Přízrak

Umění znásilňuje horor a nabízí posttraumatickou studii smutku...Opravdu nemám čas se dívat pět minut na to, jak někdo usíná a deset minut na to, jak jí koláč...Přetáčel jsem dopředu a ona pořád jedla a jedla jedla...Pointa sama o sobě celou tu zoufalou nudu neospravedlňuje...Mohlo to být funkční na poli kraťasu... (25.09.2017)

Existenciálně laděný artový film prolnutý duchařským hororem. Obsahově zásadně převažuje ta existenciální složka. Film o lásce, o životě, o času. Převažují dlouhé záběry bez střihu, méně slov, vypráví se hodně obrazem, poetikou, atmosférou, mizanscénou, ruchy, k tomu je velmi dobrá hudební stránka. David Lowery evidentně talent má a jde kvalitou režie i scénáře vzhůru, budu věřit, že jednou to dotáhne k úplné dokonalosti... 75 % (25.09.2017)

Krasny poeticky film, ktery vtahuje svou zdanlivou pomalosti a triumfuje svou originalitou a citovou plnosti. (16.01.2018)

Až do první poloviny mě snímek neskutečně nudil. Žádná akce a dle mého až moc zbytečně dlouhá stopáž jednotlivých scén, což mám sice rád, ale musí být ty scény dobře natočeny. Zde tomu tak není. Prcnout do scény ducha a světe div se, nah.. to diváka bavit nebude. Musí být na co koukat, když už nejde rozluštit tu myšlenku dlouhé stopáže scén, čímž se dostávám k dalšímu tématu a tím je příběh. A Ghost Story má neobyčejně obyčejný příběh, který se na jednu stranu zdá být absolutně o ničem, na druhou stranu je tak moc filosofický, že se pod ním dá, tedy až ke konci, podkreslit spousta myšlenek, které chtěl tvůrce říci. Až od druhé části filmu se nám taktéž probouzí hudební stránka, která do snímku přináší velmi pulzující atmosféru a konečně začne takové to podvědomé uspokojivé "hřání" v divákově srdci a mysli. Pokud se zaměřím na jednotlivé scény, tak je nepochopení a někdy až nuda na místě. Avšak pokud koukám na "Ghost Story" jako na celek, vyzařuje na mne nádherný kus umění v pravém slova-smyslu. Možná to je způsobené náladou, možná přítomností ducha v mém pokoji, kdo ví.. (18.04.2020)

70% (01.02.2021)

Jemný a citlivý film s obrovskými přesahy a hloubkou, ale chápu, že není pro každého. Je o lásce a o smrti a o tom, jak jsou duše citlivé. Naše emocionální energie a láska nás ovlivňuje i po ukončení funkčnosti fyzického těla. Jsou věci, které nevidíme, ale ty určují život na Zemi, a někteří je vidí a cítí. Každá duše upoutaná na Zemi má klíč k vysvobození a úniku z připoutanosti na Zemi. (22.10.2020)

Za tuhle prostěradlovou roli tedy Affleck asi žádného Oscara nedostane, že jo. Ten kus hadru chodící po plátně je fakt hrozný. Nevyužitý potenciál tématu odcházení milovaného člověka, ani náhodou jsem tam nenašla to, co inzeruje popiska MFF :) (07.07.2017)

Duchařiny mám ráda, ale tohle? Rádoby duchaplný děj o duchovi bez děje mě moc tedy neoslovil. (01.05.2018)

Whole lotta ghost, not much of a story, huh? No, hele... Těm, co tohle pěkně po verbalsku odsoudí jako rádoby artsy pičovinu, tentokrát asi nic nebudu vyčítat, sám jsem v tom ze začátku nic jiného neviděl, jenže... Ono to pak tak nějak začalo přesahovat a rezonovat a nakonec to asi odsoudit nemůžu. A asi ani nechci. Ps: Scéna s koláčem byla jednou z nejnapínavějších scén, co jsem za poslední dobu viděl. 7/10 (07.02.2020)

