Nadvláda

Tohle už nikdy nechci vidět znova! Zřejmě nejbrutálnější dokument, který jsem kdy viděl. A i když jsem plno věcí věděl a znal, tudíž si myslím, že se s respektem ke zvířatům chovám celý život, tak tento dokument mě některými záběry doslova sejmul. Sejmul tak, že i já, který normálně vydrží koukat na kdeco, jsem musel odvracet zrak. Autor je zřejmě totální šílenec, protože dát dohromady tolik tajných záběrů a zveřejnit je v jednom uceleném filmu, chce buď hodně nervů nebo hodně prášků. Film je situován převážně do Austrálie, odkud autor pochází. Postupem času zachází do celého světa, protože „tradice“ zabíjení zvířat pro blaho lidí, jsou všude, včetně bohužel i nás a vánočních trhů plných kaprů. O těch teda autor zrovna nemluvil, takže uf, byli jsme ušetřeni. Nicméně neberu si iluze a je mi jasné, že podobné budovy jako jsou množírny nebo nelegální jatka, jsou i u nás. Občas toho bývá plná televize. Na druhou stranu autor místy zacházel až za hranici extrému. Třeba u témat zoologických zahrad bych s ním i polemizoval. Pořád ale jako nástroj pro sebeuvědomění toho, co nám dává maso, je tento dokument více než vhodný. Nemusíte se nutně stát vegetariánem, stačí, když každé maso na talíři budete vnímat s absolutní pokorou. Dříve to tak bylo, tak proč bychom to v dnešním konzumním světě zrovna my měli vnímat jako samozřejmost? Díky Limo za tip! (16.10.2019)

Je těžké tento dokument hodnotit bez naprostých emocí. Už jenom kvůli tomu, že každodenně konzumujeme něco, co bylo brutálně zabito, bylo chováno v naprosto zničujících podmínkách a bylo mu vysmáno do očí, protože to je jenom bezmocné a nemyslící zvíře. Je otázkou, kdy tomu učiníme přítrž? Nepamatuji se, kdy jsem viděl film, který by mne zanechal takto bezmocného, takto znechuceného, takto naštvaného. Emocí je zde spousty. A ne přímo pozitivních. Nebudu pokrytec, sám jím maso a mám dojem, že se ho nikdy nevzdám. To ale neznamená, že musím podporovat takováto zvěrstva. Jak sám dokument předesílá, za což jsem velmi rád, jsme zvyklý jíst zvířata, je to v pořádku. Ale musí to jít dělat i normální a humánní formou. Jako vždy jsem znechucen lidskou rasou nad tím, že něco takového podporujeme a ještě to bereme jako každodenní chléb. Je normální si kopnout do bezmocného. Je v pořádku se smát umírajícímu. Je v pořádku být člověk. Je mi jasné, že jsem zaplněn negativními emocemi, ale něco, co s tím musíme udělat jsme my sami. I přesto, že jsem si jist tím, že zvířata se mezi sebou samými nechovají nějak humánně, je otázkou jestli nás to opravňuje se chovat ještě hůře. Už nikdy toto nebudu moct vidět. Nikdy bych nikomu nepřál toto vidět. Ale přitom, to musíme vidět všichni. (10.04.2020)

Nejdůležitější film dnešní doby. Gándhí kdysi pronesl, že "....velikost národa se pozná podle toho, jak se chová ke zvířatům." Tahle slova tesat do kamene, vzhledem ke skutečnosti a jasným faktům, o kterých nechceme slyšet (aby si každý z nás snad nepošpinil svůj růžovoučký mikrokosmos) je ale jasné, že naše "superior human race" nemá být vůbec na co pyšná, nechť si každý udělá obrázek sám. Nejhorší je, že je na světě pořád obrovská síla blbců, kteří podobné filmové počiny neváhají označovat za "zelenou propagandu". Je to fakt velmi, velmi smutné. Pro případné zájemce, film je ke stažení na uloz.to. (14.05.2019)

V podstatě se na to nedá dívat, přesto tomu dávám plnej kotlík. Kvality tohoto filmu jsou někde jinde. Je to o závažnosti sdělení. Jinak jsem se opakovaně uchýlil k rychloposuvu. Jednak mě to zmáhalo svou krutostí, navíc utrpení slepic, brojlerů, krocanů jsou si vzájemně dost podobný a nemusím to vidět třikrát. Vždycky, když sleduju podobný záběry, si říkám, jaká to bude hrůza, až nám to ta zvířata dostanou šanci vrátit. Zasloužíme si to. Já možná o něco míň, protože od zítřka to zkusím bez masa. Jiná forma pomoci mě nenapadá. A pomocí jsem těm živým tvorům povinován. K tomuhle nejde zůstat netečný, protože jinak jsem té příšerné mašinerie součástí. Dva roky od premiéry filmu je tenhle můj komentář místní číslo 22. Premiér Jaromíra Soukupa jich měl za den 600. Před problémem týrání hospodářských zvířat zavíráme oči. (27.10.2019)

Člověk pán tvorstva anebo tyran. Po tomhle dokumentu nepřestanu jíst maso, pocházím z vesnice a vím, že je možné se zvířaty zacházet jinak, sama dokážu zabít husu, kachnu nebo postarat se o koně, taky vím, že husám se musí škubat peří jinak jim vypadává samo, ale chce to ve správný čas a nesmí to být do krve, tím by bylo i peří znehodnocené, je potřeba taky o tom něco vědět a dělat věci v určitém řádu, způsoby, které jsou ve filmu ukázané jsou opravdu nehumánní a úděsné. Nesouhlasím s takovými způsoby, ale na druhou stranu už jsem viděla i horší, možná si myslíte, že to není možné, ale je. člověk dokáže být zrůda a nejen chováním se ke zvířatům, ale hlavně k lidem. Na jedné straně vidíme zmalované obstarožní zrůdičky v norkovém kožichu jak krmí své mazlíčky šunčičkou, vodí je ke kadeřníkovi, platí neskutečné sumy peněz za zvíře, které chová v panelákové kleci a vlastní děti pošle na potrat, zabije človéka, ale je neskutečné humánní se svou čubičkou ve svetřiku podle poslední mody. Zvířata jsou chráněná, kdyby někdo vybral vejce chráněného ptáka, tak půjde do vězení, ale na potrat jít může, zabít lidské mládě, to se smí. Dokud lidi nenajdou rozum a dobrou vůli a budou se chovat zlovolně k sobě i k ostatním tvorům, do té doby budeme vidět zvrhlosti, tak to je... (05.01.2020)