Greeting to the Swallows
...and Give My Love to the Swallows
Režie:
Jaromil JirešScénář:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Magda Vášáryová, Viera Strnisková, Július Vašek, Václav Helšus, Dagmar Bláhová, Hana Pastejříková, Hana Maciuchová, Jana Andresíková, Alžběta Frejková (více)Obsahy(2)
Měla jsem vždy odvahu žít, neztrácím ji ani tváří v tvář tomu, co se v lidské řeči nazývá smrtí... Říká se, že od vynesení rozsudku do popravy má uplynout 99 dní. Tolik času zbývá Marušce Kudeříková (M. Vášáryová), mladé uvědomělé dívce odsouzené za velezradu, kvůli své odbojové činnosti za německé okupace. V cele smrti v polské Vratislavi, kde maluje oči malým dřevěným vojáčkům, vzpomíná na minulost – na svou rodinu, přátele, rodnou slováckou ves, své lásky, ale také na činnost, za kterou byla odsouzena. Mimoto však také píše dopisy domů, hlavně díky nim pak vešla Maruška v notorickou známost jako symbol vzdoru proti nacistické okupaci. (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Podařený film, pěkně natočený, nízké hodnocení vyplývá zřejmě z komunistického přesvědčení hlavní hrdinky. Jako absolvent Gymnázia Marie Kudeříkové, které podlý imperialista přejmenoval na Purkyňovo gymnázium, protestuji. ()
Už dávno som nevidel film s takou stiesnenou atmosférou ako je tento. Byť tam ja, tak prezradím aj to čo som nevedel. Veľmi depresívne. ()
**1/2. ()
Silne tema, ale nejak mne to nechytlo, vypraveni je dost roztristene a chybi nejaka silna dramaticka nebo akcni scena. ()
Viděl jsem jen posledních asi dvacet minut, když jsem přišel k babičce, která měla film právě zaplý (pověděla mi oč se jedná). I přesto mě konec snímku opravdu hodně zaujal, dokázal to natolik, že bych ho ani nechtěl vidět celý. Depresivní atmosféra přímo vyzařuje a ani jsem nechtěl těch posledních pár minut dokoukat. Opravdu hodně mi dokázala hudba, monolog hlavní hrdinky, téměř černobílá cela a blížící se poprava znepříjemnit oběd. Magda Vášáryová je bledá, jako by už byla mrtvá a scéna s focením a stříháním vlasů byla vážně mrazivá. Hodnotím jen konec a možná bych filmu ani žádné hvězdičky dávat neměl, ale nemůžu si pomoc. ()
Za sociasmu jsme chodili po stezce Marusky Kuderikove v ramci branneho vycviku a tu osobu nenavideli.Kdyz jsem videla film po letech libil se mi, i kdyz je zidealizovany v duchu komunisticke propagace.Myslim, ze skolu nebo gymnasium u nas uz prejmenovali, ale film zustal a a s nim i dobre zachycena atmosfera valky a myslenek mlade divky, ktera chtela zit ale uverila spatnemu cloveku. ()
„Raději zpěvem než pláčem...“ ()
Kupodivu ta propaganda az tak necisi, i kldyz to zde vypada, ze odpoj byli jen komousi, coz je blbost. Jsou zde skvele zfilmovane vzpominky na uplnynuly zivot a hlavne jejich krasna atmosfera. Jires neni zadna omacka. ()
Námět tohoto filmu - žena v cele smrti - je sám o sobě velmi výrazný...K tomu perfektní herecký výkon Magdy Vašáryové, působivá kamera a vhodně vybraná hudba. Celkový výsledek - hluboký emoční zážitek.... ()
Rok vzniku mě překvapil, ale vlastně všichni známí a později velmi populární herci tu jsou ještě hodně mladí. Magda Vášáryová je v hlavní roli naprosto úchvatná a nelze jí nic vytknout. Stejně tak kameramanovi a režisérovi. Na dobu vzniku se jedná o silný nadčasový film, který svým tématem a zpracováním zůstává stále aktuální. Nečekal jsem takový zážitek. ()
Tak tento film spadá do zcela průměrných, ničím mě nezaujal. Podivné je to, že děj se odehrává v zimě 1943, ale nikde není žádný sníh, naopak skoro pořád svítí slunce. Zvláštní je i to, že vězení mi přijde velice mírné. Pokud jde o zvuk, dialogy jsou často dost nezřetelné, jak už zde bylo v diskusi zmíněno. 50%. ()
V pražských kinech se promítal od 25.5.1972 (Sevastopol, Flora) ()
Celý film je vlastně Maruščinou výpovědí, hlas, který nás provází vyplývá z jejího nitra. Za chodu jejích myšlenek v narativní linii přecházíme z přítomnosti do minulosti a zpět. To se může na první pohled zdát rušivé pro rozvíjení příběhu. Avšak právě takto zvolený přístup dodává příběhu větší emocionality, rozvíjí Maruščino nitro. Bez této fragmentace bychom mohli ve snímku saptřovat větší sklon k propagandě. Právě prožívané za zdmi vězení evokují mnohdy nechronologicky vzpomínky s daným prvkem spojené, ať už je to lidská osoba, řeč, či záležitost nemateriální podstaty. Přechody mezi jednotlivými obrazy jsou zůrazněny pomocí ostrého střihu, barvy. Šedivá zdiva cely jsou místem chmuru v kontrastu s poetickými záběry moravské krajiny. Pozoruhodnost filmu se skýtá v četnosti použití flashbacků. Film je jimi takřka prodchnutý v porovnání s klasickými prostředky kinematografie. Dějová linie je neustále narušována a divák je nucen rychle se měnícím událostem přizpůsobit. ()