Imagine
Obsahy(2)
John Lennon a Yoko Ono připravili pro své fanoušky v roce 1972 experimentální film Imagine. Ten vychází z tehdejšího života slavné dvojice a jeho nosnou částí jsou písně ze stejnojmenného alba, které John vydal o rok dříve. Aby bylo dílo co nejvíce autentické, natáčela se část filmu v jejich domě Tittenhurst Park v anglickém Ascotu, (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Divácky hádam najprístupnejší film z režijnej dielne Yoko a Johna. Zvyšok ich mimo hudobnej tvorby sú mainstreamom ťažšie stráviteľné artové experimenty (Lennonove knihy plné slovných hračiek, experimentálne filmy Ono bez deja). Spoločný projekt, akési sprievodné obrazové posolstvo k piesňam z druhého sólového Lennonovho albumu + pár songom z albumu Fly od Yoko Ono, je tiež plné uletených umeleckých nápadov, momentálnych hraní sa s prostredím i prostých výjavov so spoločného života. No nie je tak vyhranene experimentálne, ako zvyšok ich filmovej tvorby. Preto divácky najprijateľnejšie. Niečo v štýle súboru videoklipov, ako trefne uvádza užívateľ lubospoti. Posedenia na terase v ich honosnom anglickom sídle strieda účasť na protivojnovej mierovej demonštrácii. Plavby loďkou v romantickom vidieckom prostredí nasledované zábermi z umeleckých párty (mihne sa tu napr. Andy Warhol či Miles Davis). Yoko natŕča svoje telo ako modelka, kde sa len dá. Zapája Johna do rôznych inštalácií. Jednou z vydarených je šachová partia, pri ktorej majú obaja biele figúrky. Jednoducho: bezstarostný kreatívny život dvoch dobre zabezpečených umeleckých duší. Paradoxne, plný starostí o mier, planétu a lásku - najmä tú vzájomnú. Nech si o aktéroch myslí divák čokoľvek, veľkú zamilovanosť oboch z filmu nik neodpára. A to je fajn. Ale aby som nebol len pochvalný - vystavovaný seba obdiv páru miestami nudí. Nahráva tak kriticky posmešnému zhodnoteniu filmu, že ide o "najdrahšie home-video všetkých čias". ()
Nebyť tých piesní ( hlavne Johna Lennona ), tak by tento psychedelický pseudoumelecký film stál za starú belu .... ()
Po všech směrech velice zajímavý a poutavý dokument, který se zaměřuje jak na celou legendární kapelu Beatles, tak hlavně na Johna Lennona a jeho přístup k dění v 70. letech a jeho vzdoru celému systému. ()
To je úplně úchylný vzít si takhle ošklivou babu a natočit pro ni film. I když Japonky jsou z celé Asie nejhezčí. Písničky už jsou dost omleté a sladké. Připadal jsem si jako uzavřený v místnosti s cukrovou vatou ponořený do kádě se sirupem. ()
Samoprezentácia Johna Lennona a Yoko Ono je silnejšia než samotný film. ()
Geniálně udělaný dokumentárně-hudební film. Sakra, ten jí musel milovat. A pokud zde někteří recenzenti píší, že netuší co na ní viděl, jsou slepí, myslí si že Yoko mohla za rozpad Beatles, anebo prostě mají jiný vkus než Lennon či já :) Viděna remastered verze na ČT Art. ()
"Make love no war." John Lennon ()
