Bílá velryba

Prudce se pře s tím, kdo si ho má podmanit. Mytický gigant vs. věru bacha, žádný kavalír, hypnotizér - fanatik na moři. Inu, to chce pružné vlasce, bytelné pruty, nervy ze železa, neboť se brání. Mohutným ocasem mocně máchá do vln. Majestátnými ploutvemi zpod hladiny řinčí vodami. Odolává nátlaku hrotů hávu hlasitého, horečnatého hněvu PECK/L/A. Nezaleknut nelekl. Spoutána byla pýcha. Sežehnuta síť i harpuna v srdci Harpagona člověka. (11.11.2019)

I dobrodružný (akční ?) žánr má svou klasiku a své vrcholy. Estetika romantismu nejrůznějších odstínů, která stojí za jeho rozmachem, splývala v hraném filmu se snahou po adekvátním přetlumočení do filmové řeči. Ve vrcholných momentech těchto úsilí se čas od času rodila a rodí díla i nadčasové hodnoty (stačí připomenout nezapomenutelná Zemanova ztvárnění verneovských předloh). Gregory Peck, americký herec-mýtus netušených tvůrčích rejstříků, nesporně mimořádná osobnost dějin světového filmového umění, tu předvádí jednu ze svých vrcholných kreací. Doslova před očima tvoří postavu, jejíž démoničnost je věrohodně podložena mírou utrpení a strádání, které byla vystavena; umanutému utrpení, jemuž zčásti uvěříme i to, že 100-150tunový vorvaň bez zvláštní újmy na zdraví po několikanásobném harpunování potopí loď zjevně několikanosobně vyšší tonáže. Film opravdu důsledně citoval půdorys literární stejnojmenné předlohy Hermana Melvilla. Více pochopíme, uvědomíme-li si jména autorů scénáře, mezi nimiž nechybí ani Raye Bradburyho. Skutečnost, že film se natáčel přes dva roky, je dalším - byť ryze technickým - datem, dosvědčujícím, že k zfilmování klasické americké předlohy se přistupovalo nejen s úctou a pietou, ale i pokorou a tvořivostí, podřízené čistotě ztvárnění sáhodlouhé románové ságy. Jedno je jisté: hledíce na pomyslné stříbrné plátno, po dvě hodiny nedýcháme. Příběh kreativního bílého vorvaně neztrácí v tomto strhujícím podání své kouzlo ani dnes. (29.08.2011)

Asi se najde málokdo kdo by neznal tento slavný román. A kdyby přeci jen, jméno Moby Dick už zná snad opravdu každý. Byl jsem proto zvědavý na tenhle film o němž se říká, že co se týče románové adaptace, ještě nebyl překonán ač je z roku 1956. Divák hned od úvodu výborně nasaje tu dobu, ve které se film odehrává. Většina jeho děje se samozřejmě odehrává na palubě velrybářské lodi Pequod a tak se nijak neliší od námořních filmů své doby. Trochu mne mrzelo, že když byly záběry z podpalubí, nikde se nic nekývalo, ani lana. prostě jako kdyby posádka jela vlakem... Boje s velrybami byly provedeny slušně a asi jen dvakrát bylo hodně zřetelné, že se za velrybáři pouští něco jiného a že to vše není jeden obraz. Archaičnosti trochu přidávala i hudba, podle ní níž zkušenější divák snadno rozezná poválený film od pozdějších. Ale možná to bylo právě tou ne vždy kvalitní kamerou, tou určitou pošmourností a to i v pasážích s bezvětřím a palčivým sluncem nad hlavou námořníků co filmu dalo šmak jakési věrnosti. Ony digitální efekty nejsou vše, což jsme si jasně ověřili u pozdějšího snímku V srdci moře... Moby Dick respektive velká bílá velryba prý skutečně existovala. Zraněná od harpunářů pak začala napadat nejen lodi s harpunáři, ale i samotné velrybářské lodě. O těchto napadeních existují i záznamy a dokonce nákresy oné velryby se zlomenými harpunami ve svém hřbetu. Nakonec i ona podlehla harpunám a o její ulovení se přý zasloužily dvě lodi. Nástupem páry a harpunových děl pak skončila drsná práce harpunářů, kde šlo o vysoce rizikový podnik. Vybíjení velryb nabralo opravdu masového měřítka a těžko obhajovat lidskou potřebu svítit a promázavat soukolí strojů velrybím olejem tak obrovským barbarstvím na tak úžasných mořských tvorech. O to šílenější je, že i ještě dnes ředa států v čele s primitivními /v tomto ohledu) Japonci velryby a nejen je dál brutálně loví navzdory jejich nízkým stavům. Osobně bych jakékoliv lovy přísně zakázala a špatně se mi koukalo už jen na záběry v tomto filmu snaže si namlouvat, že jde o lov jen jako. Teď nemyslím závěrečný boj s umělým Moby Dickem, ale ty lovy před tím. Dávám za 4 velrybí zuby. * * * * (06.12.2020)

