Den, kdy nevyšlo slunce

Ze začátku jsem byl poněkud vyděšen. Zatmívačky přes černobílou, Decziho přehnaně teskná trubka, šílené postsynchrony, legrační playboy Prachař, obrys mrtvoly na cestě jak z Bláznivé střely a slintající klíčový důkaz. Jenže pak si empatický Columbo Dlouhý sedl na kávu se svou budoucí manželkou a lehce psychologická retrospektiva s postupy a emočními pochody nebohé paní pomsty získala mou pozornost. Směšně expresivní scénu, kdy rozsévač Horák napíše rtěnkou na zrcadlo vzkaz za doprovodu hluboce osudového tónu, si však mohli odpustit.. (06.12.2018)

Zprvu to vypadá na klasickou detektivku s obvyklým schématem: detektiv obchází, vyptává se a postupně odhaluje. Záhy se ale hlavní postavou stává mladá žena, detektivka dostává přívlastek psychologická a v tomto případě to bohužel znamená snížení tempa a napětí. Příběh sám o sobě ale není špatný - totožnost pachatele lze sice vytušit brzy a snadno, ale tvůrci naštěstí nemají diváky za hlupáky a v závěru dovedou překvapit a zapůsobit odhalením jedné důležité skutečnosti (a protože jsem od prvního zhlédnutí konec úspěšně zapomněl, byl jsem překvapen i podruhé :). Ovšem je to spíše námět na jeden díl nějakého seriálu. Nedávno jsem sledoval slovenské Mesto tieňov a do něj by se tento příběh přesně hodil - a mnohem více by v rámci padesátiminutové epizody zapůsobil. Tvůrci Dne, kdy nevyšlo slunce si sice místy zajímavě pohrají s kamerou, ale jsou to spíše samoúčelné hrátky a téma filmu tím nijak umělecky nepovýší (o což se asi snaží). (11.08.2008)

Chtěla jsem dát "zasloužené tři hvězdy" a o nic více, ale konec mě tak trochu zviklal. Každá detektivka by měla mít překvapivý konec. Což se zde - ačkoli tomu průběh filmu nenasvědčoval - docela povedlo. Ale místo mezi začátkem a koncem se dalo využít lépe. Proto zůstávají ty tři hvězdy, ale kdyby to šlo, dám tři a půl - vyjádřeno číselně 65%. Věta "Vítejte na palubě" mi doteď nahání husí kůži... (09.08.2008)

Film je vlastně zajímavý jen pro jednu jedinou věc. Je vyprávěn retrospektivně a tedy sledujeme kroky vražedkyně krok po kroku místo běžného vyšetřování. Ovšem...zaráží mě jedna věc. Do poslední chvíle jsem si myslel, že Eva Martina Horáka otrávila. Jenže ona ho zabila elektrickým proudem. A to je věc vskutku podivná. Vyšetřovatelé totiž okamžitě uzavírají případ s tím, že se opil a přehnal to s prášky. Nejsem sice kriminalista, pouze sečtělý divák kriminálních seriálů, ale mám pocit, že by museli najít na jeho těle známky po úrazu elektřinou, tedy popáleniny ač drobné a tedy sebevražda nedává smysl. Buď tedy vyšetřování odflákli, anebo to tvůrcům nedošlo. Kdo ví. Každopádně s šokujícím závěrem přišli tvůrci až na opravdový závěr, takže počkat se vyplatí. (13.07.2020)

Tato literárně temná detektivka sice má ryze televizní ambice, ale jinak se jedná o vcelku zajímavý příběh i přes svou typickou kýčovitost. Bohužel tu však po zhlédnutí zůstalo mnoho nejasností a nezodpovězených otázek. Těžko říci jestli to bylo úmyslem pro větší tajemnost. Ztrácí to však v určitých chvílích na logice. Televizní optika jako z 80. let tomu dodává, jak se dnes říká, retro atmosféru, ale spíše je to na škodu. Petra Jungmanová ve své roli překvapila a Vladimír Dlouhý jen potvrdil svoji vyjímečnost. Díru do televizního světa přes značnou konkurenci podobných snímků toto sice neudělá, ale za pozornost stojí. (13.07.2016)