Peřinbaba

Heuréka! Heuréka! Heuréka! ...konečně jsem viděla Perinbabu. Až teď, v dospělosti, jsem si odžila a odslzela celý překrásný počin Juraje Jakubiska. Jeho filmy mám moc ráda, ale tento mě míjel. Snad kdysi dávno, v dětství...? Zírala jsem na výpravu, kostýmy, vlky, lokace, peří, kožešiny, pávy, Tatry, bubliny, koně, výšivky, sníh, zuby, kapry, šperky, holubice, směsici erotiky, hororu, života a smrti.... Vím, Jakubiskova tvorba není pro každého, ale Heuréka! Ten pán je génius. Klobouk dolů před scénářem, hudbou, před každým veskrze dokonalým záběrem, jako z obrazů, před všemi vymakanými detaily, které spojil v něco tak působivého. Není to pohádka, on je to sen. „Mládí být krásné! Chtěl bych to ještě jednou zažít! Hergot!“ P.S.: Chystá se pokračování. A já doufám, že stejně jako Anděl Páně, bude důstojné a hodné úcty. (01.01.2017)

Perinbabu som videl, keď som mal takmer päť krížikov na chrbte (preto tých päť hviezdičiek). Nemožno ma teda podozrievať, že som podľahol čaru rozprávky. Ono to vlastne ani taká pravá rozprávka nie je. Je to pravdepodobne nejaký žánrový guláš, ale jeho jednotlivé ingrediencie sú namiešané s majstrovstvom šéfkuchára. Preto v čase Vianoc, keď dochádza k návratu Perinbaby na obrazovky, a ja nemám nič súrnejšie na práci, si bez problémov pozriem tento malý klenot už po x+1. krát. A neprekvapuje ma ani to, že ako jediný zo stovky mojich sledovaných užívateľov mám Perinbabu zaradenú v desiatke najobľúbenejších filmov (25.11.2008)

,,berg.12 Přiznám se, že slovenské pohádky na mě působily vždy hodně zvláštně a jako malý jsem jim prostě nerozuměl nebo se mi nelíbily. Perinbaba je toho nejlepším příkladem. Mnohovrstevný příběh, zvláštní "hustá" atmosféra, velmi umělecké ztvárnění, to byly věci, které jsem jako malý nepřekousl. Teď už je sice ocenit dokážu, ale zase už ne jako pohádku. Podobný problém mám třeba s Kachyňovou "Malou mořskou vílou". No nevím, třeba tomu jednou přijdu na chuť. Nebo jsou ti Slováci tak jiní?' připojuji se bez výhrad :-) (21.01.2011)

Krásna rozprávka z tých lepších 80.rokov, ktorú som ako malý miloval. Proste ma unášala boh vie kam a mne to nevadilo. Dnes, keď už pletený pulóver s námetom Mickey Mousea nenosím a mlieko mi už dávno po brade netečie mi príde Perinbaba ako nudná rozprávka. Súčasne si samozrejme rád pozriem nejakú tú rozprávku, ale táto by medzi ne žiaľ nepatrila...60% (22.10.2014)

Zpočátku mě to moc nebralo a říkal jsem si, že je z toho strašně znát, že Jakubisko chce být druhý Fellini (skutečně chce?), a přišlo mi to jako podivný bizar, velmi nepodobný tomu, na co je člověk u "standardní" československé předrevoluční pohádkové produkce zvyklý (byť člověk obeznámený s Jakubiskovým stylem nemůže být z Perinbaby nějak moc překvapený), což možná ještě umocnilo to původní slovenské znění, ve kterém jsem si to pustil a kde jsem občas některým slovům nerozuměl - v tomto ohledu se současný dětský divák podle mě nemá u Perinbaby absolutně šanci chytat, a nejsem si ani jistý, jestli by tomu verze s českým dabingem nějak pomohla - pokud bych tu pohádku viděl v dětství, jsem si zcela jistý, že by se mi určitě nelíbila (pokud bych ji vůbec dokázal dokoukat), takže by mě fakt zajímalo, co by jí řekly současné děti (pokud by měly vůbec šanci ji vidět, protože na Netflixu je schovaná v záplavě jiných pohádek a v českých televizích ji podle mě takřka nereprízují, nebo jsem to minimálně nezaregistroval). Ale když se Jakub vydal do světa, začal mě ten příběh konečně bavit, abych jím byl v závěru nakonec téměř okouzlen (líbí se mi mj., jak tam jsou decentně rozeseta různá životní moudra, jako například že si člověk musí štěstí zasloužit). Myslím, že velkou zásluhu na tom má krásná hudba Petra Hapky, která celému filmu dodává nepopsatelnou atmosféru (která mi trochu připomněla pohádku O Janovi a podivuhodném příteli, kde rovněž hudbu složil Hapka), ale sedlo mi to nakonec se vším všudy, včetně té zvláštní titulní postavy Perinbaby, o které jsem na začátku nevěděl, co si o ní vlastně myslet. Takže nakonec i já se počítám k lidem, kterým tahle nevšední pohádka učarovala - a možná o to víc, že jsem si k ní našel cestu až takto na stará kolena, kdy jsem měl možnost si tam všímat věcí, které by mi v dětství unikly. (05.12.2021)