Lords of Chaos
Lords of Chaos
Lords of Chaos
Lords of Chaos
Lords of Chaos
Režie:
Jonas ÅkerlundKamera:
Pär M. EkbergHudba:
Sigur RósHrají:
Rory Culkin, Emory Cohen, Sky Ferreira, Anthony De La Torre, Valter Skarsgård, Sam Coleman, Jack Kilmer, Jonathan Barnwell, Wilson Gonzalez Ochsenknecht (více)Obsahy(2)
Oslo. Norsko. Počátek 90. let minulého století. Na undergroundovou scénu vtrhne jako uragán nový, nekompromisní styl heavy metalu – pravý norský black metal! Žánr, který si i přes svou výbušnost a brutalitu zachovává jistou majestátnost, nechvalně proslul po celém světě nejen kvůli neobyčejným úspěchům svých hudebních představitelů, ale také sebevraždám, vraždám a hořícím kostelům, jež se staly charakteristickým fenoménem metalové subkultury. Sedmnáctiletý Euronymous (Rory Culkin) touží uniknout ze spárů idylického středostavovského života. Společně s partičkou fanatických mladíků, kteří si říkají Necrobutcher, Hellhammer a Dead, založí nejděsivější kapelu na světě - Mayhem. Skupina se proslaví především extrémností svých vystoupení a morbidním kultem, který ji obklopuje. Temný svět, který Euronymous stvoří, se však brzy propadne do bažiny vražd a žhářství poté, co se soupeření s Vargem, členem kapely Burzum, vymkne kontrole. (Cinemax)
(více)Recenze (150)
Příběh je asi trochu jinde, ale beru to jako jeden z pohledů. Ono asi zfilmovat tyhle události, kde je těžký se orientovat v pravdě, je prostě nereálný. Until the Light Takes Us.. ()
Udělali z nich a hlavně z Varga totální kretény, pokud to tak fakt bylo, tak vyhazuju všechny LPíčka 😀 ()
takuto sračku som uz sakra dlho nevidel zmrdi vijebany polka k muru a polku do pracovnych taborov na 50 rokov nechapem ako niekdo toto moze pocuvat hlasit sa k takejto skurvenej sekte fuj toto su najvecsi zmrdi na svete nemusim moc nabozenstva ale toto bol fakt masaker ()
Teenage riot bez vazbících kyrar. ()
Vůbec nebudu řešit bylo nebylo, v takto složité věci má stejně každý z aktérů svoji pravdu. Lords of Chaos tak beru spíše jako "to známé dění" z pohledu Jonase Åkerlunda, který byl vlastně poblíž. Tím by snad mohl být na jeho zfilmování nejpovolanějším a je fakt, že jsem v některých věcech měl ten pocit. Åkerlund se rozhodně nebojí násilí, to je zase vzhledem k tématu velmi vhodné, třeba taková scéna sebevraždy Deada tím získává na síle. Kamera působí jako z videoklipu, má hodně barev, což mi k filmu sedne, i když se tomu vlastně divím. Výborné jsou snové lesní pasáže, nebo ty co ukazují vznik fotek, či koncertních videí. Příběh nepostrádá všechny známé momenty, ne vše v něm mi samozřejmě sedne, ale jak jsem psal, pohled Jonase Åkerlunda. Herecky je to každopádně velmi slabé, zajímavě se jevil typově velmi povedený představitel Hellhammera, jenže ten se tu jen mihne v několika scénách. Nejvíce mi tak sedl Jack Kilmer, ten Deadovu vyšinutost zase na malém prostoru vystihl ( i když mu to možná reálný předobraz usnadnil), ostatní se ani nepřiblížili. Nejhůře je na tom Emory Cohen, kterému toho Vikernese prostě věřit nemůžu, v několika scénách jsem se musel smát. Zkrátka Jonas ho mohl naštvat i nějakým kvalitnějším hercem. 60% ()
Film o pravém norském blackmetalu z dílny švédského režiséra v podání odložených amerických dětí starších herců. Podkreslený hudbou Sigúr Ros či v nejvypjatějších chvílích Dead Can Dance jako kdyby blackmetal neměl žádné pěkné intro či outro. Kdyby se mladý Kilmer snažil alespoň na 50% jako jeho otec v DOORS. Kdysi jsem četl knihu Národní satanista od Erlend Erichsen. Už zde mi to připadlo trochu ujeté byť by se dalo souhlasit, že nahrazení starověkých památek křesťanskými kostely by mohlo u některých vyvolat adekvátní reakci. Na druhou stranu některé části jsou v podstatě naturalistické, ale ne moc dobře zahrané. ()
