matka!

“BÁSNÍK ŘÍKÁ, ŽE TENTO DŮM PATŘÍ VŠEM“... /// Začíná to jako horor, pokračuje to jako horor a končí to jako horor. Straší podivný postavy, straší i dům – nebo jen Jennifer straší ve věži? O záměrech lidí (a baráku taky) víme hovno, takže je to dlouho fakt solidní psycho. Psycho způsobuje i kamera. A to chování… prostě psycho horor, kterej mě nenechává klidným, i když zároveň vím, že je to strašná píčovina! Tohle prostě normální člověk s normálním počtem koleček nevymyslí. Hezký jsou Aronofskyho výjevy, ty ale obdivuju vždycky. Jenže… pak to začíná bejt ještě větší píčovina, než jsem myslel (a než to celý vypadalo). Místo nervů a depresí se začínám smát. Možná je to smích šílence, nevím, nejsem si už jistej ničím. Možná, že zrovna tohle Darren očekával. Možná, že jsem vlastně nic nepochopil, protože jsem před projekcí vynechal rozbor Bible. Ale možná jen Darren prostě moc dlouho poslouchal Mimikry. Druhá hvězda je za herce. Hrát v takovýhle magořině a ještě vypadat, jako že to celý chápou… Tenhle film posunul hranici filmovýho šílenství na neúnosnou diváckou hranici. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stará skuhrá, že byl porod těžkej. 2.) Adam a Eva. Kain a Abel. Ježíš. Aronofsky. 3.) Noe byl na mě trapně srozumitelnej. 4.) Nevím, jak ze starý dostat lásku. 5.) Thx za titule „Sarinka.luc a UniCorn“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (13.01.2018)

Sugestivní drámo, jehož základním stavebním kamenem jsme my, resp. naše představa, kam směřovat totální chaos, který nám režisér servíruje. Někdo může vidět souvztažnost v pomoci uprchlíkům, která se může obrátit proti nám, jiný zas biblické výjevy, další z vás může pomyslet na mytologickou Gaiu. Každý, kdo se nebojí přemýšlet, si v tom najde cosi svého, mně se třeba vybavila májá z hinduismu. Výsledkem je skvěle zahraný, odtažitě natočený film, který mě v první polovině dost znervózňoval a v té druhé rovnou uvrhl do absolutní katarze. Tohle je Aronofskyho vybroušený diamant, ve kterém ti líní hledat odpovědi uvidí jen kus šutru .. (19.10.2017)

No, zanechala toho ve mně hodně, to rozhodně. Sžíravá a nevlídná atmosféra na maximum. Darren Aronofsky nikdy netočil limonádové příběhy, nikdy nepředkládal filmy, z nichž měl mít divák příjemný pocit. Jeho novinku je těžké někam zařadit, těžké milovat i těžké hned zavrhnout. Intenzivní, bizarní, kruté. Poklidná usedlost. On v ní zřejmě vyrostl, nyní v ní tvoří básně a sní o dítěti. To mu má poskytnout mladá partnerka i múza zároveň, která dům renovuje, zatímco on prochází tvůrčí krizí. Ona dává, on jen bere. Přichází první fanoušek jeho předešlého díla, ona nechápe, nechce cizince ve svém domě, jenže soukromí následující den naruší i fanouškova žena. Zvláštní manželský pár přináší do jistého řádu chaos. Následují jejich synové. Napětí graduje. Pro něj inspirace k psaní, pro ni start šokujících událostí, které lze interpretovat hned několika způsoby. Ve chvíli, kdy se z domu stává hysterické bitevní pole, začnou vyvstávat mnohé otázky, z kterých mám (přiznám se) dosud zamotanou hlavu. Jedni vidí přepálenou tvůrčí exhibici, druhým se tají dech nad mnohovrstevnatým dílem plným alegorických výjevů. Tak či onak je to hodně nekompromisní. A určitě i sofistikované. Cizinka ve vlastním domě. Lidstvo je někde, kam kvůli své samolibosti a pokrytectví patří. Nevstřícné, intenzivní, drsné, poutavé. Technicky bez chyb, herecky výborné (ač pasivní hrdinkou, Jennifer Lawrence je znovu úchvatná). Konec. Rozbíhá se řada názorových bitev. Tak zase někdy příště. (15.12.2017)

"Byl jednou jeden / a ten se nemohl zbavit své matky / jako by byl její vrcholovou větví. / A tak do ní bušil a sekal / čísly a rovnicemi a zákony / které sám vymyslel a nazýval pravdou. / Vyšetřoval ji, obviňoval / a trestal, zrovna jako Tolstoj, / zakazoval, ječel a odsuzoval, / vrhal se na ni s nožem, / zahlazoval ji odporem / buldozery a saponáty / rekvizicemi a ústředním topením / puškou a whisky a znuděným spánkem. // Umřela, / za příšerného pláče, se všemi dětmi v náručí. // Jeho hlava odpadla jako suchý list." Ted Hughes, Bajka o pomstě (09.12.2017)

(1001) Takhle to dopadá, když lidem nehraje v domě/životě žádná hudba. Nesouhlasím s premisou, že to zaklepání přišlo na dveře ráje. V rozporu s tím, co jsem si o filmu a jeho autorovi přečetla v názorech mnoha jiných lidí, mi tady přijde Aronofsky nebývale pokorný. Nemyslím si, že by se pokoušel o něco megalomanského, spíš se prostě kouká z okna a v reakci ze sebe prudce a skoro bezmyšlenkovitě chrlí všechny úzkosti, strachy a obavy, které to v něm vytváří. Výsledek možná působí trochu naivně, ale já to řeknu: mně přijde opravdový. Bratry hráli bratři a svět na mnoha místech doslova hoří. Asi si budu muset ještě sednout a porovnat si matku! s Trierovými pokusy o příběh Zlatosrdéčky, protože zatím se mi zdá, že Trier (ačkoliv skoro nevěřím, že to říkám) na to jde víc žensky, zatímco Aronofsky ženskou perspektivu jenom předstírá. Díky tomu se nedivím, že režisér a herečka byli v době natáčení filmu milenci, ale teď už spolu nejsou. Nicméně plakát s Jennifer v zahradě bych si doma klidně pověsila. (01.05.2019)