Poslední rodina

Veľmi tragický a depresívny príbeh. Všetky problémy, ktoré môžu byť v rodine, v nej aj naozaj boli. Vynikajúce výkony, krásne a veľmi jednoduché scény, ktoré moju pozornosť neustále udržiavali. Často som mala pocit, že som tam naozaj s nimi a pozerám sa na dianie priamo a nie len prostredníctvom obrazovky. Krásne, dlhé, nestrihané, zábery. Toto je presne jeden z takých filmov, kde po záverečných titulkách proste potrebujete ostať sedieť, len tak, v tichu. (28.03.2017)

Neuvěřitelně silný film, ke kterému se dá jen těžko něco napsat. Díky němu jsem minulou hodinu strávil u wiki studiem Beksinskeho života. Pokud to měl být životopisný film, tak velmi dobře kamuflovaný. (12.05.2017)

....spočiatku som s tempom a celkovým usadením tohoto filmu mal problém, Tomka som mal chuť zabiť po prvých minutách, čo rozohral svoje neurotické predstavenie. Film som sledoval na 2x s odstupom pár dní a ako by až ( v pre mňa ) druhej časti som sa začal do deju ponárať a zostal som prilepený na monitore mojho počítača ako už dávno nie. Finále gradované odchodom jednotlivých protagonistov z tohoto sveta bolo veľkolepé. A ukončenie celého filmu - titulky v sprievode hudby This Mortal Coil a ich coververzie Song of the Siren v podaní Elizabeth Fraser už boli len čerešňou na dezerte unikátneho filmového zážitku. (20.06.2017)

Poľská produkcia zaťala do živého a priniesla divákom maximálne depresívny snímok rozprávajúci o jednej rodine, ktorej osud bol doslova sprevádzaný bolesťou, nepochopením a tragédiou. O to viac to vplýva na city diváka tým, že sa jedná o skutočný príbeh a pri záverečnej scéne len s otvorenými ústami pozeráte, ako tvorcovia túto tragédiu vyšpičkovali. Nie je to síce snímok, po ktorom budete mať šťastné pocity, ale určite si pozornosť zaslúži. Nebyť viacerých hluchých miest, dám aj vyššie hodnotenie. 75 % (17.02.2019)

Sžíravý debut polského režiséra Jana P. Matuszynkého se odklání od klasické narace životopisného filmu a prostřednictvím odměřené, analyticky-dokumentární kamery vytváří stísněné sociální drama bez předpisu konkrétní interpretace, jehož největší předností je režisérův cit pro emocionální kontinuitu. Poslední rodina, sledující skutečný osud rodiny Beksinských, tak pootevírá dveře žánrové variabilitě a buduje volnou návaznost s významnými filmovými proudy, jakými byly Kino morálního neklidu nebo Dokument kreacyjny. Více zde https://kocarnik.blog.respekt.cz/jan-p-matuzsynski-posledeni-rodina/ (04.03.2019)

Projekt podľa skutočnosti sa dá režijne zvládnuť pôsobivo autenticky, hlavne na základe pôsobivej dramaturgii a kvalitného castingu. Rozhodne to platí aj ohľadne tohto príbehu. Už o scenári sa to nedá s istotou tvrdiť. Dej mal byť zameraný v hlbšej art analýze tvorivosti samotného maliara a jeho diel, keď dokázal tvoriť v takých podmienkach v akých ich maľoval. Nie sa zameriavať na jeho syna Tomeka, trpiaceho pervazívnou poruchou, len aby fiktívne viac zatraktívnila réžia dej príbehu. Potom aj samotný šokujúci záver nenaplnil svoju podstatu, v takom rozsahu, aký mal byť. Hlbšie zmysluplný a výrazne pôsobivejší. (27.03.2019)

V mém případě je tohle film, při jehož sledování si uvědomuji, že jde - asi - o mimořádné dílo, alespoň podle hodnocení na IMDB a tady. Jenže mi leze na nervy, vadí mi neustálé vřeštění a záchvaty malířova syna, patlání se v jeho psychické nemoci. A taky ten prazvláštní závěr: abyste pochopili, co a proč se vlastně stalo, je třeba si o malíři přečíst, třeba heslo na Wikipedii. Zkažený večer. (29.10.2021)

