À la conquête du pôle
The Conquest of the Pole
Obsahy(1)
Skupina badatelů přiletí na severní pól letadlem, které však při přistání na ledě tragicky havaruje. Právě když muži chtěj vztyčit vlajku, objeví se náhle obr, který několik vědců okamžitě zhltne. Pomocí kanonů se zbylým účastníkům výpravy nad ukrutným a nebezpečným netvorem podaří zvítězit - obr jejich kolegy zas vyplivne. (Karlos80)
(více)Recenze (40)
Posledný výraznejší Mélièsov úspech. Obsahovo to v jeho tvorbe nie je nič nové, ale tie kulisy sú stále delikátne prepracované. Rovnako ako pri ceste na Mesiac, aj tu pri dobývaní pólu cítiť príjemnú rozprávkovú misiu plnú nástrah a dobrodružstva. Ktovie ako by si poradil s odpoveďami na neskoršie avantgardné smery či tvorbu zvukových filmov. Môžeme len hádať... ()
Cimrman to sice není, ale... Vážně mě fascinuje, jak může takhle starý film v člověku vyvolat ty samé pocity jako v jeho prapraprapředkovi v roce 1912. Zvlášť když tehdy byly spuštěny úžasem nad technickými možnostmi, kdežto dnes pobavenou shovívavostí. Méliès je prostě pojem. Ani nevím, čím si mě Dobytí pólu získalo víc než Cesta na Měsíc či Johanka z Arku, nejspíš sněžným monstrem, odsouzeníhodným výsměchem sufražedkám, antiaerodynamickou galionovou figurou orla na přídi letadla, fyzicky existující magnetickou osou země skýtající "seriózním" badatelům kolotočové rozptýlení a spoustou dalších drobností, které mě rozesmály, rozněžnily či rozesnily. Navíc si myslím, že se Méliès výjimečně trefil do správné délky filmu, většinou mi jeho dílka přijdou moc krátká, nebo naopak dlouhá. ()
Ze tří Mélièsových "cestovatelských" filmů ten nejdelší a nejslabší. Místy opravdu zdlouhavé, ale sekvence se Sněžným obrem, nešťastný konec vlezlé obézní sufražetky nebo letecké přistání na severním pólu jsou pořád natolik uchvacující a zábavné, že to ani nevadí. ()
Jako, je to fajn a ačkoli se Meliés v mnoha nápadech opakuje, pořád to dokáže podat tak, že to působí stále jinak, "originálně" a místy i vtipně. V tomhle se mi ten film moc líbí. Blbý ale je to, že je to úplně zbytečně dlouhé a kdyby to mělo poloviční stopáž, bylo by to hnedka lepší, protože některé scény jsou prostě nudné a až nekonečné, nemůžu si pomoct. Chápu, že ve své době to asi muselo být úžasné, ale tady mi těch 30 minut přišlo hrozně moc. Z toho důvodu nemůžu dát vyšší hodnocení, zvlášť když vím, že Méliès má dost lepších filmů. 3* ()
Je to příjemné se dívat na takovéhle filmy :) .. I když vše je teprve v plenkách a tím i tak trochu nedokonalé, má to ten nádech, který dnešní filmy nemají :) ... HODNOCENÍ: 80% (4*) ()
Dobytí pólu je posledním důkladným soustředěním tvůrčích schopností činorodého kouzelníka ve službách filmu. Georges Méliès inovoval své Cesty na Měsíc a do nemožna, nechal je projít evolučním vývojem a s nadšením opět dirigoval soubor osobitě výtvarně stylizovaných obrazů technické poetiky, vesmírných představ a lítého karikaturního střetnutí. Kouzelník tu elegantně zapojuje do dění svou dobu vášní, řevnivosti i proměn společnosti a civilizační technologie. Soupeření v mužské ješitnosti, emancipační tendence, sarkasmus, poezie, vaudeville, zlehčující rytmus. Georges Méliès tahá ze svého cylindru jedno kouzlo za druhým, směle přeskakuje přes ostře nabroušené okraje hvězd, směje se a srdce plesá. Dobytí pólu jsou rozkošně stylizované filmové hrátky a posledním velkolepým výkřikem prvního filmového kouzelníka. ()
