Causa Králík

Možná počátek v 80.letech módní vlny příběhů z právnického prostředí (jak napálit advokáta, Doktor z vejminku, Paragrafy na kolech, Případ Platfus). Hořký kousek, v němž Dietlovy vedlejší postavičky (Adamovská, Hašek, Růžek) příjemně nahrávají ústřednímu Kopeckému a Satoranský je padoušsky rehabilitován v pohamrovské roli synovce skromně mistrovské tetičky M.Brožové. Kamera J.Šofr. (28.07.2012)

Velice realistický konec mě hodně překvapil, byť bych Kopeckému poradil v jeho morálním dilema, že varování před padouchem se v žádném případě nerovná bonzování. Jinak velkou slabinou jsou "filozofické" Kopeckého úvahy, zejména ta, kterou si Tosim zvolil za svůj komentář, a dokonce ho napsal velkými písmeny, asi je to pro něj velká myšlenka či co. Pro mě je to taky velká, ale hloupost. Nerozlišování mezi velkou a malou nespravedlností je totiž koncem každé spravedlnosti. Jinak ve filmu chybělo upozornění pro nás útlocitné, že při natáčení nepřišlo žádné zvíře k úhoně, že i ti králíci, které Kopecký s takovou chutí zblajzával, byli jen ze sóji. (22.11.2015)

"Promiň, já už jsem příliš starý na to, abych měnil svůj styl". Miloš Kopecký v roli právníka, který kvůli zdravotním problémům odešel za prací na venkov. Zde řeší různé právní záležitosti a největší práci má se synovcem babičky Márové, který jí zapřel vypůjčené peníze. Příběh přímo ze života (aby ne, když scénář psal Jaroslav Dietl) a tak to chodí pořád dokola. Grázl vetšinou profituje a poctiví lidé jsou na tom biti. Výborné herecké obsazení zdobí tento krásný film a zejména Karel Augusta mě vyrazil dech rolí manžela, který v žárlivosti napadl svou manželku nožem. Po několikáté projekci zvedám hodnocení na plný počet, protože si to tato králičí kauza určitě zaslouží. (19.11.2017)

Klasická Dietlovina o malých velkých problémech obyčejných lidí, tentokrát v celovečerním formátu. Jako první věc na filmu mě upoutala především úvodní melodie Vadima Petrova s působivou melodií hranou smyčcovým orchestrem, v kombinací s titulky protkávanými černobílým (sépiovým) sestřihem různých momentů ze života pražského advokáta. Samotný příběh o drobných soudních sporech na venkově je zajímavý, lidský, s příjemným obsazením (Adamovská, Kopecký, Satoranský), dobrým scénářem a vykřeslením charakterů mnoha postav, ale trochu takový bez výraznější atmosféry či větších humorních odlehčení (jako komedii bych Causu Králik snad ani neoznačoval). Líbil se mi, ale moc důvodů k opětovnému zhlédnutí jsem zatím nenašel. Ovšem tíseň z prožití chvil v komorní soudní síni podpořena kvapkáním vody z navlhčeného stropu, to se mi líbilo. Určitě bych nechtěl figurovat na žádné straně či pozici v podobných soudních řízeních a s prohlášením dr. Lukáška, že ,,neexistuje žádná menší nebo velká nespravedlivost" a ,,všechny nespravedlivosti jsou stejné" bych osobně asi taky úplně nesouhlasil. 65% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) (01.01.2019)

Pěkný lidský film o jednom sporu co je velký pro člověka a malý pro celé lidstvo. Vzor, jaký by měl být právník. Rozhodně to není komedie, alespoň ne čistokrevná, možná tragikomedie (BTW kecy některých ignorantů o "normalizační komedii" neberte vážně, není to ani normalizační, ani komedie, když tak tragikomedie). Zlata Adamovská byla kus (a ona je docela doteď) a Satoranský netypicky obsazený do role prospěchářského hajzlíka (jimž se dnes trefně říká "zmrd"), jakého zná ve svém okolí asi každý z nás, je tak slizký, že by mu ji vážně natáhl i kliďas jako já, ehm. "Neexistuje žádná malá nebo velká nespravedlnost." (13.07.2009)