Špína

Slováci se tady opravdu vyznamenali. Speciálně pak Tereza Nvotová, která svým debutem zadělala na jeden z nejlepších slovenských filmů posledních deseti let. Film je poměrně dost ponurý, temný, smutný, ale zároveň Vám zahraje dost na city. Tudíž vlastně splní veškerá pravidla pro kvalitní depresivní evropské drama. (21.01.2018)

║Rozpočet EUR 385,000║Tržby Celosvetovo $292,541▐ Niekto sa chce hrať na veľké umenie ale málo čo tu funguje, väčšinou sa to tu bije medzi sebou. Hlavne úvod príbehu nie je moc dobre zachytený aby potom neskoršie útrapy mali lepšie zázemie, zmysluplnosť. K tomu tie psycho pochody, niekedy až moc na silu. Moc na silu sa to chce dostať pod kožu ale... takto určite nie. /15%/ (04.03.2018)

FAMUFEST 2017. Poměrně sugestivní, avšak ukrutně bulvární memento z oblasti maďarské psychiatrické ústavní péče pro mladistvé, která je zřejmě výhradně plná intelektuálně založených cigošských přebytků a neméně kulturních potratů bílých socek. Mezi ně se dostává patrně středoškolská dívka, dle obsahu z „obyčejné rodiny“, která se ovšem chová, jako by se narodila se šesti prsty, rozštěpem a mongoloidním kukučem, což zjevně zdědila po své „starostlivé“ matce, totální piči jakbysmet. Také jsem se dosud domníval, že stát se fešáckým matikářem na maďarském gymplu vyžaduje minimálně alespoň intelekt a sebeovládání průměrného šimpanze, co umí napočítat bez zadrhávání do sta a správně vyřešit elementární rovnici x+y, kde x = vkus a zdravý rozum a y = tiše a v soukromí. Pro tohohle se zjevně x+y rovná bezhlavě unylému vymrdání škaredé sedmnáctileté panny v jejím pokojíčku při doučování, kdy je ve vedlejší místnosti skoro celá famílie. A to je dle mého skromného mínění řešení leda tak na jedničku z absurdního kokotismu a to znásilnění se dalo navléci daleko uvěřitelněji. Rozhodně se teď nehodlám pouštět do polemik o mentální zralosti průměrné sedmnáctileté pypky a jejich schopností vypořádat se psychicky se znásilněním, ovšem domnívám se, že je-li holka v dnešní době v tomhle věku ještě panna, musí trpět terminální poruchou vizáže či akutním zánětem katechismu a měla by být naopak vděčná za každou jitrnici, co v životě uvidí, pokud ji jí zrovna násilně nevnutí její fotr, nějaký bezďák či slizký sexuální predátor. Být ještě pod zákonem, byl by kýžený dopad daleko účinnější, zejména při zjevné snaze tvůrců dát tomu punc reality. Takhle se jedná sice o opravdu velmi slušně režijně zvládnutý debut Nvotovic příšerky, nicméně založený na behaviorálních premisách, které jako by vypadly z cigánského Brávíčka nebo nedělní přílohy Blesku. (22.11.2017)

Bylo mi jasné, že Tereza Nvotová je talent, ale že až tak?! Konstantní tíseň a (příhodně pojmenovaný film) špína, co se na vás lepí. Některé argumenty proti snímku jsou rozcupovány statistikou (znásilnění v domě plném lidí, hlavní hrdinka se nesvěřuje), jiné bravurním zpracováním (absurdita psychiatrické léčebny). Občas se pousmějete nad některými jednoduchými metaforami (otec zamčený v paneláku), lehce litujete absence aktivnějších mužských postav. Ale jinak - síla. Mečiara povinně! 90%. (13.03.2018)

Velmi silný a sebevědomý celovečerní debut! Film i scénář záměrně hnaný na samou hranu, ve výsledku čirá deprese a obraz světa černého jako noc a obnaženého na dřeň. Zpočátku jsem měl sám problém filmu uvěřit, možná obrazně jako nevěří okolí oběti znásilnění, učitel, který znásilňuje při doučování doma v dívčím pokojíku, no dobrá, pak navíc uvěřit vykreslení status quo slovenské ústavní psychiatrické péče, když jeho vyznění se asi nejvíce blíží soft verzi Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem i s postavou vrchní sestry Ratchedové převtělené do paní doktorky vedoucí terapeutickou skupinu, ale nakonec jsme filmu uvěřil vše a zcela a přestal jsem si myslet, že je to jen další z módních projektů vezoucích se na vlně kampaně MeToo... A možná je to obecnější postřeh, dříve bych takovýto snímek přijal apriori otevřeně, ale tím, jak aktivistky dostaly svou hysterickou kampaní tohle téma do veřejného prostoru tou přehnanou mírou a nezvyklou intenzitou, dívám se na jakoukoliv zmínku o násilí vůči ženám předpojatě, jako na něco, co se se mnou snaží mediálně manipulovat. Což je zjevně chyba. Zajímavé rovněž je, jak se Špína svým tématem podobá loňskému slovenskému filmu Pirko, přičemž svorníkem mezi oběma projekty je i představitelka hlavních rolí Dominika Morávková-Zeleníková...jejíž dvě role se podobají jako vejce vejci... Tereza Nvotová každopádně maximální respekt! (23.02.2018)