Mám pocit, jakoby Lennon tento film udělal kvůli Yoko, z lásky. 1) 31letý John Lennon se zde prezentuje jako zralý muž. Období veselých, nezávazných, optimistických písniček vrcholilo někdy kolem roku 1966. Následující období východních meditací a postupného rozkladu Beatles už má Lenon také za sebou. Nyní se obrací zády k vášnivému a překotnému životu. Za sebou zanechává nezkrotné bujné mládí i kolektivní hledání vyššího smyslu života. Zklidňuje se a věnuje se tomu, co tehdy zřejmě vnímal jako vrchol svého dosavadního žití, své lásce Yoko. Ta ho nyní naplňuje. Pro ni je ochoten snést modré z nebe. A pro ni také dělá tento film._____ 2) 38letá Yoko Ono mě nezaujala ani vzhledem, svými uměleckými nápady, filmařskou (ne)invencí, hudbou či zpěvem. To jediné zajímavé na ní je, že si ji vybral Lennon. Láska holt bývá slepá._____ 3) Výstižný koment: honajz2***. ()
Nic moc, teda. Písniček mě zaujalo jenom pár, videoklipů k nim ještě míň. Většina z nich je jen o lásce Johna Lennona a Yoko Ono (stejně nikdy nepochopím, co na ní Lennon viděl), kterou jsem jim ale teda moc nevěřil, protože se oba drtivou většinu filmu tváří jak roboti a aby se neřeklo, tak si dají hodně krátkou pusu. Jako celek mě to ale nudilo a hlavně to nemá ani žádnou koncepci, jedná se jen sled nahodile poskládaných videoklipů, nic víc a nic míň. A co se písní týče, líbily se mi hlavně ty, co jsou znatelně od Lennona. Od Yoko Ono se mi nelíbilo nic, snad jen ten videoklip s hraním šachů nějak vypadá - a tím nějak myslím, že se jako jediný liší od všech ostatních. Ale tak čemu se divím, viděl jsem od ní nejeden film a vím, že je to pseudoumělkyně, jako celý Fluxus. Imagine mě prostě moc neoslovilo a nejlepší na něm je asi ta první písnička. Slabé 3* ()
Experimentální?Yoko je sama o sobě experiment, jako dokument nic moc. Kromě písniček, ale to se rozumí samo sebou.Projekt 52 films by Woman.... ()
Exhibice Lennonových.... ()
Představte si, že se díváte na dokument, jež je prakticky pouze o rozkroku Číňanky Volský Voko. 11% ()
Nemine tě. Muž a Žena. Domov dada scén, žánru atmosfér. (E)Sen(ce) bytí nad časy. Intimní biliár, šachy. Stylizovaný relax lásky. ()
Písničky Johna Lennona (a dvě Yoko Ono) doplněné převážně o záběry ze života na Lennonově panství. Lépe tento film nejde popsat. Experimentalita filmu je pochybná, až na pár divných (neřekl bych, že surrealistických) scén či záběrů postrádajících hlubší myšlenku je film vcelku klasicky natočený. Jako klipy výborných písní by to nebylo špatné (ačkoli i to by šlo natočit lépe... obraz příliš neodpovídá textu a smyslu písní), ale jako film je to slabé. ()
Tak neviem, no... Film? Dlhý videoklip? Ani jedno z toho. Až na pár známych pesničiek takmer nepozerateľné a nepočúvateľné. ()
Jak jsem Beatles nikdy nemusel, tak mi sólovej John sednul náramně... ()
Rok výroby 1971. V titulcích sice žádné vročení není, ale v závěru filmu Gimme Some Truth (Andrew Solt, 1999) https://www.csfd.cz/film/221065-john-lennon-gimme-some-truth/prehled/ je zmínka, že byly použity záběry z filmu Imagine, režie John a Yoko, 1971. ()
Dneska mi celý ten surrealisticko - avantgardní umělecký přístup přijde spíš matoucí a nevěrohodný - spíš taková póza. To ale nemění nic na tom, že Lennon byl geniální písničkář a že Yoko pro něho byla bezesporu silnou inspirací. ()
Jeden z nejlepších dokumentárních hudebních filmů v mé paměti. John Lennon byl největší postavou v šedesátých sedmdesátých letech, vše kolem něho je zajímavé, až na tu Yoko. ()
Nekoukatelné a neposlouchatelné! (možná pro někoho na opiovém tripu, jinak pytel nesourodých kousků na úrovni školní práce na ZUŠ, plné manýrismu a zcela evidentně forma zvítězila nad obsahem = totální hloupost!) ()