Zkouška dospělosti

Docela zajímavý příběh utopený ve fádních hereckých výkonem i přehnaně strnulé režii. Není to nic moc, ale na druhou stranu pořád ještě koukatelné, aniž byste se neumučili nudou. (05.07.2016)

Tohle konverzační drama si budu asi muset dát ještě jednou, nejsem si jistej, jesti se nic nedořešilo, nebo jestli jen ty odhalení vždycky přišly do nějakýho mýho mikrospánku. Ovšem s jednánim otce nelze nesouhlasit a myslim si, že jen málokdo by se v jeho pozici choval jinak. (75%) (09.07.2016)

"Mohlo to dopadnout hůř." Tak takhle to dopadá, když se o něco snaží člověk, který to neumí. Čím víc se snaží, tím víc chyb dělá. Někdy je totiž lepší nedělat nic a počkat, až jak to dopadne. (09.10.2016)

Je to tak trochu búrka v kýbli s vodou, z malého podvádzania na skúške sa robí hrozné bremeno, ktoré by malo poznačiť dcére život, otec sa dokonca rozplače. Tak isto nechápem cenu za réžiu, lebo tento kúsok mi príde najmenej dramatický z Mungiových filmov, sú to prevažne dlhé dialógy v profilových spoločných záberoch postáv aj keď využíva druhý plán je to väčšinou len kulisa. (30.04.2017)

ponurý příběh režimu kde se mluví řečí peněz.Kdo si myslí že to bylo jen tehdy tak se hluboce mýlí !A myslím že v dnešní době jsou ty částky podstatně větší.A vše je o nátuře obyvatelstva .Tam může být vůdce jakýkoliv ale nic se nezmění.možná fasády domů ale pod slupkou se skrývá stále stejný člověk.Tady ukázali filmaři jen holou pravdu :chtěli ukázat že lidé utíkali a jsou nemile překvapeni tím ,že vlastně nic nezměnilo.Vše je v lidech.... (26.08.2020)

51. KVIFF (09.07.2016)

Zkouška dospělosti nabízí hned několik rovin. První, film nejvíce určující, je o příběhu otce, který ve strachu o budoucnost své dcery bortí vlastní ideály a pracně vybudovanou reputaci a dává tak všanc celé své já. Kromě toho zde můžeme nalézt odkazy na rozpad manželství a rodiny, vztahy s zestárlými rodiči, dospívání nebo i současné poměry v Rumunsku a další. Celkově se autoři s těmito nijak lehkými tématy poprali obstojně, jen jsem se během sledování nemohla zbavit pocitu, že by bylo možné z děje získat ještě trochu víc. (11.07.2016)

Vykreslení současných Rumunských reálií. Východ jak vyšitý. Šedé paneláky, korupce kam se podíváš. Šedí lidé. Deprese. Znechucení. Žádná radost ze života. Film o to m vymanit se z takového prostředí stůj co stůj, problém je, že o to možná někteří nestojí. Postoj otce je pochopitelný, i když mnoho riskuje. Jestli se to opradu rovná realitě, tak Rumunsko je dnes na úrovni ČR roku 1990. (23.10.2017)

Nejen o korupci, ale i o projekci svých nenaplněných ambicí do potomka. Vlastne je tu těch vrstev docela hodně. (06.08.2019)

Z mála návštěv Rumunska jsem tušil, jak se věcí mají, což tento film přesně potvrdil. Skvěle zpracované rodinné drama odehrávající se během pouhého jednoho týdne odkrývá tradiční spor morálky a východoevropského klientelismu, který si postavy z filmu obhajují rčením "musíme si pomáhat". 85 % (viděno na KVIFFu) (03.07.2016)

Hlavní je cíl, nezáleží, jaká cesta k němu vede. (06.01.2019)

Kdysi jsme natočili Školu otců. I tady se vlastně jednalo o tom, že mladí donutí ty dospělé, aby přehodnotili své chování. Rodiče, kterým se po návratu z emigrace nepodařilo žít tak, jak si představovali, přetransformovali své nesplněné tužby do života své dcery, která maturuje a studiem na anglické vysoké škole si má zabezpečit lepší život a kariéru než v korupcí prolezlém Rumunsku. Ale v den, kdy začínají písemné zkoušky, je dívka ráno před školou přepadena a zraněna tak, že psychicky ani fyzicky (naštípnutá kost v pravé ruce) jí to nedovoluje, aby podala výkon, na jaký je ona i rodiče díky dosavadnímu prospěchu zvyklá. A tak i tak zásadový otec, lékař, který nikdy nevzal od pacientů úplatky, chce ochránit svou milovanou dceru i za cenu porušení morálních zásad. Současně se ukazuje jeho pokrytectví, když se obrázek dobře fungující rodiny ukáže ve světle jeho vztahu k mladší učitelce... I tak je pro něho jeho dcera vším, co mu na světě zbývá... (05.08.2019)

