Tajuplný vlak

Takže, já jsem si z tohoto vysoce červeně postaveného filmu odnesla několik poznatků - Memphis v Tennessee je díra světa, všichni jsme tak trochu podobní Elvisovi a ne každý nezávislý film od Jarmusche má co říct, snad jen, že Memphis v Tennessee je díra světa a všichni jsme tak trochu podobní Elvisovi... (02.03.2010)

Keď sa na úvodných titulkoch objavil Jim Jarmusch, znepokojilo ma to, pretože k jeho filmom mám zatiaľ ambivalentný vzťah. Náladu mi vylepšil Elvis Presley s jeho Mystery Train, ale potom už nasledovala iba vyčerpávajúca dvojhodinovka. Nekonečne dlhé zábery na chôdzu jednou ulicou, striedali rovnako dlhé zábery na chôdzu inou ulicou. Raz kuliovsky vláčili kufor, inokedy hŕbu časopisov a na záver dve fľaše kradnutej whisky. Nebolo všetko iba zlé. Prirodzene, že som si všimol rôzne náznaky, jemný humor, kritiku, páčili sa mi tie dve postavičky v hoteli, ale viac ako dve hviezdičky aj tak nedám, pretože som od filmu vstal vyčerpaný a znechutený Jarmusch-Nejarmusch. (10.11.2010)

Myslím si že názov Mystery Train je dosť nepresný a nevýstižný, skôr by som to nazval Mystery Hotel, keďže práve to mali všetky tri príbehy spoločné, ale budiš. Čo sa týka samotných príbehov, prišlo mi to že nasleduju od najlepšieho po najhorší, teda aspoň tak sa mi to zdalo. Teda ten prvý mi sadol asi najviac, niesol sa veľmi prijemnom duchu a hlavný protagonisti boli tiež riadne podarený, zvlášť Youki Kudoh a jej "posadnutosť" Elvisom. Druhý príbeh bol len o štipku horši, ale stále to bolo dosť dobre, nuž ale k poslednému sa musím priznať, že som ho skôr pretrpel, to zrejme ovplyvnilo aj samotné hodnotenie. (20.11.2011)

Na rozjezd obyčejný tuctový příběh japonských fanoušků Elvise Presleyho, kteří přijedou do Memphisu, města svého idolu, má své kouzlo až po zhlédnutí dalších dvou zdánlivě úplně jiných příběhů (vlastně tří, protože i pikolík a recepční mají svůj). Vynikající jako celek, jako jednotlivé příběhy více než zajímavá reflexe života různých kultur. BTW: Víte, co se právě děje za vaší zdí? (22.02.2011)

Možná proto, že ke mně Tajuplný vlak dojel až jako šestý Jarmusch v pořadí, jsem teď skoupější v hodnocení a kdo viděl Noc na Zemi, Mrtvého muže, Cestu samuraje, tak mě pochopí (a třeba taky ne). Opět je to ale setkání, které obyčejné přebásní na výjimečné (třeba když si Japonka prohlíží album a porovnává Elvise s Madonnou, Sochou svobody.... ) a které dává tušit, že Jarmuschův vlak se začal rozjíždět správným směrem. (15.02.2006)