Hledání Aljašky

Aljaška byla zajímavá dívka, měla něco v sobě co zaujalo ale zároveň co odpuzovalo. Plukovník sympatický hoch, se kterým jsem se nenudil. Macek byl otřesný hoch který mě dokázal někdy potrápit jakou osobnosti byl. Příběh byl plný skvělých momentů, drama silnějšího původu, smích na správném místě, a plno šílených vět. Škoda že se nedočkáme dvojky konec je přeci jen špatně uzavřen,chce to knihu. (29.10.2021)

Čistě teenagerovské seriály už se téměř netočí. Aby v žánru něco vzniklo, je potřeba přidat buď detektivní zápletku nebo zásadní sociální problematiku dneška. Hledání Aljašky tohle nepotřebuje. Palčivé otázky v sobě schovává, ale nevzniklo kvůli nim. Vzniklo kvůli tomu samému důvodu, proč vznikly předchozí adaptace Greenovek - protože je to parádní námět a parádní kniha o zranitelnosti dospívání. Adaptace nemění vyznění, nemění charakter postav, nezapomíná na nejzásadnější citáty, z nichž jeden mě opakovaně trefuje přímo na komoru a zamlží se z něj před očima ("If people were rain, I was drizzle and she was a hurricane"). Předlohu dokonce překonává ve chvíli, kdy část Potom redukuje na nezbytné minimum, protože kniha se v pozdějším ději točila v neustálých kruzích, ze kterých vzhledem k povaze situace neexistovala cesta ven. Tady je přerod kluka v chlapa ještě čitelnější, nostalgičtější a v romantickém slova smyslu i beznadějnější. Titulní hrdinka je totiž zlato a oči na ni může nechat každý, ať už je jeho vysněný typ holky právě takový nebo přesně opačný. Kristine Froseth má v sobě její nečitelnost, paličatost a téměř nesnesitelnost a divák jí v Milesově kůži chce odpustit takřka cokoli. Moc pěkně jsem se v téhle "cizí" vzpomínce utopil, tím spíš, že soundtrack přesně odpovídá extra silné hudební stránce nultých let, ve kterých se děj odehrává. A přestože já v Creeku svoje Velké možná nenašel (a vždycky jsem se povahově víc přikláněl k hrdinům z Papírových měst), cítil jsem se přesně tak, jako bych si dobré i zlé prožil právě v něm a lámalo se moje srdce. (22.04.2020)

Kdyby tu ty děti nebyly tak strašně uvědomělá a necitovala nejvýznamnější světové filozofy, tak by tenhle seriál aspiroval i na pětihvězdičkovou dardu. Po herecké stránce jsou to totiž orgie a i když knižní předlohu neznám, tak musím říct, že Aljaška musí být absolutní femme fatale snad každého, kdo dospívá. Perfektní námět rozvíjí myšlenku školy v přírodě, přidává do toho trošku mladické nerozvážnosti a završí to pointou, na kterou celou dobu čekáte. Takže přiznávám, tuhle sérii jsem prostě na jeden zátah dát musel. Sice jsem pak měl co dělat, abych prokrvil nohy, ale za tu kvalitu to prostě stálo. (06.12.2019)

Obsahuje nepřímé spoilery! How do we ever get out of the labyrinth of suffering? John Green ve svých knihách vždycky předkládal zajímavé otázky. Otázky ohledně života, smrti, ale zároveň ve svých dílech nezapomínal na to nejdůležitější v životě - přátelství, humor a lásku. Looking for Alaska patří mezi jednu z mých nejmilejších knížek, před lety mě opravdu řádně dostala a proto mě těší, že se dočkala filmového zpracování a to rovnou v podobě minisérie. Trochu jsem se bál natahování - druhá polovina knihy je o kus slabší a díky pochmurnější náladě o fous méně zábavná. Velmi mě tedy těší, že se část "after", co se stopáže týče, zkrouhla na přijatelný počet epizod. Celá adaptace se nejenže drží ducha knihy, ale dokonce má i něco málo navíc a v určitých situacích přidává některým, v knize spíše letmo popsaným, scénám na intenzitě. Po zhlédnutí prvního traileru jsem si rovněž nebyl jistý obsazením, ale bál jsem se zbytečně. Charlie Plummer je opravdu Váleček (nebo dle HBO titulků Macek, chcete-li), Abbie Gayle Plukovník a Kristine Froseth ROZHODNĚ je ta komplikovaná, náladová, někdy protivná a přesto neodolatelně vzrušující Aljaška Young. Chemie mezi celou partou funguje až neuvěřitelně, vizuálně i režijně je to zpracované fantasticky, prostředí je správně nostalgické a to i díky zasazení do "předfejsbukové" doby roku 2005. I ten soundtrack, ať už v podobě doprovodných písniček nebo příjemné ambientní hudby, je skvělý. A teď mě omluvte, jdu hledat velké Možná! (27.10.2019)

Nedá sa nič robiť, nie som cieľovkou tohto seriálu, čo ale neznamená, že som si nedokázal niektoré epizódy naplno užiť, iné zase skoro vôbec. Premúdrelé reči a sebavedomie nešli z úst a pohľadov postáv najprirodzenejšou cestou, čím ma občas značne iritovali. Je fajn, že napríklad fajčenie a pitie alkoholu sa tu berie ako normálka a nikto to ani nevychvaľuje, ani nekritizuje, proste sa tak iba deje. Achylovou pätou z môjho uhľa pohľadu je ale nevyváženosť jednotlivých epizód, kedy jedna navnadila, aby zase tá ďalšia ma opätovne posadila na zem. (02.12.2020)