Odpor kovaných blackmetalistov, vrátane kapelníkov, ktorí sa diania priamo, či nepriamo zúčastnili, voči tomu ako Lords of chaos vykresľuje jednotlivých protagonistov len potvrdzuje, že film trafil klinec presne po hlavičke. Nič proti black metalu, som fanúšikom. A preto poznám niektoré maniere ľudí, ktorí sa v ňom pohybujú. Všetka tá teatrálnosť a mačizmus k tomu jednoducho patria - potom kapely rozdeľuje, či dostatočne zvládajú aj hudobné remeslo. Od koho iného mohlo takéto pózerstvo prísť, ak nie od rozmaznaných pubertiakov zhýčkaných severským sociálnym blahobytom, kde si musia nepriateľa a následný odpor vymyslieť - inak im reálne nič nehrozí - a v konečnom dôsledku svoju agresiu ventilujú len kvôli pozornosti verejnosti, lebo by sa unudili (alebo upili) k smrti? Bez ohľadu na to ako presne sú zobrazené skutočnosti sa tvorcovia v zásade držia faktov (vražda, podpaľačstvo, skutočné fotografie atď.), akurát súvislosti zrejme interpretujú po svojom a o tom je tvorivý proces. Z psychologického hľadiska je film mimoriadne presný - musím to priznať aj napriek tomu, že zo spomenutej predstieranej rebélie a egotripu pár tínedžerských magorov vzniklo v konečnom dôsledku niekoľko skvelých kapiel. Ten, kto neprizná, že v skutočnosti šlo pri daných udalostiach o súboj v popularite medzi mládežou a nie o ideologický odpor, či nejaký iný vyšší princíp a slepo adoruje vykreslených členov kapiel, zrejme ešte mentálne nedospel. ()
Jako metalista žiji s touto legendou již od té doby co se udála, tudíž mne nejprve vyděsila příkrá hodnocení, ale zájemce o shlédnutí mohu uklidnit, je to v pohodě, Netuším jak by reagoval ničeho neznalý divák, ale pro znalé to může být pecka. Dal bych plnou palbu, ale hvězda dolů za to, že Vikernes byl vykreslen jako totální polodement. ()
Přesně chápu, proč Akerlund tímhle filmem nasral všechny trve norwegian black metal uctívače. Na místo oslavy svébytného hudebního subžánru a jeho zakladatelů se jedná o boření temných mýtů, nekompromisně jízlivou dekonstrukci ikon a jejich odhalení v podobě, která je dost pravděpodobně velmi blízká realitě - tedy vypatlané omladiny, kterým ta hudba vlezla na mozek víc, než je zdrávo. Vlastně jediné, co mi (vyjma poněkud přefouklé stopáže) na Lords of Chaos vadilo, byl minimální důraz na black metal jako takový a podtrhnutí toho, že jakkoliv její autoři si status kultovních postav nezaslouží, tak právě jejich tvorba trvanlivost a sílu má. Vše ostatní je podáno víc než dobře a na historické nepřesnosti nemá smysl žehrat, Akerlund se od polohy filmu coby doslovného biopicu distancuje hned úvodním titulkem. A především - Lords of Chaos jsou natočeni špinavě, nelíbivě, obsahují upřímně děsivé momenty (vše s Deadem), obrazy extrémního násilí a posedlosti ideologií, ale zároveň z nich srší pozérství, jakási primitivní tupost a obhroublost. To vše obaleno nadsázkou, která ale chvílemi hodně rychle nadsázkou být přestává. To je ve své podstatě hodně trefný odraz esence devadesátkového norského blacku. ()
Ako metal a príbeh poznajúci jedinec som sklamaný. Bolo ale zaujímavé vidieť sfilmovanú legendárnu smrť speváka Dead. Nečakal som až takú dávku gore aku som dostal (Euronymus umrel jednou ranou nožom do hlavy a v boji, nie ako o zivot prosiaci dobodanec). Z Varga urobili hajzla a jeho židovský predstaviteľ je kopanec pod pás. Hudba? Pohnojená. Malo to aj svetlé chvíľky ale nadšenie ktoré som z informácie že sa taký film točí nahradili horké sliny. Aspoň že spomenuli, že film je okrem pravdy založený aj na lži. ()
