Fantom opery

Až na závěr vcelku věrný přepis románu, což bohužel znamená, že se divák první polovinou filmu musí doslova pročíst, a že některé důležité věci spadnou pod stůl (jak v němém filmu vyjádříte hlasovou indispozici Charlotty?). Na druhou stranu jde o příjemný blockbuster s rozmáchlou výpravou, takže děj není v ničem ochuzen a dočkáme se opravdu napínavého výletu do podzemí Paříže a potěší i expresionistické hrátky se stíny. (08.09.2010)

Protože mám s čím srovnávat (verze 1962 od Hammerů), musím napsat, že i v žánru němého filmu je tohle slabota. Hlavně dramatická část jim tehdy ještě asi moc nešla. Že horroru z počátků filmografie by se dnešní dítě jen smálo, je pochopitelné, oceňuju masku, kterou si Lon Chaney prý sám vyrobil, ale všechno to máchání rukama je tak akorát pro kočku, pokud u toho neusne. Možná za to mohla i ta živá hudba, sice kvalitní, ale přeci jen na drama měkká. Viděno na projekci ve vile Tugendhat. (31.07.2013)

Řeknu na rovinu z Universáláckých klasických hororů mám Fantóma Opery neméně rád. Přijde mi děsně pomalej a takovej ne moc podařenej, oproti jiným klasikám jménem Vlkodlak či Dracula, ale abych to nesrovnával jen s těmito klasiky tak mi to přijde slabší i se svýmy "bratříčky" jako třeba Nosferatu či Kabinet Dr. Kaligariho. Ale i tak to nemění nic na tom že jsem se u tohohle zpracování bavil a považuji ho za jeden z nejlepších, lepší než verze z roku 1953(či tak nějak). Lon Chaney je démon, jeho maska byla opravdu děsuplná, hudba klasická na tehndejěí dobu. Film můžu doporučit ale opravdu jen fanouškům těmto dílům. (27.03.2010)

Lon Chaney. Majster vo svojom obore. Tu to dokazuje vo veľkom štýle. Ponuré podzemné uličky, tiesnivá a všadeprítomná hrôza. Jeden z najlepších ´´ksichtov´´ v dejinách kinematografie, pri ktorom sa museli v tej dobe desiť aj tí najotrlejší. Neprekonateľná a všemožne inšpirujúca verzia slávneho románu, ktorá si právom vydobila svoje pozície na tých najlepších miestach medzi nemými horormi. (18.10.2010)

První filmová verze Fantoma opery sice disponuje podobně "charakterním" hlavním hrdinou jako například německý Upír Nosferatu, má přesvědčivé herce ve vedlejších rolích a působivé dekorace, ale přesto se nejedná o horor hodný statutu legendy. Nosferatu byl unikátním výplodem expresionistického hnutí se špičkovou vizuální souhrou v celém rozsahu mizanscény a s deprimujícím nádechem v každém promyšleném záběru, Fantom je zručně odvyprávěný a nenudící, ale přehnaně melodramatický a v některých scénách zbytečně groteskní pokus o americké hororové umění, z něhož zamrazí pouze zásluhou vynikajícího maskování Lona Chaneyho, které by se suverénně uchytilo i v dnešních filmech. Orientace na rozervaný duševní stav nešťastného monstra je každopádně velmi přesvědčivá a právě díky ní neupadl film v zapomnění, ale stal se oblíbenou a často citovanou klasikou... 70% (14.12.2015)