Sice se Meliés už trošku opakuje (začátek jakoby z oka vypadl profesorskému koncilu v Cestě na Měsíc), nicméně i tak musím ocenit úžasnou řemeslnou a především výtvarnou stránku, která dokazuje, že se Meliés dal považovat za opravdového režiséra (ač v tomto období je toto označení trochu sporné). I když se mi film nezdá na plný počet, v něčem patří opravdu ke špičce - jen málo scén v dějinách filmu, pokud vůbec nějaká, mělo v sobě tolik mystiky jako průlet zvěrokruhem. ()
Proč jen Melies nezfilmoval všechny verneovky... tohle sice není verneovka, ale působí to podobně. Různí lidé se snaží dosáhnout severního pólu různými dopravními prostředky. Film má podobnou kouzelnou scientisticky naivní verneovskou atmosféru jako Cesta na měsíc, na kterou film v něčem naráží, přišel mi ovšem trošku lépe scénáristicky vystavěný a důmyslnější (taky o deset let starší). Technická kvalita a nápady tu ovšem nejsou tak geniálně bizarní, vynikají ovššem fantastickou technickou kvalitou. Ty podivné krajiny, ač kulisové, také působí velmi zajímavě a některé záběry jsou úžasně bizarní, třeba ty, kde letadélko prolétá kolem karikatur souhvězdí a planet - zvlášť štír byl prostě geniální. Meliesovka jak má být, ač právě tohle každý neocení :) P. S. Nevím, jestli jste si toho všimli nebo jestli to není jen moje paranoia, ale ty "akvabely" na Malém voze jsou nahoře bez, na té první zprava je to docela zřetelně vidět. Že by první topless scéna v dějinách filmu? :-) http://www.youtube.com/watch?v=dve0NqtBw0s ()
Může se zdát paradoxní, že zatímco na Měsíc se lidi podívali už v r. 1902, mnohem bližší severní pól oblažili svou přítomností až o deset let později. Důvod je ale jednoduchý, v r. 1902 bylo jediným dopravním prostředkem na delší vzdálenosti dělo, a co si budeme nalhávat, Měsíc je daleko větší než pól, takže se do něj lehčejc trefí. Navíc v případě Luny stačí namířit dělo a vystřelit, zatímco v případě pólu se tato varianta střetla s ostrým protestem Rusů, Finů, Islanďanů, Kanaďanů, kteréžto země tak úplně nevěřily v bezpečnost balistické křivky vypočítané kalkulačkou na kliku. Proto se muselo čekat, dokud nebude k dispozici nejmodernější technika. Já bych teda moc nevěřil letadlu, které má vrtuli na boku a kterému pouhé tři hodiny před odletem došívala švadlena plátno na levé zadní křídlo, zatímco pravé zůstávalo pořád holé, ale samozřejmě nejsem zdaleka tak odvážný jako ta mezinárodní směska dobrodruhů v čele s velkým Meliésem, který díky svému aerodynamickému sestřihu pěkně rozrážel vzduch, šetřil tak pohonné hmoty, zvyšoval rychlost, takže nakonec dorazili na pól jako první. Bohužel, úspěšné dobytí této mety naši hrdinové zcela psychicky nezvládli a začali se chovat jako malé děti, vozili se na točně jako na kolotoči a zejména se vrcholně nepěkně zachovali k místnímu domorodci. On pokojně vyleze z jámy, aby si zakouřil dýmku, a oni ho začnou otravovat ječením, poskakováním, ukazováním, prostě haranti, a nakonec mu tu fajfku odstřelí od úst. No to by naštvalo i mrtvýho, takže zcela poprávu jednoho uličníka sežere. Dobrodruhové však nemají smysl pro spravedlivý trest a chudáka sněžného muže odstřelí. Mínusem filmu je nudná prostřední část letu na severní pól, kdy si letadlo klestí cestu houfem spoře oděných ženských a rozchechtaných planet, dále posmívání se sufražetkám a výše zmíněné zatočení s yetim. ()
