Špína

Strašná škoda, vše potřebné ve filmu bylo, prostředí, kamera, herci i festivalový nádech, nicméně vše zůstalo zcela nevyužito, scénář i některé scény na úrovni Bastardů, pro mě těžce promrhaný potenciál na film, jenž by mohl konkurovat stylu, který mají někteří tvůrci na východě i západě Evropy již dlouhá léta tzv. v malíčku. (27.01.2019)

Odvážne rypnutie do tém, ktoré sú v slovenskej spoločnosti tabu. Znásilnenie pedagógom. Nevhodné psychiatrické metódy a celkove nezáujem o duševne chorých pacientov. Určite s pár chybami, ktoré ale hravo prevážila odvaha začať o týchto veciach hovoriť. Aj keď len prostredníctvom filmu. Potreba diskutovať o spôsoboch psychiatrickej starostlivosti na Slovensku, o utajovaní znásilnení dejúcich sa v školách i rodinách, tu je. (16.07.2020)

Scenáristicky nedotažený film o jedné znásilněné středoškolačce. Občas drhnou dialogy, jinde motivace jednání postav, tudíž mě to nakonec jako diváka nechalo poněkud chladným. Rozhodně jsou pozoruhodné herecké výkony zejména celé řady mladých (ne)hereček. Jako režijní debut je to povedené a jsem docela zvědav, kam bude Tereza Nvotová pokračovat (70%). (05.07.2017)

Jedna z mnoha variant, jak dokáže znásilnění poznamenat ženu a převyprávěno až v realisticky děsivé podobě. Herecky klobouk dolů před hlavní hrdinkou, která předvádí neskutečně depresivní polohy. Především první polovina je hodně intenzivní, bez servítek předhazuje negativní stránku dnešní doby a psychické stavy Leny děsí. Děj je vystavěný velice jednoduše, bez žádných zvratů, překvapujících momentů, ale přesto účinně umí zapůsobit. Podařilo se scény výborně doplnit hudebně, což zážitek ještě více umocňovalo. Nechtělo se mi vůbec věřit, že se jedná teprve o druhý režisérský počin Nvotové a zvládla to lépe, než kdoví jaký rutinér.......8/10 (29.04.2017)

,,OTEC ŤA ZNÁSILNOVAL A PONIŽOVAL AŽ KEĎ MAMA ZOMRELA. A PREDTÝM SA TO NEDIALO?“ ,,NIE.“ ,,A NEPRÍDE TI TO ZVLÁŠTNE?“ ,,NIE, TO MÁ LOGIKU. UŽ NEMOHOL TRTKAŤ MOJU MATKU.“ __ Predlho mu žiaden slovenský film tak výrazne neoslovil ako ,,Špina“. Po tradične zameraných filmoch sledujúcich ,,obyčajné príbehy obyčajných ľudí“ prináša Nvotová ,,neobyčajné príbehy obyčajných ľudí“. Niekedy takmer v závere som si uvedomil, že ide vlastne o ženský film a ženskom probléme, bez problémov sledovateľný akýmkoľvek – teda aj mužským - publikom. Istá kritika, možno aj po obsahovej stránke by sa dala filmu prisúdiť, väčšinou však ide o špekulácie, či by v ňom nemohli byť isté veci podané a povedané inak. Priehrštie vulgarizmov, ako typický znak našej kinematografie, my v tomto prípade vôbec neprekážal a predovšetkým a vidím ho ako jediný možný krok ku zdôrazneniu realistickosti ukázaného prostredia. Dosiaľ som nevidel žiadne posedenie mládeže na psychiatri, ale z autentickosťou tu zobrazeného som nevychádzal z údivu a prišlo mu rovnako dobre nakrútené ako to urobil Forman v ,,Prelete nad kukučím hniezdom“. Všetci herci a predovšetkým ti mladí hrajú výborne a s väčšou uvoľnenosťou, ako starší skúsenejší kolegovia. Presvedčivo stvárnenému telesnému postihnutiu Leninho brata by som takmer uveril, pokiaľ by som o Patrikovi Holubářovi nevedel z filmových minútok Vladimíra Hendricha upozorňujúcich na film ,,David“, kde pre zmenu stvárnil autistu. Ľahko prehliadnuteľný, zato veľmi zaujímavým je motív rieky pri ktorej je dej často situovaný a tým parafrázuje tvrdenie pantha rhei – všetko plynie – čím Lena prijíma danú skutočnosť a vysporiadanie sa s ňou. Sarkasticky povedané čo bolí, to prebolí. následkom čoho zaniká závan ,,rape a revenge“ žánru, ku ktorému v závere jednou scénou začne film inklinovať. Ak toto nevyhrá Slnko v sieti za najlepší film, tak potom už neviem... A dodám ešte toľko, že mám rovnaký ruksak ako Lenin brat... To iba tak, aby som všetko dáko rozumne ukončil. (1729. hodnotenie, 111. komentár k filmu) _ P.S. môj komentár č. 1000. (31.12.2017)