Dvojrole

Netuším, co se zdejším členům nelíbí, Přece kdyby mě, která mám 65let dali mozek 20ti leté, zřejmě by to chvíli fungovalo. Juchala bych po vinárnách atp. Jenže odžitá léta z mozku neodstraníte a časem se projeví skutečný věk. Je jasné, že paní docentka měla začínající demenci a k tomu, aby se to zarazilo bohužel nové tělo nepomůže. (13.01.2022)

Škoda technického zpracování filmu, námět byl vynikající a Tereza Brodská se mi taky líbila. Možná to opravdu chtělo udělat jako normální film a ne jako televizní inscenaci, kterou to v reálu je. Omezenost prostředků přímo odsoudila dílo do úsporného zpracování. Při sledování fimu jsem měl pocit, jako bych se díval na film z Nočního filmového klubu náročného diváka. Masy to bohužel k obrazovce nepřitáhne... Jak povídám, je to škoda, námět by si určitě zasloužil lepší zpracování. (29.01.2010)

Stegr tento film označil za depresivní a divný. A takový 100% je a měl být. Původně jsem chtěl dát o několik hvězdiček méně, protože je tento film velmi emocionálně hutný a smutný (což moc nemusím, nemám rád filmy, ve kterých "moji hrdinové" končí špatně). Ale nakonec dávám 4 hvězdičky, protože zde herci opravdu excelují. Kdyby byl rozpočet tohoto filmu trošku větší, snímek delší, scénář propracovanější a technické zpracování na úrovni 21. století, mohl z toho být snímek světových kvalit. (13.08.2008)

Ten nápad je skvělý a v rámci té základní myšlenky i dobře vedený. Jenže dávat jenom kvůli tomu vyšší hodnocení se mi fakt nechce. Hlavně, když to nemá tempo, herecké výkony jsou nevýrazné a natočené je to hůř jak průměrný televizní film. Vůbec celou dobu jsem měl pocit, že sleduju nějaký televizní film, protože s takovým filmařským zpracováním to jen stěží vypadá jako film, který by měl jít do kin. Kvůli tomu to vůbec nepůsobí silně, ačkoli se to silně působit snaží. Ale v tomhle podání je to prostě dost unylé, nemůžu si pomoct. A i ten nápad se dal líp využít a promyslet. Silné 2* (25.02.2021)

Ambiciózní projekt, podepřený nadprůměrným hereckým obsazením i silným, slibným jinotajným námětem, zůstal v půli cesty. Po nadějném rozjezdu následuje postupné "stárnutí" scénáře, děje i dramatické ubývání prostoru pro hereckou akci. Tereza Brodská, atraktivní skvělá herečka dnes už také střední generace, po silném rozjezdu v osmdesátých letech (VLAK DĚTSTVÍ a NADĚJE) z existenčních důvodů rozmělňuje své vynikající schopnosti v triviálních seriálech, které si mohou podat bez větších rozpaků ruku např. s německorakouským DOKTOREM Z HOR. Tato inscenace (film?) působí dojmem jakéhosi předělu. Křižovatky. Zdá se, že po odeznění Kleinovy a Pecháčkovy básnické pentalogie Brodská nemá co hrát. V tomto ohledu není ani zdaleka jediná. A ta ztráta prostoru, datovatelná od okamžiku, kdy nastupuje nová generace ani ne tak režisérů jako scénaristů, pokračuje a inflace tvořivosti i zvládnutí dobrého řemesla, bez kterého je nepředstavitelná, již s sebou nese, to jen dokládá. V tomto případě bych řekl, že je jen dobře, když se tento film hned tak neobjeví zase venku. Své diváky by totiž nebavil ani nepovznášel; v lepším případě by nudil, v horším vzbuzoval agresivní reakce. I vousatost může plešatět. (19.03.2008)