Film o mentálnej sebadeštrukcii, namyslenosti a nulovej sebakritike. Reálne zobrazenie ľudí dnešného sveta a dôvody prečo mnohé štáty vývojovo stagnujú. Film, ktorý je síce stále filmom, ale po zamyslení človek zistí, že je to v skutočnosti realita. Babičkina filozofická myšlienka - keď budú, všetci odchádzať, nič sa v krajine nezmení, iba sa narušia vzťahy rodiny - je vhodná aj pre Slovensko. Ľudia radi kritizujú, ale konštruktívne riešiť sa boja a preto radšej odídu do inej krajiny, kde už všetko za nich vybudovali iní... (10.12.2016)

Pokud se nějaký film odehrává v Transylvánii, tak to nemusí nutně znamenat, že by hlavní hrdina byl nějaký krvežíznivý nemrtvý. Naopak, klidně to může být i člověk, který životy zachraňuje – jako je třeba doktor Romeo. A ano, ne vždy když se kdosi jmenuje Romeo, tak musí nutně čekat na svoji Julii. Ach ta klišé… Snímek Zkouška dospělosti rumunského režiséra Cristiana Mungiu získal loni na festivalu v Cannes cenu za nejlepší režii. Tato prestižní cena pochopitelně Cristianovi otevřela cestu do mnohých zahraničních kin, jenže Mungiu není nějaký sotva ochmířený zelenáč, na kontě už totiž má mnoho pozoruhodných filmových zářezů. Už před cca deseti lety totiž získal v Cannes Zlatou palmu za své úspěšné drama „4 měsíce, 3 týdny a 2 dny.“ Film často bývá označován jako šokující pohled na rumunský totalitní systém doby ne zrovna dávno minulé, což asi nebude daleko od pravdy. Podstatou ale je, že Mungiu se nevyhýbá kontroverzním tématům, naopak vyhledává neotřelé příběhy, které vypráví originálním filmovým jazykem (tedy aspoň mně se to tak jeví). Výjimkou samozřejmě není ani Zkouška dospělosti. Jestli na nějaký film sedí označený „mnohovrstevnatý“, tak to bude určitě v tomto případě. Hlavní postava – doktor Romeo – je čerstvý padesátník, který tak nějak začíná bilancovat svůj život. Na ekonomickou úroveň si asi stěžovat nemůže (což je v současné Transylvánii asi spíše výjimka), ale spokojen rozhodně není, manželství mu nefunguje, s dcerou si nerozumí, milenka na něj začíná tlačit a kdesi hluboko v sobě možná cítí, že svůj život zaprodal do nekonečného kruhu služeb a protislužeb všem okolo sebe. Jo, Rumunsko z tohoto filmu působí jako země, kde prakticky ničeho důležitého nedosáhnete bez znalosti člověka, který zná člověka … Prakticky vše se dá tak nějak uplatit, dají se „kapitalizovat“ stará přátelství, apod. No, nemusíme chodit pro příklad zrovna do Rumunska, podobný klientelismus (byť asi v trochu menším rozsahu) vesele bují i u nás. Film ale není jen pouhou obžalobou společenského systému a zhroucených snů mládí. Dá se tu toho najít mnohem více, jen se nebát hledat a nenechat se odradit tím, že na některé otázky prostě v průběhu filmu nepadne odpověď. Divákovi je, podobně jako hlavní postavě doktora Romea, nabídnut jen výsek reality a musí se tak smířit s tím – opět podobně jako doktor Romeo – že ne všemu zákonitě porozumí. Ale takový je život. Za mé filmové já tedy velká spokojenost. (17.04.2017)

Cítim sa za to zle, ale musím sa priznať, že filmy pána Mungia neznám. Moje prvé stretnutie s jeho aktuálnym dielom však ma (príjemne) prekvapil. Samotný film (nielen na prvý pohľad) je veľmi jednoduchý a s jeho príbehom, prípadne s jeho kúskami, väčšina („jednoduchých“) ľudí sa nejakým spôsobom stretol. A pravdepodobne práve preto vás môže osloviť príbeh otca, ktorý pre svoju zranenú dcéru sa snaží pomôcť a spraviť aj také veci, ktoré by normálne nespravil. Jednoduché reálne prostredie, jednoduché ale za to veľmi úprimné dialógy a herecké výkony. Odpovede (dúfajme, že ti správne) na otázky, ktoré kladie príbeh, si musí každý divák nájsť sám. Filmu v podstate vyčítam len niektoré nie úplne „korektne“ uzavreté vedľajšie časti príbehu (napr. vzťah s druhou ženou) alebo samotný záver. (Opäť) jeden zaujímavý film z Európy, ktorý by v USA natočili len „veľmi ťažko“. P.S.: V budúcnosti musím nájsť čas na ďalšie diela tohto rumunského pána režiséra. Osobné hodnotenie: 84% (****) (02.10.2018)

