poster

Zahradnictví: Rodinný přítel

  • Slovensko

    Záhradníctvo: Rodinný priateľ

  • anglický

    The Family Friend

    (festivalový název)

Drama

Česko / Slovensko / Polsko, 2017, 130 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • hous.enka
    *****

    Na filmu jsem nakonec nebyla já, lístky jsem z časových důvodů musela přenechat rodičům. A naši byli filmem nadšení: líbila se jim nálada celého filmu, barevnost, hudba (písničky Voskovce a Wericha) i herci. Mamka nadšeně mluvila o Ondřejovi Sokolovi a s nadšením mi vypravovala děj. Já: "Tak mami, kolik tomu mám dát hvězdiček." Mamka: "Dej pět, bylo to dobrý." Tak jo, tak za nás pět hvězd :-) Já se na film tedy teprve chystám, ale nebála bych se koupit rodičům lístky na další část trilogie. Což je podle mě velmi dobrá reklama pro český film.(27.4.2017)

  • GANOUSEK
    **

    Myslím si, že od doby kdy do dua Hřebejk Jarchovský přišel egomaniak Viktor Tauš, jde jejich tvorba z cesty. Tauš autor jediného "dobrého" filmu (Kanárek, který je nápadná kopírka Pulp fiction), všechny přesvědčuje, že je to on kdo má klíč ke kvalitní kinematografii a televizní tvorbě. Tauš je přesvědčený o své genialitě, ale je to jen další přechytračený sebeobdivovatel, který tímto projektem zničí sám sebe a jedno z nejlepších polistopadových dvojic H&J.(4.5.2017)

  • Filmmaniak
    **

    Velice chatrný a plytký film, který doplácí jak na to, že je prvním ze tří (spíš jde o takový uvozovací film, který pouze představuje postavy a připravuje půdu pro zbytek příběhu), tak na řadu filmařských nedostatků na téměř všech úrovních, leckdy vyloženě začátečnických, což je u Hřebejka skutečně šokující. Příběh je strašlivě nedramatický a nekonfliktní a tím pádem působí hrozně líně, přičemž jakýkoli náznak o aspoň trochu zajímavou zápletku je vždy hned zkraje smeten ze stolu. Děje je navíc ve filmu tak na slabou hodinku a zbytek je výplň tvořená vyloženě "prázdnými" a nedějovými pasážemi, které film ještě víc zpomalují a zbytečně protahují až za hranici únosnosti. Zvolená nálada filmu, kombinující dva naprosto nekompatibilní žánry – cudné melodrama a usměvavou komedii ve stylu Pelíšků, marně se pokoušející o podobně průrazné vtipné hlášky – zoufale nefunguje. Sice se párkrát zasmějete, ale emocionálně vás ve filmu nezasáhne vůbec nic a nijak. Poslední naděje padnou v závěru, kdy se film se smrtí jedné z hlavních postav ostudně vypořádá jedinou větou, navíc ve voiceoveru a mimo obraz, což už je vážně amatérismus. Herci jsou sice prima a dobová stylizace je dokonce výborná, ta to ale utáhne těžko. A spojitost s Pelíšky zatím minimální a spíš rušivá, nicméně uvidíme v dalších dílech.(27.4.2017)

  • xxmartinxx
    *

    Dramaturgie. Nic jiného v tom není. Hřebejk/Jarchovský jsou tak do sebe zahledění a sehraní, že nedokážou od svého díla udělat ani krok a nevidí absurdně zjevné chyby. Film je emocionálně nečitelný, zmatečný, doslovný a přitom nejasný ve svém sdělení. Jde o chyby tak brutálně začátečnické! Čtyřicet minut rozbalování dárků! Jo a je tam pořád tma! Proč je tam pořád tma?(27.4.2017)