Stejně hravé a kouzelné jako Cesta na měsíc, ale o něco méně zábavné. Klidně by to mohlo být o polovinu kratší, ale asi by to ztratilo část svého kouzla. Vše bylo nádherně provedené a ty stroje byly prostě kouzelné. Je vidět, že si s filmem Meliés opravdu vyhrál. Auta padající z mostu, letadlo míjící souhvězdí a blesky, ten obr na závěr...vše je vytvořeno s takovým nadšením a zapálením a je to opravdu nádherné. Musím dodat, že je vidět, že se Meliés opakuje a v roce 1912 už bylo Dobytí pól celkem zastaralé a nepřineslo do kinematografie nic nového. Ale i tak jsem se dobře bavil. ()
Georges Méliès byl bezesporu génius, ovšem jeho znakem bylo že se zásadně nikam nevyvíjel. Filmové triky jež si osvojil v začátcích své kariéry byly na svou dobu progresivní, ale záhy je vývoj kinematografie nechal daleko za sebou. Zatímco ostatní experimentovali a zkoumali nové výrazové prostředky a možnosti techniky, Méliès dál svěřepě trval na svém pojetí filmového divadla. A tak se jeho herci směšně pitvořili, hemžili se po jevišti, a vše sledovala oddálená statická kamera. Pan režisér se bránil i tak užitečným novinkám jako je detailní záběr nebo montáž, a pokud to jen trochu šlo, tak se jim vyhnul. Raději rekvizitu mnohokrát zvětšil aby byla vidět až "ze zadní řady", než by její existenci nechal herce vyjádřit gestem, či na ni zaměřil kameru. ()
Méliès se i v době, kdy začínaly vznikat "plnohodnotné" filmy drží svého kopyta a skoro až paroduje svou dosavadní tvorbu. Mě se to ovšem líbilo a dýmící sněžný Runcajs, nebo magnetický pól mě fakt dostali... ()
Méliès má stále co nabídnout, ale nejsem si jist, zda může nabídnout tolik nového, aby to vydalo na půlhodinový film a po celou dobu dokázalo diváka bavit. U mnoha scén jsem měl intenzivní pocit, že už jsem je jednou viděl v jiném filmu (to samé lze říci o střihu a oblíbeném kouři, zde však nebylo příliš na výběr). Přesto je pořád cítit nadšení všech protagonistů (možná hrané) a scéna s obrem polykajícím polární dobyvatele je okouzlující. ()
George melies si i v roce 1912 drží svůj styl filmu. Chybí detailní záběry, na druhou stranu je to plné na svou dobu převratných efektů. Má to kouzelnou atmosféru a mezititulky usnadňují pochopení děje. Takový milý návrat do minulosti. ()
Měla jsem možnost se na tento film podívat v science centeru VIDA! v Brně, kde při včerejší akci After Dark proběhlo promítání tohohle super filmu s živým hudebním doprovodem (kapela KVĚTY). Bylo to naprosto famózní, celý zážitek. Ta živá hudba tomu dodala opravdu hodně!:) ()
Banda vědců .. no já bych spíš řekl banda idiotů na severním pólu. No jako koulovat se s místním obrem, koho to napadne, že jo? Nebo ta scénka s tím jak všichni hupsnou na severní točnu a točej se na ní dokola, dokud nespadnou do ledový vody. Úchvatná! ;) ()
Klasická Meliésovka se všemi jeho atributy. Zábavná podívaná, dnes spíše trochu legrační. ()
Vidět sto let starý filmje samo o sobě nádhera, ale některé scény, herecké projevy, trikové začátky a celková atmosféra je prostě podmanivě kouzelná. "Vládci vzduchu se nebojí ničeho" ()
Přiznám se, že jako většinu němých filmů, je lepší tento snímek sledovat zrychleně, jinak je pro současného diváka šíleně pomalý. Nicméně líbí se mi, že tehdejší tvůrci se toho nebáli a rovnou točili o letech na Měsíc, na severní pól atd. Zkrátka stejně jako když malé děti začínají tvořit, nemají překážek a sní ve velkém. ()
Celkově zbytečně natažené pasáže, třeba letu. Nicméně vždycky mě baví ta grafičnost kulis a chytré ale přitom jednoduché optické triky k přesvědčení diváka..bohužel ale ani to nestačí zachránit nijaký děj...alespoň že tam nechybí humor :) ()