G. Peck hral väčšinou sympaťákov a bol som zvedavý ako si poradí s postavou posadnutého kapitána Achaba. Bol to herec veľkých kvalít a poradil si dobre. Na filme je poznať, že už má nejaké roky za sebou , triky v tej dobe samozrejme nemôžu konkurovať tým dnešným, ale v porovnaní s remakom R. Howarda to nie je horší film. Každý z nich má niečo lepšie a horšie, ale na skutočného, nezabudnuteľného Achaba si ešte počkáme. Tento príbeh si zaslúži veľký a nezabudnuteľný film. Naivne som veril, že nový Howardov film to zmení, ale mýlil som sa. Nuž, čakajme...70%. (04.08.2016)

Krvácející velryby, hodně krvácejících velryb – z tohoto filmu by v Greenpeace neměli radost. Radost by z něj mohli mít ti, kterým se nechce číst Melvillův román, Hustonova verze uteče docela rychle. Je to jednoduchý, pro diváky ve své době jistě velmi atraktivní příběh o jednom kapitánovi a jeho posedlostí ulovením jedné velké potvory. Sám jsem předlohu nečetl a tudíž nevím, šlo-li také o lehké dobrodružné čtivo (na Wikipedii se píše i cosi o biblických symbolech, takže asi nešlo :). Scén na souši není příliš, všehovšudy zjistíme něco o vypravěči („Call me Ishmael“) a těžkém údělu námořníka – kupříkladu nikdy nevíte, kdy vedle vás ulehne kanibal vyznačující se podobně krkolomným slovosledem jako Yoda. A pak už „hurá, vstříc mořské nemoci!“. Fakt, že ani po devadesáti minutách strávených na rozhoupané lodi, nemám žaludek na vodě, přičítám vypravěčském umu režiséra, jenž dokázal z poměrně nezáživného pronásledování velryb vykřesat spoustu zábavných momentů. Gregory Peck v roli kapitána nevzbuzuje takový respekt, jak tvůrci nejspíš zamýšleli, role mořských vlků se mu však nejspíš zalíbily natolik, že si kromě příznačně nazvaných The Sea Wolves zahrál menší roličku také v televizní verzi Moby Dicka z roku 1998. Ještě méně zájmu vzbuzuje vypravěč Richard Basehart. Hlavním hrdinou je tak nakonec ona titulní bílá velryba, kterou lze vnímat i v metaforické rovině jako cosi nedosažitelného, za čím se celý život pachtíme, abychom nakonec odešli s křížkem po funuse. Suma sumárum, můžeme být rádi, že někdo přežil a mohl nám převyprávět tento příběh. Technická poznámka závěrem: Živou velrybu jsem viděl maximálně v nějakém dokumentu, přesto bych dlouho neotálel s tvrzením, že „to“, co používali filmaři při natáčení, mělo k velrybě asi tak blízko jako Slunce k Neptunu. Ale je třeba uznat, že se „to“ na svou dobu hýbe vcelku věrohodně. Skoro jako ten Spielbergův žralok. :) 65% Zajímavé komentáře: Pohrobek, JayKey (06.01.2008)