A Ghost Story mi udělal velkou radost. Je málo filmů, které jsou smutné a krásné zároveň. Je málo filmů, které mají pomalé tempo a nenudí. Je opravdu málo filmů, které dokáží překvapit. A je skutečně málo filmů, které umí splnit vše výše popsané naráz. ■ A Ghost Story je film o duchách tak trochu jinak. ■ Kdo čeká duchařinu, bude zklamán. Já jsem ale zklamaný nebyl, ba právě naopak, výborné poetické drama ve mně rozehrálo ty správné basové struny a já si nerušeně užíval krásu všedního dne, ale nevšedníma očima nevšedního vypravěče, který nikdy nepromluví... ■ Minimalistický zvukový/hudební doprovod a statické chvíle ticha, kde jiní kují pikle se svými hrůzostrašnými syntezátorovými zvuky a ruchy, tak zde naopak ticho v tichu dává tušit tichou prázdnotu, která hluše přehluší tichý smutek... ■ Nevím proč, ale stále si pletu sestry Rooney a Kate, a přitom si nejsou až zas tak podobné, nicméně na začátku projekce jsem stejně netušil, která že to MARA se na mě bude mářit, jestli ta mladší, vyšší, kostnatější, s delším nosem nebo ta starší, menší a ženštější. Nakonec to byla bedfordská Páťa Rúny. ■ Pocitově mi Přízrak přišel trochu jako Atlas mraků kopulující se starším Jin Rô ~ The Wolf Brigade a podávající si ruku s Inishiêshon rabu. ■ Tak nějak vnitřně chápu, že se tento film nebude spoustě lidem líbit, zažívám to často, že se mi něco strašně líbí, doporučím ho tazateli, a ten mi při příštím shledání pomyslně klepe na čelo, jako že: no, ty vole, bulšit nuda. ■ Teď si vzpomínám, že podobné to bylo třeba s filmem Cestující a ještě horší scénář s filmem Jiná země. No nic. Sto lidí - sto chutí. ■ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [70/100] ■ (♫) [89/100] ■ (E) Cloud Atlas (2012) ● Jin Rô ~ The Wolf Brigade (1999) ● Inishiêshon rabu (2015) ● Poltergeist (1982) ● Bokeh [ぼけ] (2017) ● 5 to 7 (2017) ● Kairo (2001) ● Den osynlige (2002) ● Nothing Personal (2009) ● Tôkyô! (2008) ● It Follows (2014) ● The Discovery (2017) ● Rear Window (1954) ● Flatliners (1990) ● The Sixth Sense (1999) ● Ghost (1990) ● 2046 (2004) ● Der Himmel über Berlin (1987) ● Interstellar (2014) ● Byôsoku 5 senchimêtoru (2007) ● Freonový duch (1990) ● Láska (1973) ● Twelve Monkeys (1995) ● Groundhog Day (1993) ● Ju-on: The Grudge 2 (2003) ● The Final Cut (2004) ■ (Č) 1 ■ (P) [Sobota, 23-IX-2017; 04:25] [1080p] [ϿϾ] [PZ-sk] [95/100] ■ (CSFD) dubinak ● fugazi ● EastWicka ● PanCitron ● AppleCore ● Bachy ● Rimsy ■ (C) [95/100] (23.09.2017)

Nadzmyslové. Smutný a zároveň krásny film. Poetické prvky podobné Terrencovi Mallickovi. Výber hudby presne zasadol do melancholickej atmosféry. 4:3 formát ma prekvapil no aj potešil. Cele zahalené do jemného mysteriózna so skvelým nápadom, hudbou a hercami pre mňa predstavuje jeden z najlepších filmov roka. Dotklo sa to vo mne tej správnej struny. (22.06.2018)

Možná dobrej nápad,ale každopádně celkem nuda. (16.10.2017)

odchod po prvej tretine filmu, ak máte radi pomalé statické zábery, kde sa nič nedeje a ste fanatický cinefil, tak je film určený pre vás (21.06.2018)

Atmosférickej indie post-horror, kterej rehabilituje image duchů z klasických disneyovek...celou dobu se díváte na ducha Affleckova bráchy, jak chodí od ničeho k ničemu, a stejně vás to nějakým záhadným způsobem drží (stejně ale nevěřím tomu, že byl pod tím prostěradlem celou dobu Affleck a navíc mi přišlo, že v některých záběrech použili dokonce i jiný prostěradlo, ale nic z toho nevadí). (29.01.2019)

Mohl to být skvělý film, problém mám asi jen s jeho délkou. Necelých 90 minut dali tvůrci dohromady očividně s velkými problémy. Po projekci režisér přiznal, že do finální verze Přízrak příliš velkým krácením neprošel. Přesto se v něm nacházejí některé opravdu nesnesitelně dlouhé scény. Za všechny bych jmenoval ten tolik kritizovaný záběr na konzumaci koláče. V ten moment jsem jako divák bohužel vypadl z tempa, jiní účastníci projekce dokonce začali odcházet... (11.07.2017)

