Bláhový sen

Neuveriteľne hlúpy film, ktorý mi skazil celý večer. Táto melodramatická romanca je tak stupídna, až som sa podivil, že v tom čase už značne rozvinutý a skúsený Barrandov vyprodukoval niečo také. Veď to nedosahuje ani nenáročné kvality filmu, ktorý má "príjemne odreagovať" (Raoul Schránil). Gollová tú rolu prijala (alebo si ju vybrala?) celkom určite v náhlom pominutí zmyslov a celkom by ma zaujímalo, čo hviezdu na úplnom vrchole, akou bola vtedy Mandlová, zaujalo na tom scenári, že do toho šla, a to rovno ako podradný sidekick, dokonca v kameovej verzii. Režisér zorganizoval i veľkolepé kabaretné číslo, ktoré malo zrejme elegantne zatieniť tú veľkolepú sprostotu všade okolo. Nezatienilo, zvýraznilo. Ani neviem, prečo som tomu dal vôbec nejakú hviezdu, možno v náhlom pominutí zmyslov. Všetci sme len ľudia. (17.12.2019)

Myslenka filmu neni uplne spatna, ale to zpracovani, zpusob vypraveni, dialogy a koneckoncu i herecke vykony nejsou nijak dobre. Gollova na me vzdy pusobi strasne sympaticky, ale jeji herectvi me malokdy presvedci. Jinak strasne nerad vidavam Mandlovou v malych rolich.-). I pres nelehkou dobu, kdy se tento film natacel, ho vnimam jako nepovedeny. (27.05.2017)

Celá tehdejší doba připadala filmařům jako něco neskutečného. Jako zlý sen, z něhož se vynořovaly střípky soustředěné práce oklešťované strachem a nejistotou. Často převládaly obavy, zda rozpracované dílo, jež stálo spoustu námahy a peněz, bude vůbec dokončeno. Tvůrci, kteří v této atmosféře dokázali zůstat věrní českému filmu a nepodlehli pracovní malověrnosti a beznaději, měli obrovské zásluhy na pozdější poválečné životaschopnosti barrandovských ateliérů. Režisér Holman se snažil vycházet z tvůrčího prostoru, který měl přinášet východiska především pro nastupující mladou generaci. Ta podle jeho přesvědčení měla být upřednostňována z hlediska pohledu filmového tvůrce, protože právě ona byla nejvíc ohrožena bezvýchodností, nebo co horšího, lživým nacistickým programem a jeho zrůdným optimismem. Povídka Anny Sokolové-Podpěrové, přepracovaná do podoby filmového scénáře spisovatelem Josefem Trojanem a režisérem Holmanem, musela ve fázi příprav získat jiný název. Neslavná sláva byl titul, který v období postalingradských událostí na východní frontě zaváněl šibenicí. Populární Nataše Gollové se tu po sérii bláznivých veseloher nabízela zase jiná, závažnější příležitost stvořit na plátně výjimečnou charakterní roli, naopak Eduard Kohout pozdvihl jinak poněkud čitelnou figurku záletného vedoucího kadeřnického salonu v ironicky shozenou karikaturu. Co má vlastně společného příběh jedné bláznivé dívky, která touží stát se filmovou hvězdou, se situací v okupované republice? Hodně. Především byl projekt Nationalfilmu tak rozsáhlý, že zaměstnával mnoho českých herců a přiváděl před kameru, i když spíše jen v malých rolích, řadu nových tváří, např. Jaromíra Spala anebo teprve dvacetiletou posluchačku pražské konzervatoře Antonii Hegerlíkovou. V neposlední řadě pak bez falešných iluzí nechal v ústřední postavě zahynout jeden dívčí sen, aby se naopak uskutečnil sen ženy, která bude vytvářet rodinu a vzkřísí naději na nový život. A to bylo v té době velmi mnoho. (04.10.2008)

Husa Žofie touží po slávě. 1) Svižný snímek očividně netrpěl nedostatkem financí. Poměrně velkoryse ukazuje dobové reálie. 2) Dvě m ve slově Telegramm a později u snídaně udivená otázka na sortiment: Jenom marmeládu? a samozřejmě dvojjazyčné nápisy. To jsou jediné odezvy na realitu. 3) Z dnešního pohledu je to ale nuda. (02.06.2017)

Nataša Gollová ve své řekl bych klasické roli ztřeštěné romantičky toužící po slávě, bohatství a krásném ženichovi. Film je v podstatě o tom, jak tenká hranice je mezi bezvýznamností a slávou. Stačí se jen v pravé chvíli přimotat na správné místo, a o ostatní se postarají média. Všechna sláva polní tráva. To musí zjistit každý sám. Názorně zde můžeme vidět, jak velká byla moc bulváru už v době, kdy nebyla ještě ani televize. Lidé jsou pořád stejní, jen metody oblbování se mění....70% (02.01.2012)