Miluju black metal, poslouchám Burzum i Mayhem + asi dalších 100 kapel 😈. Dnes je black metal o poznání dál než v počátcích v 90.letech, existují desítky podžánrů, kde se i kloubí melancholické melodie se syrovostí stylu. Samotný Mayhem žije dál a je perfektní při live koncertech. Varg vydal po propuštění z vězení několik skvělých alb, které již také zdaleka nejsou tak ordoxní jako na počátku a obsahují skoro až "romantické" pasáže, o textech nemluvě. Ale někomu, kdo nemá páru a vnímání pro tento hudební styl, to beztak nevysvětlíš, kolik krásy v sobě má. K samotnému filmu, čekal jsem totální průser, několik oblíbených kapel dokonce vyhlašovalo úplný bojkot filmu.... Musím ovšem uznat, že mne film dost překvapil a i v celku pobavil. Jediná postava Varga, je opravdu hodně přehnaně stylizovaná do představy "lidské satansko-naci bezcitné zrůdy" jakou by si lidi přáli a stále se snaží z něho udělat. Ten chlápek byl a je inteligentní s vlastním názorem, co se nebojí sdělit a i když někdy přehání má v něčem pravdu. ()
Tento film mě bude obtěžovat i ve snu,takže za pět. ()
Srovnání s filmem o Queen sedí. Ale je to jako dívat se na životopis princezny Diany a její pseudoproblémy srovnávat třeba s účastnicí zájezdu dobytčákem do Osvětimi. Protagonisté jsou samozřejmě vypatlanci, kteří by si zasloužili nevylézt z vězení, protože společenská užitečnost dosahuje záporných hodnot. Nicméně jsem se bavila u této zfilmované soutěže talentů, kde kvalita zpěvu není tak důležitá jako (nedostatek) pozérství a drsňáctví. Umělci jsou holt větší magoři než většinová populace. Lecko z nich to chce dotáhnout na vyšší level. ()
Film „Vládci chaosu“ takmer dokonale reprezentuje to, že prečo nenávidím black metal a jeho blízke subžánre. Viac by som k tomu ani nechcel napísať. ()
Samozřejmě, že black a death metalisté to nemají v hlavě úplně v pořádku. Tedy pokud si chlapci na ten satanismus jen hrají je všechno v pohodě. Horší je, když to začnou brát vážně. Pak může dojít ke škodám na majetku nebo dokonce ke ztrátám na životech. A to je škoda, protože i já si občas jejich muziku pustím a není to špatné. Moc kvalitní film to však není. Fascinující byla výdrž obětí vražd. Velmi nevěrohodné. ()
Nebýt smyšlených a pozměněných událostí, neexistujících postav nebo snahy vyobrazit Varga v tom nejhorším světle, zasloužil by si film svým zpracováním klidně 4-5/5. Takhle je to ovšem místy slušnej cringe a spíše fikce, než biografie. ()
Vlastně opačný názor než předkládá dokument "Until the light takes us". Kde je pravda se nedozvíme, ale není to asi důležitý. Tady je vlastně hudba trochu upozaděna na úkor postav. Taky bych netlačil tolik na diváka s tím jaký jsou to vlastně všechno pozéři. To může fungovat i implicitně. ()
Americký film, který se zabývá poměrně netradičním tématem, a sice vznikem blackmetalové scény v Norsku na přelomu 80. a 90. let. Snímek se věnuje legendární kapele Mayhem, která má asi největší podíl na utvářením této hudební scény a která se kromě hudby proslavila i kontroverzní minulostí spojenou s tragickými událostmi v počátcích jejich tvorby. Příběh je vyprávěn z pohledu zakladatele této kapely Oysteina Aarsetha (Rory Culkin, mladší bratr slavnějšího M. Culkina), zvaného Euroymous, který tomuto žánru vtiskl jeho styl spojený s agresivním, energickým projevem a satanistickou a morbidní tematikou. Na začátku se film, který je natočen čistě hranou, nikoli dokumentární formou, zabývá sebevraždou psychicky narušeného zpěváka bez zábran nazývaného Dead (J. Kilmer, syn V. Kilmera) v roce 1991. Poté se na scéně objevuje postava mladého muže z Bergenu s radikálními názory, odpůrce křesťanství, stoupence Hitlerova nacismu, ale především geniálního hudebníka Varga Vikernesse (E. Cohen), který svým jednoduchým, ale temným hudebním a srdceryvným vokálním projevem předčil i umění Euronymovo. Varg nejdříve k frontmanovi Mayhemu obdivně vzhlížel, a poté co byl přizván do kapely jako baskytarista a nahrál své vlastní věci, začal se na Euronyma povyšovat a obviňovat ho z pozérství. Kromě toho, že ve svých 17 letech ve svém hudebním projektu Burzum složil opravdu geniální skladby, věnoval se i trestné činnosti, tedy především vypalováním dřevěných kostelů po celém Norsku. Když se ke své žhářské činnosti přiznal v novinách, vypukl mezi ním a umírněným Euronymem spor, který skončil Euronymovou brutální vraždou ubodáním. Autor snímku J. Akerlund, švédský filmový režisér, autor hudebních klipů a bubeník, který svého času hrál i v legendární kapele Bathory, se už dalšímu osudu kapely ani osudu Varga nevěnoval, film končí s Euronymovou smrtí v roce 1993. Nutno dodat, že tomuto násilnému úmrtí byl ve filmu věnován velký prostor, možná na úkor hudební tematiky. Ve snímku jsem postrádal více scén ze zkoušek, koncertů, nahrávání desek, zkrátka činností spojných s hudbou. Jako fanoušek této hudební kapely i tohoto hudebního žánru jsem byl zpočátku, kdy se film věnuje hudebním činnostem a utvářením vztahů mezi muzikanty, nadšen, postupně však hudební stránka odchází do pozadí a hlavním tématem je právě trestná činnost a tragické události. Snímku proto nemohu dát plný počet hvězd, neboť závěr filmu ne zcela úplně splnil mé očekávání, ale jinak velmi oceňuji, že se někdo tomuto hudebnímu žánru i s jeho temnou minulostí věnoval. ()
Určitě bylo zajímavé vidět souhrn událostí, které se děly v okolí kapely Mayhem a nevím, jestli bys záměr tvůrců vyobrazit nejbrutálnější metalovou kapelu jako bandu úchylných pozérů, ale "povedlo se". Je smutné, že tím vlastně shazují veškerý metal. Vše špatné, co si "normální" populace myslí o metalu, je tam vyobrazeno. Nechce se mi ale věřit, že zrovna Mayhem byli takoví pozéři. Na konci snímku jsem se ptala, o čem to vlastně mělo být? Nicméně díky tomu, jaké téma si tvůrci vybrali, vás snímek udrží v pozornosti až do konce. ()
Black metal mě nikdy nebral. Je to žánr, který mi prostě nikdy nepřirostl k srdci, tudíž mám opravdu hodně malou znalost kapel tohoto stylu. Ovšem Mayhem znám a to jen díky své morbidní fascinaci nad ujeťárnama, kdy mám nakoukáno stovky a tisíce hodin dokumentů všemožného lidského zla. Tím pádem jsem i jednou narazila na dokument o Mayhemu a ten příběh mě zaujal a pohltil a ani nevím proč to ve mě tolik zanechalo. Když jsem se dozvěděla, že o tom byl natočený film, tak jsem byla celkem nadšená. Četla jsem, že si lidi stěžovali, že film hodně věcí vynechal anebo přikrášlil, což ani po zhlédnutí nemohu posoudit, protože většina odkazovala na sepsané knížky, ze kterých film také čerpá a ty jsem nečetla. Každopádně, film jako takový nemá asi vadu v tom, co pozměnili nebo nepozměnili, ale v atmosféře a celkovému prazvláštnímu vyprávění. Je to příliš povrchové, bez emocí, jednotvárné, vypráví to bod za bodem jako prezentaci. V člověku to ve finále nic nezanechá a i přesto, že efekty různých aktů (sebevražda, vraždy) jsou sakra realisticky udělané, je to asi to jediné co si z toho pamatuju. Doufala jsem ve větší hloubku, ale to se tady bohužel nenachází. Pokud Vás tedy tento příběh norských metalistů zaujme, doporučuji dokumenty, rozhodně z toho získáte víc. ()