Posledná rodina. No dúfam, že nie posledná, tak dobre natočená, životopisná dráma akú som práve dopozeral. Neviem si predstaviť pocity ľudí po dopozeraní tohto diela s tým, že nevedia, že ide o životopisný film. Veď kto by už len písal scenár (mimochodom skvostný) o známom maliarovi, ktorého žena zomrela, syn spáchal samovraždu a jeho samotného dobodal mladý chalan, v jeho vlastnom byte. Krásne, mainstreamovo-hollywoodske blato. Nie nie. Tentokrát nie. Práve naopak. Do hlavy sa mi tlačí otázka, ako je možné, že pri toľkých záberoch, ktoré by v ľuďoch väčšinou vyvolávali nepochopenie, zhrozenie a znechutenie, celý film pôsobí tak pokojným a uhladeným dojmom? Celých, sfilmovaných 30 rokov jednej, (až príliš) skutočnej rodiny pôsobí jednoliato (v dobrom slova-zmysle). Komorná atmosféra posúva celý film úplne niekde inde a kameramanovi tlieskam. Celková estetika filmu je na veľmi vysokej úrovni a, vysvetlite mi niekto prosím Vás, ako je možné, že pohľad na chodbu cez dvere z druhej izby, dokáže v človeku vyvolať rovnaké pocity, ako sledovanie veľkolepej bitky na otvorenom priestranstve? (26.05.2017)

Ihned jsem se podívala na obrazy Zdzislawa Beksiňského a je to zajímavý a neotřelý zážitek. V šedi panelového sídliště se zrodí fantazie,kterou člověk dokáže přenést do formy srozumitelnosti. (05.08.2017)

Po veľmi dlhej dobe som mal podobne silný pocit, ako pri filmoch K.K. No bez ohľadu na to: veľmi poctivo napísané a nakrútené. Posledná rodina je mimoriadne silný príbeh o inšpiratívnom človeku a cenné nahliadnutie do jeho súkromia. Vyvážené snímanie, ktoré sa netlačí do popredia a dáva priestor vyniknúť výborným hercom a ich vedeniu. Skvelé vedľajšie linky a postavy... Toto je "divácky film" ako si ho osobne predstavujem - má čo povedať a robí to s humorom i ľahkosťou, rovnako ako s patričnou ťažobou života. Prístupne, ľudsky, s patričnou naliehavosťou. Klobúk dole, ďalšie(a opäť o čosi odlišné) potvrdenie sily poľského kina. (23.10.2017)

Strašný příběh, strašný film. V životě už to nechci vidět. (02.07.2019)

Toto nie sú nonšalantne neurotickí newyorkskí intelektuáli z Woodyho filmov, ale extrémne neurotický syn a geniálny otec s autistickými črtami vopchatí celý život do socialistického paneláku. Keď som prvýkrát film pozeral, prestal som asi po 20 minútach, lebo som neuniesol jeho dusivú atmosféru. Napriek tomu, že otec aj syn boli známe osobnosti, film sa prakticky sústreďuje skoro výlučne na ich rodinný život, ktorých sa snaží ukočírovať matka/žena s vypätím všetkých síl. Tragickosť príbehu tejto rodiny je zdrcujúca, kamera jedinečná. Dej sa odohráva často mimo záberu kamery akoby ironizujúci Zdzislawovu vášeň natáčať neustále scény z rodinného života. Ďalší klenot poľskej kinematografie, ale nemyslím, že by som bol schopný si film ešte raz pozrieť. (30.12.2019)

Film, ktorý priklincuje k sedadlu a nepustí až do konca. Smútok a bezmocnosť cítiť z neho až fyzicky. Životopis spracovaný netradične, na dreň, že sa tomu zdráhate uveriť. No a koniec vás už definítívne dorazí. A pritom sa ani veľa nedozvieme o samotnej tvorbe maliara, ktorá je, ako inak, temná až až. Silný film. (08.10.2021)

