Záskok

„Jak se daří nebožce, pane doktore?“ Mistra velkých emocí na malé scéně Karla Infelda Prácheňského, trefnou parodii talentovaného herce, je v podání Zdeňka Svěráka radost pozorovat. Nemám námitek proti tomu, že si valnou část představení ukradnul pro sebe, zamrzelo mne jenom zbytečně mnoho vtipů založených na Prácheňského dokonalé nepřipravenosti (později dochází i k nadužívání zprvu geniální postavy „zvědavého invalidy Jirky Karáska“). Vypiplanost rovnoměrně rozložených slovních vtipů je opět obdivuhodná, přednáška (s užitečnými radami pro obzvlášť neschopné herce) dlouhá tak akorát. Nadějné představení zneuznaného velikána českého divadla se tak nakonec přece jen mění ve hru, při níž „nezůstane jedno oko suché“. Nepůjde ovšem o slzy dojetí. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Infernor (26.09.2008)

Svěrák se mi v těch zaznamenaných představeních často zdá už trochu trapný (vážné Cimrmanovy myšlenky předvádí, jako by šlo o nějakou legraci), ale svým Prácheňským všechno napravil. Nejraději mám ovšem tu slečnu smějící se po geniální kulturně-historické analýze "V době, kdy jízdní kolo bylo v západních zemích přepychem horních deseti tisíc, u nás aparátem podivínů a v carském Rusku pouze předmětem vášnivých debat v anarchistických kroužcích...". (06.08.2011)

Tak u Záskoku dostala moje bránice pořádně zabrat. Jde o mého druhého Cimrmana, kterého jsem viděl – prvním bylo Dobytí severního pólu. A zatímco tehdy jsem se spíš jen usmíval a po zhlédnutí dal 4* s menším údivem nad tak vysokým hodnocením ostatních, tady musím dát 5* s čistým svědomím a bez váhání. Tohle bylo opravdu něco precizního – jak úvodní přednáška, tak i samotná hra. Ale hra byla stejně větší pecka. Svěrák v roli herce Prácheňského byl naprosto fascinující, ty perly pronášené z jeho huby zkrátka neměly chybu – původně jsem měl v plánu tady vypíchnout pár z nich, ale jelikož jsou všechny skvělé, byla by škoda jednu před druhou jakýmkoliv způsobem upřednostňovat – ostatně skoro každý komentář zde nějakou z nich cituje. Další herci jsou také skvělí, především Brukner v roli Vlasty (pohlaví si rozhodněte sami). Inu, přestože se v divadle téměř zásadně nudím a chodím do něj nerad, v případě možnosti vidět Záskok naživo bych si tuhle příležitost rozhodně nenechal ujít. Paráda! Vím, že je to sice můj druhý viděný Cimrman a na vynášení rozsudků o tom, které z viděných představení je tím nejlepším, ale vážně se domnívám, že lepší představení než Záskok už jen tak neuvidím. Ale kdoví – možná se mýlím. :) (13.05.2012)

V době, kdy jízdní kolo bylo v západní Evropě přepychem horních deseti tisíc, u nás aparátem podivínů a v carském Rusku předmětem vášnivých debat anarchistických kroužků, napsal Jára Cimrman poslední opravdu dobrou hru, kterou o století později uvedlo na svých prknech věrné Divadlo Járy Cimrmana s výborným Zdeňkem Svěrákem v hlavní roli. Tedy v roli, která mu ve stylu jeho hraní na prknech tohoto divadla sedla jak ulitá. Těžko říct, zda za to může Cimrman nebo jeho autoři, ale po Záskoku se již dostavila menší tvůrčí krize. (31.12.2010)

Pokud nepočítám, že něco od Cimrmana jsem slyšel na mp3, je tohle mé první setkání s divadlem Járy. Dopadlo skvěle.... Tak končí naše komédie! Zlo prohrává, dobro žije. Jo a ještě něco: Té lípy se nevzdám! UPDATE: Po zhlédnutí většiny Cimrmanů se nebojím říct, že je to zatím nejlepší hra. Geniální a akorát dlouhý seminář a stejně tak geniální i samotná hra. (02.09.2007)