Zahradnictví: Rodinný přítel

Pozerať Zahradnictví takmer tri roky po premiére, respektíve po tom, čo opadla eufória a následné kruté vytriezvenie, je zrejme lepšie rozhodnitue ako to sledovať pred rokmi v kine. Nič som totiž nečakal a vedel som, že bude lepšie si prvý film nijako nespájať s Pelíškami. Dočkal som sa tak solídnej drámy z druhej svetovej, ktorá je takmer bez humoru, s kvalitnou výpravou, dobrými hercami, psychologicky uveriteľná, ale na druhú stranu vlastne úplne bez vojny a neprirodzene naťahovaná. Čo by nevadilo, ak by emocionálne vyvrcholila. Lenže to, čo malo byť emocionálnym vrcholom a skutočne ním byť mohlo, je nám iba sucho oznámené, naproti tomu mnoho scén predtým a o ničom sú nám prezentované ako niečo extrémne dôležité pre dej, lenže nie sú. Možno bude ale lepšie ohodnotiť celú trilógiu ako celok. Zatiaľ relatívna spokojnosť... (12.02.2020)

Kdyby kvůli ničemu jinému, tak za "Pelíšky" si Hřebejka s Jarchovským budu vždycky nesmírně vážit. Na jejich nový poměrně ambiciózní projekt jsem se tedy docela těšila a moje první dojmy byly veskrze pozitivní... dokud jsem se o filmu nezačala bavit s dalšími lidmi a neuvědomila jsem si jeho zásadní nedostatky. Délka: smrtící a navozující subjektivní pocit ČTYŘhodinové stopáže. Skalní fanoušci "Pelíšků" (já) se navíc v každé větě postav snaží najít avizovanou spojitost a přestávají se soustředit na děj. Ostatní diváci si film můžou paradoxně více užít a být překvapeni některými zvraty. Většina scén ale buď příběh vůbec neposouvá kupředu, nebo diváka zmate. Pochválit ovšem musím dobové kulisy a výpravu vystihující atmosféru dobu (to Hřebejk vždycky uměl) a také výkony většiny herců (hlavně dětí!). Na snímek se skutečně hezky dívá (i přes zmiňovanou délku) a já pevně věřím tomu, že mnohé otázky, které "Rodinný přítel" nahodil, v září zodpoví jeho pokračování. P. S. Vypořádat se s nejvýznamnější postavou snímku voiceoverem o jedné větě je fakt hrozná prasárna. (27.04.2017)

Taxa Hrebejk znovu vratil do priemeru a reziserskej rutiny - a to po planobach ako su Libanky 2013 a Zakazane Uvolneni som myslel ze je s nim amen a ze by najlepsie urobil, keby sa na filmy vysral. Teda pardon, mne to zase uletelo, chcel som napisat ze ukoncil karieru. kazdopadne Pelisky uz Hrebej neprekona, to som si isty, a uz asi nebude ani Pupendo novodobe. Ma to predchadzat komedii Pelisky, ale nejak slabo nadvazuje, rezisersky len rutina, bez zapamataniahodneho momentu, nuda a k tomu vatovo plane plky. 54 % (16.06.2018)

Vracím se s kina nadšen a z dobrou náladou. A ani ostatní drzí návštěvníci, mi jí nezkazí. Úvod byl teda dost rychlý a divný. Sice jsem si zde již všiml dobré filmařiny, ale jinak jsem se ztrácel a nudil. Ale již scénky s Vánoc mi napravily náladu. Nebyly dlouhé. Ale vybaveny milým humorem, lidskými citlivými dialogy a kouzelnou atmostférou. Zbytek filmu mi připadal výborně natáčený, se skvěle napsanými dialogy a občas až nezapomenutelnými pasážemi (příjezd Jindřicha, rozhovor v posteli, tanec Jiřího, konec s deníkem.) Nesouhlasím, s tím že je to málo dramatické a emotivní. Já přitom filmu pociťoval nějáké emoce pořád. Vlastně už dlouho, jsem neviděl tak emotivně obohacujíví film. Dlouhé scény, zde skutečně mají svůj význám. Beru je jako výraz pro žánr melodramatu, kterému očivïdně oba tvůrci rozumněli. Třeba Tanec Sokola s Melíškovou je neodmyslitelný a řadil bych ho mezi nejlepší scény českého filmu. Celé je to VELMI kouzelné a příjemné. Ovšem, zcela přirozeně. Bez patosu a kýče, Takový film je v dnešní době potřeba. A na konci jsem skoro čekal, že všichni vstanou a zatleskají. Nestalo se. Tak jsem si zatleskal sám. Těším se na další díly. 90 % (29.04.2017)

Co k tomu napsat? Rozjezd filmové trilogie je přinejmenším rozpačitý. Něco je rozvyprávěno, ale nedovyprávěno, a obávám se, že se k tomu už ani nevrátíme, linie se objeví a zase zmizí, postavy se přetahují o to, která je víc nesympatická, se sestrami se ani moc neseznámíme, vztahy a situace jsou umělé, emoce chybí úplně. A nejedna scéna vypadá, že se odehrává na divadelních prknech. Po šesti letech od zatýkání manželů gestapem lékař a „rodinný přítěl“ hodí oko na Aničku Geislerovou (jako jedna z mála si zaslouží uznání), aby divák pochopil, že nějaká náklonnost mezi nimi je. První díl trilogie chce být rodinným dramatem, jenže mu chybí pořádný příběh, pořádné dialogy, dynamika, konflikt, tempo. Po slušném startu (zatýkání atp.) se ovšem desítky minut nic neděje, vše je natahované běda, plné prkenných promluv. Pak přijde předlouhá scéna o podříznutí husy nebo chlapík, co se projíždí po domě na koni. A já začínám kroutit hlavou. Jsme také svědky, kdy zaznívá (v dopise) archaická čeština, ale postavy mluví prakticky současnou mluvou. Sabina Remundová je sice agresivně otravná, na děj nemá žádný dopad, ale alespoň je nějaká. Což se nedá říct o Sokolovi, který jako dramatický herec absolutně selhává. Zájem o něj coby herce prostě dlouhodobě nechápu. Vedle sester hlavní postava, jeho rozloučení je přitom naprosto odfláknuté, absolutně bez emocí. Dvojice Hřebejk – Jarchovský trpí nespornou nevyvážeností své tvorby, nedokážu pochopit, že jednou dokonale potěší (Učitelka, Nevinnost – a to nepočítám ranou tvorbu), jindy šlápnou totálně vedle (Zakázané uvolnění, Svatá čtveřice – ač tady je v tom Jarchovský nevinně). Palec dolů. (08.10.2017)