Film Jana Matuszynskiho není ani tak životopisný snímek, jako spíš příběh docela bizarní, ne zcela normální, bláznivé polské rodiny v rozmezí přibližně třiceti let konce 20. století. Hlavou rodiny je slavný polský malíř (kterého jsem neznal), avšak vše se točí hlavně kolem jeho neurotického syna Tomka, kterého naprosto skvěle ztvárnil Dawid Ogrodnik. Kromě něj si mne ale film nezískal - viděl jsem depresivní panelákové drama jedné nesympatické familie, které jsem si moc neužil. 45 %. (20.04.2023)

Obyčajný príbeh neobyčajnej rodiny odohrávajúci sa v socialistickej šedi. Maliar Zdzislaw je dobrý manžel a človek, ale je cynik a zlyháva ako otec. Tak z jeho syna vyrástol neurotický rozmaznanec bez mantinelov, ktorý si zaslúži naložiť pár na zadok. Ten sa venuje simultánnemu dabingu, púšťaniu hudby na diskotékach, v rádiu a moderovaniu. Vďaka tomu si vypočujeme dobové hity Yazzo a Ultravox. Postupne začínajú umierať jednotliví členovia rodiny čo Zdzislaw dokumentuje svojou VHS kamerou a do tragického konca hlavného hrdinu to stihnú všetci. Herci aj produkcia sú na veľmi slušnej úrovni. Nikde nič nevyčnieva ani nechýba. 75% (17.10.2023)

Těžká depka v podání tragického příběhu o malíři, který je trochu divný, jak už umělci bývají, má však ještě divnějšího syna. Příběh, kde snad není jediná pozitivní věc. Film je občas i vtipný, to jo, ale je to dost černý humor, který mi místy přišel až nemístný. Z některých věcí se prostě sranda nedělá a když jo, působí to křečovité a nepříliš vtipně. 60% (09.05.2017)

Na to, že to byl filmový debut mladého polského režiséra to bylo, myslím, vydařené dílo. Takové...jiné, artově naladěné a spíš konverzační drama. Bylo zajímavé z filmu cítit, jak může rodina známého umělce malíře Beksinského společně a celkem v pohodě koexistovat - v bytě, kde bydleli se manželé starali ještě i o jejich 2 staré babičky (smíření s tím, že přijde jejich konec). Se synáčkem to bylo horší - už od mládí problémový Tomek se sklonem k sebedestrukci byl teda totální cvok (byť s velkým hudebním až geniálním cítěním). Jeho rodiče s ním měli příliš velkou trpělivost a brali jeho excesy už rezignovaně, a nebo spíš už nějakou "výchovu" a rady zabalili. Beksinski byl sympaťák (ač měl na "svědomí" ty své temné pesimistické obrazy), jeho manželka klidná a vyrovnaná dáma. Závěr (konec malíře i filmu) samozřejmě šokuje nejvíc (mě teda ne, já si jeho autobiografii i malby trošku předem nastudovala) :-) (25.05.2017)

O páté hvězdě rozhodl moment, v němž debutující 33letý režisér (!!) dokázal natolik lehce skloubit téma smrti, pohřbu, potratu s návodem na praní. Na podobném principu je vystavěn celý snímek, kostru tvoří kontrast strašlivých a všedních aspektů lidského života viděný skrze na první pohled obyčejného staříka z paneláku, který občas namaluje nějakou svou noční můru, avšak o svých obrazech zásadně nemluví – ty pak ve filmu představují spíše komerční produkt, nežli umělecké dílo. Dalším nosným motivem filmu je opakování a různé variace scén, například cesta malíře za synem představující postupné stárnutí a následná jízda výtahem, jenž je postupně obsazen čím dál menším počtem jedoucích. Ve filmu se navíc nejedná pouze o Beksińského, ale pozornost je také zaměřena na již zmíněného syna, snímek si tímto střídáním perspektiv udržuje svižné tempo po celou dobu stopáže. Jen tak dál. 90 %. [43. Letní filmová škola] (07.08.2017)

Těžko hodnotit film vůči scénáři napsaném životem. (14.02.2018)

Niečo medzi postapo nočnou morou a peklom ... Sú tie obrazy. Strhujúce! Jurcekk,ani si to nedopozeral... Gúglil si jeho život a tie obrazy, film ťa moc nebral taký edukačný či čo... Snáď ten chalan , jeho syn... Ale ten muž. Ten maliar grafik jeho život bizarný koniec... (29.07.2019)