Před ranními červánky

Zaujímavý človek v nezaujímavej životopisnej dráme, kde réžia a scenár neposkytla o tomto spisovateľovi temer nič, len pompézne prezentácie a jeho decentne zakončenú životnú púť. Že popísal hodne zaujímavých románov tu nie je o tvorivosti temer žiadna zmienka čo mal mať výrazne hlbší podnet o jeho ducha osobnosti, zmysluplnosti a možno aj vysvetlenia jeho patového konania. Veľmi plochý až nezáživný filmový príbeh, nehodný Stefana Zweiga. (20.05.2019)

Slavný spisovatel, jehož dílo i myšlenky mají snad co říci, ale, alespoň dle tohoto filmu, žil veskrze nudný život. Ano, z filmu si člověk odnese, že se nechtěl, i přes svůj židovský původ, jednoznečně vyhradit vůči situaci v Hitlerovském Německu a bránil se strčit všechny do jednoho pytle a ano, pomáhal zajišťovat viza, ale to je na film zatraceně málo. Většinou se o tom všem jen mluví, bez využití prostředí, bez využití dramatické vložky, bez překvapení, bez emocí, bez zájmu. Chvílema jsem uvažoval, že i sledovat kynutí těsta by byla větší zábava. Festivaly jsou pro zvláštní typ diváků, mám je rád, ale tohle bylo na mě moc. 30 % (22.10.2017)

Film, který je ambiciózní už samotným výběrem látky, ale též formálním pojetím, klade poměrně vysoké nároky na to, aby divák znal kontext života slavného spisovatele, kterého osobně řadím do svého soukromého panteonu největších literátů dějin. Slavný a zároveň tragický osud Stefana Zweiga, který sám autobiograficky tak dokonale zachytil spolu s dějinným komentářem v knize Svět včerejška, je tu vylíčen již v jeho životním epilogu. Žid, bohatý a veleslavný spisovatel, intelektuál a morální maják své doby, prchá do Jižní Ameriky před barbarstvím, které pohltilo jeho domov a celou Evropu - vykořeněn, vyhnán, okraden. Nesmířen s válkou, avšak zvláštně smířen s fatální tečkou své existence. Snímek jde nad rámec nějaké životopisné televizní inscenace a překvapuje (a lehce fascinuje) svými obrazy a dlouhými bezestřihovými scénami. Zejména pak oceňuji tu první s banketem a tu finální, tragickou. Obě bych označil za téměř geniální. Dlouhé - pro někoho nudící - záběry, kdy se mlčí, nebo naopak sáhodlouze mluví, a to portugalsky, německy, anglicky, francouzsky... to vše přidává na velice zajímavé autenticitě zobrazovaného. Jako kdyby si film vůbec nikde neulehčoval; neulehčuje však ani divákovi. (12.06.2023)

Stefan Zweig byl tehdy nejpřekládanějším rakouským spisovatelem, známým (tehdy se ještě četlo) v celém světě. Především po jeho odchodu z Evropy se od něj také očekávalo jednoznačné stanovisko, výslovné odsouzení nacistického režimu. Film by nám měl přispět k pochopení nejen proč se zdráhal takové prohlášení podat, ale také, proč v nové zemi, o které se tak nadějně vyjadřoval, nedokázal žít. Oba okruhy jsou samozřejmě vzájemně propojeny, Proč dal Zweig svéu poslednímu dílu o Castelliovi a Kalvínovi nad-titulek "Svědomí proti násilí"? - Ať už řešení najdeme či ne, Zweigovy stylově vybroušené a tématicky relevantní povídky přitahují čtenáře dokonce i dnes. - Forma filmu, do které autořii (ženská ruka je zde jako obvykle patrná) nalili svoje ideje a představy mi vyhovovala, film o Stefanu Zweigovi musel být (třeba i virtuálně) natočen, a myslím, že film o něm neřekl tímto poslední slovo... (26.01.2021)

Stefan Zweig patří už od mládí k mým nejoblíbenějším spisovatelům, možná ale právě proto tento film zůstal hluboko za mým očekáváním. O Stefanu Zweigovi samotném, o jeho životě a osobnosti, neprozradil skoro nic, kromě toho, že specifickými filmovými prostředky vykreslil či spíše jen naznačil jakousi jeho špatně zvládanou vykořeněnost v jihoamerické emigraci. Film se zaměřil víc na vykreslení atmosféry, v níž se spisovatel v závěru svého života pohyboval, ale jen okrajově a dle mého i hodně povrchně se dotkl (a možná dokonce ani opravdově nedotkl) jeho niterného vnitřního zápasu způsobeného zklamáním z aktuálního vývoje evropské civilizace. O jeho ohromném humanismu, který jednoznačně vyzařuje z celé jeho tvorby, se divák neměl šanci nic dozvědět, naopak mohl si na závěr udělat o tomto geniálním spisovateli spíš představu jako o jakémsi podivínském a nerozhodném slabochovi. Takový film mu nové čtenáře nejspíš nepřinese, ty stávající ale snad naštěstí ani neodradí. Celé pojetí pak působí zbytečně rozvláčně až nudně, místy dokonce až jako nepatřičná karikatura, například ve scéně nepovedeného a špatně zorganizovaného přijetí starostou jednoho z brazilských městeček. (17.04.2019)