Semestr

No jako já nevím. Zajímavej nápad využít tenhle zatím neokoukanej formát, ale mám trošku problém s celou tou scénáristickou stránkou. Nic moc se tam neděje, jednotliví aktéři se dají snadno rozřadit do určitých společenských škatulek (třeba holka s velkejma kozama a malým mozkem...). Prostě všechny postavy představují jakýsi archetypy, který společnost patrně přisuzuje Generaci Y. Ale to přece nemůže být pro diváky zajímavý. Takhle to prostě v životě nechodí, většina lidí má přece mnohem zajímavější, komplexnější a originálnější osobnost. Ale postavy tady se chovají jako naprostí idioti, kterým bych nejradši dala přes držku. A přitom je chování všech postav strašně prvoplánový, předvídatelný a zdánlivě šokující. Na mě to celé působí jako jakási telenovela pro mladý. A ani mi nepřipadá, že by to mohlo zaujmout reálnou generaci Y. Dokážu si představit, že to osloví třeba teenagery, kterým ale není víc, než dejme tomu 17. Mýdlová opera pro odrostlý děti. A tohle má být obraz dnešní generace? S tím se teda neztotožňuju. Já do týhle generace patřím taky a rozhodně se nechovám tak kreténsky jako postavy v seriálu, ani mí kamarádi se tak nechovají. Šlo z toho vytřískat víc, čekala jsem nějkou syrovou hořkosladkou výpověď o dnešní generaci mladých, dostala jsem jen jakejsi prefabrikát s pozlátkem, kterej se snaží působit hrozně damaticky a reálně. Bohužel mu to moc nevychází. Btw: v průběhu sledovaní mě napadla myšlenka, jestli by zveřejnění mých aktivit a konverzací na internetu nebylo zajímavější a zábavnější, než celej tenhle pořad. Jo a ještě jedna poznámka na konec. Do podobnýho projektu by mi asi víc seděli úplně nový neokoukaný tváře, který nikdo nezná. Netuším, proč se tvůrci rozhodli do rolí obsadit herce, kteří už pár zářezů ve svý kinematografii mají. Ale to už je opravdu jen detail. (25.11.2016)

Musím se přiznat, že napoprvé jsem seriál zavrhl po zářijovém díle. Přišlo mi to takové nemastné-neslané a forma vítězící nad obsahem (tak mi to vskutku zprvu připadalo) mi vadila. Semestr mi však neustále vězel v hlavě a já se nemohl zbavit dojmu, že mi něco uniklo, že to je vlastně mnohem víc... Tak jsem zabrouzdal na stream ještě jednou a nechal se unášet těmi tak trochu sympatickými, tak trochu nesympatickými - hlavně docela reálnými postavami. Výpověď dnešní doby, potažmo generace? Možná. Respektive se trochu bojím, že tomu tak je. Sám jsem si seriál často pauzoval, abych prozkoumal plochy počítačů dotyčných, během sledování shazamoval, abych zjistil, co za vypalovačku to poslouchám, případně bez zastavení přehrávání rozklikl google, abych zjistil význam nějaké pop-kulturní hlášky. Autorům bravo! (21.03.2017)

sice nepatřím do generace mileniálů a spousta věcí které tam jsou mě trošku míjí,ale hodně mě bavila ta forma a na to,že se jedná o tak krátkou věc běžícíc na stramu je semestr mnohem životnější než libovolný seriál z české tvorby na standardních televizích.Myslím,že bych snesl i víc dílů,jakkoliv ten poslední byl nejslabší a to chvilkové přepnutí do jiné formy bylo zároveň tím nejslabším z celé série...70% (11.12.2016)

Čekal jsem, že to bude jako u Streamu vždycky: Silný koncept, ale provedení za mínus padesát. Jenže ne, jde o velmi povedený seriál, který plně využívá svůj námět a styl, ale ani na nich pedantsky nelpí (pohyby kamery), takže působí pořád přirozeně. Zásadní jsou skvělé postavy, které mi byly spíš nesympatické, ale rozhodně žily. Možná bych se obešel bez té linky s rakovinou, je to trochu laciné, ale to je jediná výtka ke scénáři. Čeho se bojím, že týdenní intervaly tomu neprospějí a po dvaceti minutách ty postavy opouštět dost uškodí sžití s nimi - nemám na to důkaz, protože jsem viděl všechny epizody najednou, ale myslím, že kdybych je měl vidět s týdenními mezerami, byl by zážitek nižší (možná i výrazně). Viděno v kuse ale rozhodně skvělá a velmi dotažená práce. Spolu s Pustinou a Modrými stíny vrchol letošní tuzemské televizní tvorby (když to zařadím k TV tvorbě). 4 a 1/2 (Pořád zvažuju, kam se v hodnocení zhoupnout) PS: S tím, jak se postavit k poslední epizodě, jsem radši čekal až do jejího uvedení, abych si ji mohl připomenout. Byl tu zapeklitý úkol ukončit něco, co z principu konec nemá. Logicky je to teda závěr nejvíc umělá a tezovitá věc z celého Semestru, ale v rámci nutnosti se s tím tím tvůrci vypořádali nejlíp, jak mohli, a konec za mě funguje. Vůbec to, co jde považovat za největší mínus Semestru, určitou jeho "načasovanost" a tezovitost, nakonec oceňuju ze stejného důvodu jako ty švenky a zoomy - hyperrealističnost někdy škodí a občas se prostě musí do příběhu šťouchnout. (01.11.2016)

Nehodnotitelný a ze všech stran snadno napadnutelný Semestr je ponejvíce důsledné naplnění veškerých představitelných stereotypů halící se za generační výpověď. Podle všeho je natolik realistický, až z toho nejde vyvodit nic skutečně druhovýznamového, co by vedlo k nějakému většímu divákově nepohodlí. Celý seriál se víceméně jen do závěru bezkonfliktně překulí, aniž by díl co díl na sebe nenabaloval klišé počínaje prací v kavárně, konče zahleděností se do filmové vědy. Nevím, jestli mě štve víc to, že se to realitě až moc připodobňuje, nebo to, že tvůrcům nebylo záhodno jít o poznání alternativnější - autorsky odvážnější - cestou. S každou další epizodou to pak vypadá jen jako otrocké odškrtávání položek (lajky, skajpy, srdíčka). _ Ale i tak jsem rád, že to vzniklo. (05.03.2017)