  • HonzaBez
    *****

    Být "antihřebejkovec", určitě bych našel spoustu více či méně podstatných věcí, za které bych mohl celý film rozcupovat. I když označil film za "odpad", jak jsem tu už taky zaregistroval ze strany minimálně dvou uživatelů, to chce už od dotyčných hodně odvahy (nebo možná spíše i drzosti).... I kdyby totiž byl scénář filmu jakkoliv děravý, a byly v něm jakékoliv dramaturgické nedostatky, tak určitě je třeba na snímku vyzdvihnout minimálně skvělou výpravu a super dobovou atmosféru, která z filmu vyzařuje. (viz i třeba použitá hudba z Voskovce a Wericha). I původní hudba Petra Ostruchova má svou těžko zpochybnitelnou kvalitu. Mě osobně se ale například hodně líbilo, jaký "koktejl" vážných a humorných momentů se podařilo Hřebejkovi s Jarkovským ve snímku namíchat. Že některé ty momenty mohou vyznívat z dnešního pohledu trošku i banálně je klidně možné. Ale věřím, že přesně takový byl i život za protektorátu. Doba byla zlá a tak lidem prostě nezbývalo, než se upínat k drobným radostem jako třeba, že někdo někde sehnal nějakou ne zrovna lehce dostupnou laskominu a si vypůjčil promítačku s černobílým filmem. Velmi těžko si lze z našeho dnešního pohledu představit, jaké to muselo být pro tři osamělé ženy se svými protějšky ve vězení zvládat všechny ty rodinné starosti (včetně péče o své děti). V tomto směru nelze o žádné banalitě hovořit. Postava "rodinného přítele" lékaře Jiřího je v kontextu celého vyprávěného příběhu zcela zásadní. Ondřej Sokol možná není (alespoň zatím) moc dramatický herec (a rozhodně to není můj "šálek kávy"), ale rozumím i důvodům, které Hřebejka k jeho obsazení patrně vedly. Jeho postava má totiž ve filmu více poloh. Na jednu stranu jsme (zejména v druhé části filmu) svědky toho, jak se musí vypořádat s nenaplněnou láskou, a zde by mohl být Sokol přeci jen přesvědčivější. Síla této postavy je však vyjádřena zejména ve scénách, které poukazují na nezištnost a obětavost, s jakou se snaží být ženám (a jejich dětem) oporou. Dokáže přitom vymyslet i lecjakou blbinu (např. zahrát a zazpívat na kytaru legrační písničku, nebo poutavě předčítat dětem na dobrou noc) jen aby ženy (a hlavně jejich děti) rozptýlil. A právě v tomhle ohledu je prostě Sokol jednoznačně správná volba. Když už jsem psal o tom z mého pohledu fungujícím "koktejlu", musím jednoznačně vyzdvihnout všechny dětské role. Casting se v tomto případě rozhodně vyvedl. Jejich herecký projev mi přišel zcela přirozený, stejně tak přirozený je i způsob, jakým se děti v celém filmu vyjadřují. Nechybí zde humor, ale ani dojetí. To třeba při scéně, když se společně děti před spaním modlí o ochranu pro své uvězněné tatínky. Samozřejmě má film i svá slabší místa. Určitým problémem je už samotný fakt, že uvědomělý divák (divák co zná jména postav Jindřicha a Vilmy z Pelíšků v podání Jiřího Kodeta a Emílie Vašáryové a ví, že zde by se měl dozvědět o těchto postavách něco nového) neprožívá tak silné překvapení (a možná trošku i jisté zklamání či hořkost) jako samotné postavy tohoto filmu v okamžiku, kdy se údajně mrtvý Jindřich vrací po válce domů. Proto si možná ani tolik neužije vše, co tomuto momentu předchází. Otázkou proto je, zda některé z těchto scén nemohly být přeci jen trošku kratší. Naopak mi přišlo trošku zvláštní, jak se autoři snímku v jeho závěru "vypořádali" s postavou Jiřího. Nechci tím kritizovat samotnou změnu vypravěčského stylu, ke které zde dochází (a která je patrně motivována právě potřebou nějak zakončit příběh "rodinného přítele"). Ani mi nepřijde nepatřičné to samotné vyústění jeho osudu. Naopak mi to, vzhledem k charakteru této postavy a k tomu, s čím se musela vypořádat v důsledku návratu Jindřicha, přišlo jako dost logické. Ale v kontextu celkové délky filmu, mi přišla škoda, že tomu byl věnován tak malý prostor. Asi bych si dokázal ve filmu odpustit i postavu Sabiny Remundové, i když z hereckého hlediska ji nešlo moc co vytknout. Jen mi ale moc neseděla do celkové atmosféry filmu. Přes tyto dílčí výhrady, a rovněž s přihlédnutím k zatím z mého pohledu nespravedlivě nízkému hodnocení ze strany ostatních uživatelů csfd (i filmových kritiků), hodnotím film celek pěti hvězdičkami a těším se na další pokračování této unikátní filmové trilogie.(27.4.2017)

  • - Natáčení v Jaroměři zkomplikoval 16. 10. 2016 požár agregátu. Na místě zasahovalo několik jednotek hasičů. Nikomu se nic nestalo. (Scelleton)

  • - Scény v zahradnictví byly natáčeny v zámku Veltrusy. (Brtniik)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace