V písku - Příslib svobody

Hodně silné ve své umírněnosti. Ačkoliv téma přímo nabádá k tlačení na emoce, tvůrci se odhodlali k prostému vyprávění. Na jedné straně bez příkras, na druhé, až na pár scén (např. holčička v minovém poli), bez přidaného sentimentu. Díky tomu se V písku nezařadí mezi tolik oblíbené dojáky a pravděpodobně přijde o docela výraznou skupinu diváků. Zároveň se však stává mnohem vkusnější výpovědí o událostech po druhé světové válce, o kterých se toho tolik neví. Je ale třeba přiznat že kombinace staršího Dána a partičky mladých Němců není nijak odzbrojující. Vše se děje dle předem jasně daného mustru, který ničím nepřekvapí. (21.06.2016)

V Evropě najdete dost národů, které by mohly natočit desítky filmů jako Land Of Mine. Dánové mají nejspíš námět na jeden jediný, ale nejen, že ho natočí, ale natočí ho důsledně, distancovaně, bez vyumělkovaných peripetií a patosu. Už samotný námět je výjimečný, ale Zandvliet opravdu dokáže rozehrát důsledně civilní drama, v němž rezonují širší otázky kolektivní viny a oprávněnosti msty. Zralý, přesný a velmi elegantně nasnímaný příběh o poválečné explozivní půdě. Rolanda Møllera chovám v úctě už dlouho, ale tady předvádí svůj bezesporu nejvíc nuancovaný a propracovaný výkon. (28.01.2017)

Emoční přesah filmu očividně většinu lidí trefil, ale mě nikoli. Měli si snad Dánové ty miny vykopat sami a sami u toho umírat? Já chápu, že zrovna ti kluci, kteří to dostali za úkol, asi za nic nemohli, ale holt byli jednou vojáci poražené strany, takže smůla. A jelikož ta emoční stránka byla to jediné co film obsahoval... 55% (14.08.2017)

Podařené válečné drama, které pojednává o skupinách mladých německých vojáků, kteří musí po Druhé světové válce zneškodňovat nacisty zaminované dánské pobřeží. Tedy námět, který přímo vyzývá k silnému příběhu a často i nepříjemnému citovému vydíraní, které zde ale nenajdete. Jak jistě dle příběhu chápete, tak nouze o silné momenty tu rozhodně není, jelikož ne všichni se vrátili domů a ti, kteří se vrátili, tak většinou ne zrovna vcelku. Kvalitně zpracované drama, kterému vévodí Roland Moller jakožto dánský velitel mladých Němců. Bez zbytečného patosu a také bez zbytečného citového vydírání. Zájemcům o válečnou tématiku nelze než doporučit. (20.02.2017)

Vojnové filmy z pohľadu porazenej strany sú jednoznačne tie najzaujímavejšie. Dokázal to už Vilsmaierov Stalingrad (1993), ktorý považujem za asi najlepšiu vojnovú snímku, hoci tento žáner ako celok nemusím. K osobnému utrpeniu a strádaniu sa v tábore porazených pridáva ešte aj zmar a rozčarovanie, potupa a frustrácia z porážky a straty ideálov. Tu už sme po vojne na dánskej pláži, ale aj tak sa na to veru nepozerá ľahko. Pred všetkými účastníkmi reálneho príbehu klobúk dole a všetka česť. (01.12.2021)