Blikající světla

Pokud tohle byla komedie, tak pěkně černá, teda pokud vám připadají k smíchu rozstřílené veverky, krávy, lesní zvířátka a lidi. Jinak to byla ovšem parádní exkurze do dánsko-švédské kinematografie, s níž se běžně moc nesetkávám. Pohled na čtveřici zpočátku nesympatických ňoumů, kteří zvořou na co sáhnou, se poté, co nahlédneme do jejich neutěšeného dětství, postupně mění, a v závěru jsou z nich celkem milí chlapíci, od nichž bych si nechala uvařit i oběd. (26.01.2011)

blikajuce svetla nie su vobec zlym filmom. trosku moze klamat informacia, ze sa jedna o komediu, to nastastie nie je takmer vobec pravda. a preco teda "len" tri hviezdy? mozno za celu prvu polovicu, ktora mi navodila pocit, ze sa idem pozerat na vlazne krimi bez akejkolvek novej myslienky, napadu. druha polovica je vsak na tom ovela lepsie, bavilo ma spoznavanie ustrednej stvorice a aj ked sa prakticky nic "vazne" nedialo dalo sa na to celkom prijemne pozerat. na jedno vecerne pozretie akurat. (18.10.2007)

Porce černého do absurdity vyhnaného humoru, která prostě nemá chybu. Rozhodně bych nečekal, že útěk party zlodějíčků z dánské Kodaně do Barcelony může nabýt takových rozměrů. Pokřivené charaktery jednotlivých postav bloumající ve svém vlastním světě se uchylují ke zcela neočekávaným rozhodnutím a činům a nikdo si nemůže byt jistý co přijde v dalším okamžiku. Nevím, jestli bych někomu jinému sežral takovou porci „vysoce sofistikovaného infantilního humoru s nádechem výrazně projevované latentní agrese“ °*° Anders Thomas Jensen je borec, vtipnej borec. (06.03.2009)

Tak Thomsen a Mikkelsen si tu hezky nacvičili bubu kukuče na ty svoje Proctory, případně Hanibaly ,- takže za to i za ty pivní pasti u pláže a protože stejně tenhle týden v TV nic lepšího nebylo,  to nakonec na slabší čtyři hvězdy je. - Ještě že tu máme takové pofiderní staničky jako je např. Film+, páč nevím, kde jinde bych po dvacetitřech letech od vzniku filmu na tohle někde narazil. (29.07.2023)

nielen japonci a island maju vela spolocne, ako si to pri nezodnom popijani brendevinu vysvetlili 2 hlavne postavy fridrikssonovho filmu cold fever, ale vobec cela severska skandinavia. spriaznenost s prirodou, zadumcivost, moralnu flexibilnost, a hlavne nekonecnu melancholiu. a aj ked v nasej distribucii nie je vela severskych ani japonskych filmov, aj z tych par sa da vidiet velka podobost. pohodovost, pomalost, premyslenost, ci uz ide o kuchynske pribehy alebo o guy ritchieovsky zapletenu a smiesnu gagsterku ako su blikajuce svetla. ale aj tu, v zapletenosti a smiesnosti sa najde cas na premylsanie nad zmyslom zivota. preco nie, v gangsterke je na to najviac prilezistosti, najviac sa tam predsa zabija. :) mily film. (25.01.2006)