Milenci v roce jedna

Křehká přesto tak okouzlující Marta Vančurová a "šestákový optimista" Viktor Preiss tvoří velmi nesourodou mileneckou dvojici, která spolu prožívá "rok jedna" svého vztahu i "nového" života v poválečném Československu. Velmi mě zaujala romanticky laděná klavírní či cembalová hudba Karla Mareše, o dost méně pak jakási politická agitka odehrávající se v čase tehdy ještě skutečně demokratických voleb v Československu v roce 1946. Nebylo to sice nějak moc násilné, ale stejně mi to přišlo (oproti zbytku filmu) jakoby z jiného světa. Hezkou tečku v samotném závěru dodal kouzelně jemný úsměv Martičky Vančurové. (05.09.2018)

Nádherná věc. Moc se mi tam líbil ten protipól Pavla a Heleny. Zatímco Pavel byl dost v poho a válka tak nějak prošla kolem něj bez nějakých vážnějších následků spíše jako nepříjemná událost, Helena byla jiná. Tichá, uzavřená tak nějak smutně krásná. Vančurové jsem ten pobyt v koncentráku věřil a ačkoliv o hrůzách z něj prakticky nepadlo slovo, člověk si vše domyslel. Skvostné herectví! O to víc se mi líbila postupná změna Pavla. Vančurová byla nesmírně krásná a mladý Preiss se k ní výborně hodil. Jen jsem měl tak trochu problém s tím znázorněním poválečné Prahy. Ačkoliv se film odehrával v roce 1945, měl jsem díky účesům na patku, kotletám některých aktérů a i některým kostýmům pocit, že koukám na Inženýrskou odyseu... Ale to je jen drobná vada na kráse, protože film je o něčem jiném a toto je jaksi podružné. Rozhodně dávám 4 hvězdy! * * * * (24.06.2014)

Úspěšný, byť ne zcela špičkový pokus o ztvárnění příběhu z prvních týdnů a měsíců svobodného života, jak jej žily a prožívaly desítky tisíc tehdejších mladých lidí, dnešních rodičů a prarodičů současné starší a střední generace, poskytl velmi dobrou startovní příležitost dvěma nadaným protagonistům tehdy nastupující mladé herecké generace. Samozřejmost ztvárnění může vést k poněkud ukvapenému soudu o mělkém uchopení i vyznění PŘÍBĚHU. Existují-li takové výhrady, postačí srovnání s většinou současné produkce, abychom se vrátili velmi rychle do skutečnosti. Tendenční se pak poměrně rychle stane zajímavým a podnětným. (23.05.2010)

Vlastne som si tento film pozrel iba preto, že i pre mňa bol rok 1946 rokom jedna. Poetické filmy hodnotím podľa vyvolanej odozvy. A tá v tomto prípade nebola priaznivá. Omšelý príbeh, množstvo klišé a neprirodzene prehnaný prejav Viktora Preissa ma skôr rozčuľovali, než nadchýnali. Na druhej strane som ocenil množstvo krásnych záberov i štandardne nenápadný a preto dobrý prejav Marty Vančurovej. V inej dobe by bolo možné viac vyťažiť z morálky a svedomia statočných občanov, ktorí si prerozdelili židovské majetky a ich vlastníci sa v rozpore s očakávaniami vrátili. Len by to nemohol režírovať Balík. (22.05.2011)

Půvabná Marta Vančurová se vzpamatovává se čtyřletého traumatu v koncentračním táboře. Náhodně potkává mladíka Pavla, nadšeného filmaře, který svůj volný čas tráví natáčením života kolem něj. Dívka Helena je zkraje hodně nedůvěřivá, ale postupem času získává v Pavlovi důvěru, což se nelíbí její sestře, která se snaží lásku zpřetrhat tím, že se odstěhují do Austrálie. Nakonec při závěrečném střetu Helena přiznává, že čeká miminko. Podlehne naléhání sestry a váhavosti Pavla a jde na potrat. K tomu nakonec nedojde, protože Pavel získává místo u filmu a chce začít s Helenou nový život. (27.08.2018)