásce druhého, druhých, k sobě a k tvorbě, zatímco ten druhý na svém obdivu k tvůrci a touze pro něj se obětovat a vytvořit "ráj na zemi," byl sám o sobě nejzajímavější. Bez dalších exkurzí k vysvětlování všehomíra bych se pohodlně obešel. ___ Mám pocit, že právě tou nejintimnější rovinou si Aronofsky trochu ublognul o svých pocitech z autorské tvorby – zejména z práce na Noemovi, respektive z následného (ne)přijetí ze strany veřejností. ___ Nic ve snímku neproběhlo náhodou, problém vnímám spíš v tom, jak moc vtíravě vše volalo po uznání svých symbolických hodnot. ___ S čím ale Aronofsky pracuje skvěle, je zvuk a čas. Postup tvůrčím procesem / vztahem / matérií / světem / cestou k poznání a k završení kruhu (což bude Aronofskyho oblíbený geometrický tvar), to vše mělo trpělivý spád a já si fakt užíval nejistotu a podivnost dění na plátně, ve které mě režisér udržoval po většinu snímku. V závěru dochází k poměrně brutálnímu a explicitnímu násilí na postavách, které tohoto jsou zpravidla ve světě filmu ušetřeny, a i to přispívá k uspokojivý katarzi. Tenhle film je stejně tak odpad, jako prvotřídní dílo. Nevím prostě.(18.10.2017)

  • - Herečka Jennifer Lawrence a režisér snímku Darren Aronofsky začali spolu chodiť počas produkcie filmu. (Haysilee)

  • - Filmový štáb si pronajal k ubytování třetí patro luxusní dvanáctipatrové budovy na Sherbrooke Street West. Měsíční nájem se pohyboval kolem 30000 dolarů. Ostatní vlastníci bytů se snažili přes soud dostat filmový štáb (včetně Jennifer Lawrence) pryč z budovy. Argumentovali tím, že krátkodobý komerční pronájem bytů porušuje stanovy, jelikož se jedná o dobu méně než 12 měsíců. Navíc si stěžovali i na fakt, že Jennifer Lawrance má sebou rozsáhlý doprovod, který zahrnuje ochranku, sekretářku, osobního asistenta a řidiče. (Struhy)

  • - První celovečerní film Darrena Aronofskyho, ke kterému nedělal hudbu jeho do té doby dvorní skladatel Clint Mansell, nýbrž islandský komponista Jóhann Jóhannsson. (Struhy)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace