Princezna Fantaghiro: Jeskyně Zlaté růže

Princezna Fantaghiro je moje nejoblíbenější pohádka dětství, na kterou jsem se těšila každé Vánoce. Jde sice o tisíckrát ohraný příběh o odvážné hrdince, která se "nesmíří se svým údělem a vezme osud do vlastních rukou", ale pro mne má úžasnou atmosféru. Je to nádherná fantasy pohádka, kde vítězí dobro nad zlem na celé čáře a vůbec mi to nevadí. Hudba celou atmosféru dokonale dotváří. Alessandra Martines a Kim Rossi Stuart tvoří snad ten nejhezčí pohádkový pár, co znám. Tuhle pohádku prostě miluju :) (21.10.2010)

Princezna Fantaghiró je legendou mého dětsví a zůstává jí dodnes. Kdo by si i po letech nevybavil tu atmosféru plnou kouzel, temna a úkladů. Zároveň taky tu paličatost a umanutost nesmrtelné hlavní hrdinky, která si vždycky dělala co chtěla - jak sympatická vlastnost pro každé nezbedné dítko. A její klukovský sestřih podle hrnce také nesmím opomenout. Dále udatný lamač dívčích srdcí Romualdo (to je přímo na disertační práci), mluvící husa a kámen, bílá čarodějka atd. Koho zajímalo že triky jsou dnešním měřítkem nedostatečné? Mělo to duši, srdce a příběh - to zas zoufale chybí současným trikově dokonalým veledílům. Vadou na kráse je skutečně ozvučení a dabing. Hraje zde spousta českých herců a snad žádný nemluví svým hlasem, což je škoda a nedbalost. Ale i přesto jsem si Fantaghiro v iVysilání České televize rád po dlouhých letech připomněl. Svým celkovým pojetím a vzezřením se to nepodobá žádné české či zahraniční pohádce či fantasy příběhu. V dnešní akční době už to sice není taková pecka jako tenkrát, ale pro staré nostalgiky jako jsem já není pomoci. Jen zaznělo pár tónů proslulé ústřední hudební linky a byl jsem lapen. (10.01.2023)

Pro italské pohádky jsem měla vždycky slabost a "Princezna Fantaghiro" byla (spolu s "Dračím prstenem") na onom pomyslném vrcholu. Jo, a mimochodem... Nikdy se mi nijak zvlášť nelíbil princ Romualdo (mým hrdinou byl totiž tajemný čaroděj Tarabas), ale teď, když jsem si pohádku po leteh opět pustila, na něm můžu oči nechat.XD (23.01.2011)

Celá ta série je takový trochu katechismus nebo desatero ve fantasy pohádkovém hávu. Taky je tam dost archetypální i kombinované psychologie, prostě je to takový breivář pro dospívající. V podstatě celý cyklus je učebnice ideálního lidství, cesta dítěte za dospělostí, zakončená vstupem do jiného, řekněme reálnějšího, dospělého života na konci posledního dílu. Když jsme s tímto světem mravních kontrastů konfrontováni, můžeme (pokud chceme) průběžně sledovat sami sebe, svůj život - jak moc nebo méně jsme se my sami od oněch nejčistších ideálů (nesených Fantaghiro) vzdálili, kde jsme blízko, kde se snažíme, kde tápeme a co nám uniklo úplně. A je nám to umožněno zábavnou a velice laskavou formou, žádné zdvižené ukazováčky nebo obočí, žádné sebemrskání, nic takového. Jako by se sám Kosmos díval na nás a naše životy očima princezny Fantaghiro, očima laskavýma, chápavýma, zářivýma a milujícíma nejčistší podobou lásky. Očima Dobra. To je asi to hlavní, v čem se podle mě liší Fantaghiro od jiných podobných počinů a v čem je přínosem daleko větším, než že by pouze bavil nápady a brilantností. Proto si tohoto cyklu hodně cením i když mě samozřejmě taky hodně bavil, líbili se mi herci, extriéry, interiéry, dětinské triky a některé wtf momenty, které spíš pobavily, než aby člověka otrávily:) Jo a kromě toho všeho mě tento seriál na dlouhou dobu poznamenal beznadějnou láskou k Tarabasovi, u kterého jsem hned, jak se objevil, odhadla, že dlouho zlý nebude:))) Zato absolutně k sežrání:) (21.05.2020)

Ďalšia rozprávka môjho detstva, škoda, že už ju nedávajú, možno by som hviezdičky znížila. Ale čo, krásna a odvážna Fantaghiro, fešák Romualdo, zákerná Čierna kráľovná (volala sa tak?), Bojnice a pekný príbeh. Áno, aj ja si spomínam na hrozné umelé rozprávajúce zvieratká, kamene, zeleninu a bohvie čo ešte, ale čaro to tomuto filmu neuberá, skôr naopak. (09.08.2010)