Dramatický působivý snímek od rumunského režiséra Cristiana Mungia. Věrně nám ukazuje životní událost, která dokáže silně pozměnit, všechno to, co máme přesně naplánované. Jako třeba v případě mladé dívky Elizy, která se pilně připravuje na maturitu. Jenže než ji stačí vůbec vykonat, odehraje se nečekaná událost, která ji změní následující okamžiky jejího života. Hlavní postavou příběhu však je její úspěšný otec Romeo, který nechce nechat věci jen tak dál plynout, a chce své dceři zajistit jen to nejlepší, ať už to stojí, co to stojí. Film se zabývá otázkou vztahu otce a dcery, rovněž ale tématem rodiny jakové takové, resp. jejím rozpadem, jelikož Romeo už nějaký ten čas podvádí svou ženu s bývalou pacientkou. Rovněž se snímek věnuje společenské situaci v Rumunsku, která je mimo jiné plná podvodů a korupcí. Realisticky podaný film, který vyniká hereckým obsazením i silným příběhem. (13.06.2018)

Teda to byla ale hovadina, moc nechápu, kde to nabralo hodnocení 73%. Mně se při sledování tohoto skvostu vybavila mnohokrát jedna věc, vlastně slovo. Tou věcí je kniha legendárního "dakarského" navigátora Josefa Kaliny Dlouhá křivolaká cesta a tou věcí sloveso "štérovati", použité a vysvětlené hned v jedné z úvodních kapitol. Pan doktor totiž vydatně dvě hodiny štéroval na všechny strany, až se do toho poněkud zamotal. Chvílema mi to připadalo, že dceři těsně před maturitou chodí utírat i zadek, ale hlavně že ji "vychoval k upřímnosti", ovšem sám přitom vojebával na všechny strany, jak to jen šlo... Já vlastně ani nevím, za co je ta jedna hvězdička, snad za ty rumunské reálie, to je docela retro, ať už se jedná o záběry z domácností, nemocnice či panelákových exteriérů. A to vůbec nemluvím o tom, že to nakonec vyzní tak, že je to celý vlastně o hovně... (28.02.2021)

Zajímavá podívaná! Překvapilo mě, že jsem se po celou dobu ani chvíli nenudila, děj byl plynulý a přirozený. Postavy a vztahy mezi nimi byly úplně jako ze života, obyčejné ale přitom mající svou váhu a smysl. Částečně smutné, částečně úsměvné.. Nejhlubší dojem jsem si ale odnesla z rumunského prostředí, člověk je pak vděčný za to co má. (05.05.2017)

Za vyzdvihnutí rozhodně stojí výborná práce herců, z nichž všichni ztvárnili své úlohy velice věrohodně a přirozeně. Dále pak také oku lahodící dynamická práce s kamerou, která celému počinu vtiskla charakteristickou tvář. Co by pak podle mého filmu rozhodně prospělo, je kratší a údernější stopáž. Přece jen 128 minut je celkem úctyhodná délka. Ve prospěch filmu však hovoří fakt, že jsem se při sledování rozhodně nenudil. Některé motivy jsou potom trochu okoukané, což jim poněkud ubírá na dopadu a výpovědní síle. Ve Zkoušce života se nám dostává perfektního, místy jak pelyněk hořkého dramatu, které ve své podstatě nemá kladných hrdinů, a jehož závěr skýtá vlastně jen poloviční uspokojení, jež se dostavuje v momentě, kdy se otec usmíří s dcerou. A právě v ten okamžik na diváka doléhá uvědomění, že právě tento moment je přes všechny nejmenované problémy ve snímku obsažené, tím jediným, na čem Romeovi celou dobu záleželo… Na blahu a přízni dítěte, kterému by snesl modré z nebe… Více zde: http://nafilmu.cz/2017/04/recenze-zkouska-dospelosti-2016/ (13.07.2017)

Syrový postsocialismus, měli by povinně shlédnout nostalgici a stěžovatelé. Střízlivý filmový obraz i kamera. Korupční řetízek se hezky vinul až k očekávanému konci. Dobré. Co ale bylo v křoví, mi zůstalo záhadou. Nebo jsem měla zavřené oči. (15.07.2016)