Netradičný ducharsky horor (ktorý vlastne horor vôbec nie je) z pohľadu ducha. Takáto zmena perspektívy určite filmu pomohla k originálnosti a zaujímavosti. V iných filmoch s tématikou duchov, najmä v hororoch, predstavuje väčšinou duch niečo temné, nepolapiteľné. Tu je to naopak. Duch je pojatí snáď v tej najprimitívnejšej, chcelo by sa povedať, až v detskej podobe (plachta + diery na oči). Duch je náš hlavný sprievodca (vyprázdneným) dejom, tak ako my, aj on spĺňa skôr úlohu pozorovateľa, ktorý do deja zasiahne len sporadicky, ale ak už "tvrdo" zasiahne - práve on sa stane tým, kto otočí (potenciálne) smerovanie deja (rozbitie tanierov - odsťahovanie rodiny). A Ghost Story sa "pýši" dlhými (často statickými) zábermi, za ktoré by sa nemusel hanbiť ani Tarkovskij, či filmy ako Vesmírna Odysea... Scenárista síce nemal veľa práce s kvantitou dialógov, či monológov, no zato s kvalitou si dal celkom záležať. Šikovná kompresia času (respektíve deja) pôsobí nenútene, prirodzene. Koniec plodiaci paradoxy (no nie nutne; záleží na vašom výklade) určite zaujímavý a interpretačne otvorený, v podstate ako celý film. Aj keď si myslím, že nejaká viac-menej "jednotná" interpretácia by sa dala nájsť. Príjemný film, prekvapivo nie nudný. A výborný soundtrack. 80% (18.11.2017)

Prvoligový minimalismus není pro každého, nemám pravdu Romčo? :-) Lowery velmi pomalu a ještě pomaleji vykresluje atmosféru zármutku a osamělosti. Téměř bez dialogů a přece se vám dostane pod kůži a je jedno, jak "amatérsky" může na někoho duch mrtvého s přehozeným prostěradlem přes hlavu působit. Ta symbolika funguje s každou uběhnuvší vteřinou snímku více a více a je na vás, jak si s Loweryho myšlenkou a formou poradíte. Mně zůstala ta nehybná silueta a celkový smutek v hlavě ještě několik dní. 80% (06.12.2017)

Hodně těžkopádná romance na pomezí času, života a smrti, která je po vizuální stránce značně zjednodušená, ale i tak zůstává velice složitá pro pochopení stavu věci. Máme tu pár. C a M. C vlivem autonehody zemře, avšak objevuje se jako duch. A tady je potřeba se pozastavit. Onen duch je vyobrazen tak, jak si ho satiricky už od dětských let všichni představujeme. Tedy bílé prostěradlo s otvory pro oči. Takže žádné průhledné děsivé stvoření, jaké známe z hororových snímků. A je to správný krok. Jak se říká, v jednoduchosti je síla, a tady to platí dvojnásob. Ona jednoduchost je také jedním z nejsilnějších prostředků celého filmu. Například scéna, kde M jí koláč, zatímco duch ji zpovzdálí nehnutě sleduje. Její emocionální charakter je až neskutečně efektní při vytváření pocitu empatie k divákovi. Něco takového není jednoduché natočit, byť se to ani nezdá. Tohle přeci dokáže natočit každý. Opravdu? I se zachováním pocitu smutku a napětím? Snímek je složen z dlouhých statických scén, kdy se divák filmového hlavního proudu bude až neskutečně nudit. A o tom to je. Tohle rozhodně k hlavnímu proudu nepatří. Snímek má tak složitou hodnotu ve své výpovědi, že málo kdo ji dokáže správně pojmout. Nezávislý snímek tedy pouze pro filmové fajnšmekry a to ještě vyznající se ve filozofii života a smrti. Jen takoví pochopí, o čem to celé vlastně je. (04.01.2018)

Umelecký „soft dráma“? Pravdepodobne áno a horor určite nie. Z hereckej stránky možno až moc zjednodušená, z hľadiská scén až na niektoré výnimky moc umelecká alebo priemerná. Tú tzv. zlatú strednú cestu tu moc nie je vidieť. Občas dlhšie scény nevadia. P.S.: R. Mara opäť jednoduchá a prekrásna. Osobné hodnotenie: 66% (**) (02.04.2018)

Asi tak - mám rád umění, ale tohle bylo příliš art. Mám rád filozofii, ale tohle bylo příliš filozofické. Mám rád dlouhé záběry, ale zde byly příliš dlouhé. Mám rád minimalismus, ale tohle bylo příliš minimalistické. Mám rád originalitu a ačkoli by bylo možné říci, že film je příliš originální, tak ve výsledku je nesmyslný. A navzdory tomu, jak se vše bere příliš vážně, ve výsledku mnohé momenty působí směšně. Například komunikace mezi duchy nebo výše zmíněné dlouhé záběry, kde můžeme spatřit Rooney Maru, jak asi pět minut pojídá koláč, aniž by se změnil úhel záběru, natož aby došlo prostříhání sekvence. Inu... ano, nevšední kulturní zážitek. (08.06.2018)