Mrtvý muž

William Blake má jméno básníka a je stíhán jako vrah. Přitom básním vůbec nerozumí a s bouchačkou je na tom zpočátku ještě hůř. Ale čím víc lidí si dělá zálusk na jeho život, tím přesnější má mušku a počet jím usmrcených lidí roste. Tato parodie na westerny nemá nijak rychlý děj, ale tím více do něj vtáhne. Pro mě je to klasický film na pomezí 4* a 5*. Pro nižší hodnocení se nakonec s těžkým srdcem rozhodnu kvůli absenci elementu nadšení. Ale vřele doporučuji! (10.05.2009)

Jim Jarmusch se mi pokusil vyprávět "westernový" příběh, ale použil přitom takové vyjadřovací prostředky, na které mé ubohé vnímací schopnosti nestačí. Statečně jsem se s snímkem bojoval a dokonce jsem si vracel scény, u kterých jsem předtím usnul. Tímto způsobem jsem s dvouhodinovým filmem ztratil přibližně dva dny života. Vždy toho budu litovat. (06.12.2008)

„Tento svet už nie je pre teba.“ Okrem toho, že obdivujem Johnnyho Deppa, ktorý svojím spôsobom naozaj bol nejakých tridsať a čosi rokov mŕtvy, mám rád aj množstvo iných hercov a, aby som trochu zveličil, takmer všetci hrajú v MŔTVOM MUŽOVI (na Henriksena a jeho labužnícke pojedanie upečenej ruky pri večernom ohni nezabudnete). Aj keď nezávislé westerny (čo znamená, že vo filme zaznie veta „Aha, bizóny!“, ale žiadne bizóny neuvidíme, lebo na ne samozrejme režisér nemal prachy) dvakrát nemusím, toto pomalé čiernobiele tempo so skvelou hudbou (no, hudbou...) je ako stvorené na hlbokú letnú noc. Pravdaže v originálnom zvuku a s titulkami. Máte tabak? (06.08.2005)

Je ovšem proti veškerým oprávněným předpokladům, že by dvě různé lidské bytosti mohly mít totéž jméno. Ačkoli uvážíme-li, že Manitou evidentně hulí, možné to je. Tento nevýslovný film jsem viděl dnes poprvé a uvidím ho ještě mnohokrát, protože básně nečtu. Ale stejně nejlepší na něm je těch pět hvězdiček od PollyJean. Důrazně doporučuji lupuscanisův komentář. K upotřebení filmu viz Artran. "Patřil on vůbec někdy někam?", ptá se Arbiter a nemyslí tím Nikoho. Smyslem života je dobře umřít. (18.04.2013)

Mrtvý muž nejen že do výsostně západního, křesťanstvím prostoupeného žánru vnáší východní duchovní proudy a skrze psychedelický opar existenciální nejistoty zpochybňuje mytizující podstatu pistolnických příběhů. Představuje i výživný příklad postklasického westernu, který se výjimečně dobře nabízí k ekokritickému čtení. Je vyprávěním o mrtvém muži v mrtvé krajině, kde počáteční záblesky členitých hornatých prostorů otevřených expanzi vzápětí ustupují koncentrovanému sledu nepřehledných, kostnatých, smrtí prostoupených reliéfů. Víc tady. (06.11.2020)