Lena je sedmnáctiletá holka z obyčejné rodiny. První zamilování, tajné noční dobrodružství, magická rána nad Dunajem... Její svět plný snů a touhy rozbije znásilnění. Je to jako špína, která se nedá smýt. Lena si musí projít cestou, která už není jenom obyčejným dospíváním, ale spíš bojem se sebe samou. Okolí ji nechápe a už nikdy úplně nepochopí. Je to Lena, kdo se musí změnit, dospět a pochopit, že není obětí a trest si nezaslouží ona, ale ten, kdo jí to udělal.(Falcon)
Sedmnáctiletá Lena se poprvé zamiluje do chlapce a touží po svobodě a dobrodružství. Její báječný svět se však zhroutí jak domeček z karet ve chvíli, kdy ji všemi spolužačkami obdivovaný učitel znásilní v jejím vlastním domě. Místo aby se o trauma podělila alespoň s nejlepší kamarádkou, nechává Lena bolestivé tajemství pro sebe. Potlačované pocity ji dovedou až k pokusu o sebevraždu. Rodina je v šoku a Leny skončí na psychiatrickém oddělení. Mezi divokými a podobně nepochopenými dětmi nakonec zjistí, že v tom, co prožila, není sama. Pak se ale její blízká spolubydlící oběsí a Lena je úplně na dně. Souhlasí tak s elektrokonvulzivní terapií. Zpočátku se zdá, že jí léčba pomáhá a až na ztrátu paměti se jí daří dobře. Návrat ke starému životu však netrvá dlouho. Vzpomínky, které se postupně vracejí, přinášejí nesnesitelné uvědomění. Tentokrát však Lena nespadne do propasti sebenenávisti – snaží se naopak postavit prožitému traumatu čelem.(Zlín Film Festival)
To to vytahuje na světlo až teď? Nemohla si za to trochu i sama? A proč nekřičela, když se jí to dělo? Podobným nebezpečným otázkám často čelí skutečné oběti znásilnění, ale i hrdinka hraného celovečerního debutu režisérky Terezy Nvotové. Bezstarostný svět sedmnáctileté Leny skončí ve chvíli, kdy ji u ní doma znásilní učitel matematiky. Agresor v klidu odejde, Lena však skončí v psychiatrické léčebně. Ani tam ale není schopna nikomu sdělit, co se jí stalo, neboť se nezdá, že by místní personál bojoval proti sekundární viktimizaci...(MFF Karlovy Vary)
Sedmnáctiletou Lenu ve filmu ze současné Bratislavy znásilní její učitel. Stane se tak za bílého dne v domě jejích rodičů. Muž zneužije nerovné mocenské a emoční postavení, které mezi ním a studentkou panuje. Lena o zážitku není schopna mluvit a svou bolest obrátí proti sobě. To ji dovede na psychiatrii, kde se však podobně jako celá řada dalších hospitalizovaných nesetkává s pochopením ani citlivým přístupem. Její spolubydlící z pokoje terapeutka nevěří, že ji zneužíval otec, a chce po ní, aby to nějak dokázala, nebo aby se otci za obvinění omluvila. Když Lena na terapeutku křičí, že ona přece nemusí nic dokazovat a jak jí má tenhle přístup asi pomoci, reaguje doktorka klidným, nezúčastněným konstatováním, že vztek je podstatným krokem vpřed. Lenina spolubydlící pak na nepochopení a nedůvěru zareaguje po svém...(Letní filmová škola)
Špína je příběh dospívající sedmnáctileté Leny, která je na vrcholu puberty. Právě se poprvé zamilovala. Touží po svobodě a dobrodružství. Její magický svět však padá, když ji znásilní učitel, do kterého jsou platonicky zamilované všechny dívky. Lena se rozhodne mlčet, dokonce i před svou nejlepší kamarádkou. Její pocity viny, hanby a strachu, že jí nikdo neuvěří, ji donutí k pokusu o sebevraždu. Lenina rodina je v šoku a ona sama se ocitá na psychiatrii.(FamuFest)
Dospívání středoškolačky Leny brutálně ovlivní znásilnění člověkem, kterému důvěřovala ona i její okolí. Lena se stáhne do sebe, odcizí se rodině i kamarádům. Citlivý a mrazivě autentický snímek sleduje Lenino vyrovnávání se s traumatem a snahu začlenit se zpět.(Finále Plzeň)
Lena je sedemnásťročné dievča, ktoré vzdoruje rodičom, zažíva svoje prvé zamilovanie, tajné nočné dobrodružstvá s kamarátmi, či magické rána nad Dunajom. Jej svet plný snov a túžob však naruší znásilnenie... Lena musí prejsť cestu, ktorá už nie je obyčajným dospievaním, ale skôr vnútorným bojom. Okolie ju nechápe a už nikdy úplne nepochopí. Je to ona sama, kto sa musí zmeniť, dospieť a pochopiť, že nemôže ostať obeťou. Trest si zaslúži ten, kto jej to spôsobil.(Forum Film SK)
Sedemnásťročná stredoškoláčka Lena je na prahu dospelosti. Vstup do nej je však brutálny. Totálne zdrvená sa stiahne do seba a o svojej traume odmieta hovoriť aj s najbližším okolím. Silný, intímny portrét bolestivo poznačenej mladej ženy je vyrozprávaný z jej uhla pohľadu, do ktorého patria aj tínedžerské sny, rozmarnosť a rodinné hádky. Film zaujme aj dôslednou vizuálnou percepciou. Absolventský film slovenskej filmárky Terezy Nvotovej, ktorý účinne a presvedčivo zasahuje do bolestivej podstaty znásilnenia – hanby a pochýb obete, ktoré sú s tým veľmi často spojené.(Art Film Fest)
Špina je príbehom dospievajúcej sedemnásťročnej Leny, ktorá je na vrchole puberty. Práve sa prvý krát zamilovala. Túži po slobode a dobrodružstve. Jej magický svet však padá, keď ju znásilní jej učiteľ, do ktorého sú platonicky zamilované všetky dievčatá. Lena sa rozhodne mlčať, dokonca aj pred svojou najlepšou kamarátkou. Jej pocity viny, hanby a strachu, že jej nikto neuverí ju donútia k pokusu o sebevraždu. Lenina rodina je v šoku a ona sama sa ocitá na psychiatrii. Cez deti, ktorým dospelí nerozumejú sa Lena začína konfrontovať so svojím problémom a zisťuje, že nie len ona má takúto skúsenosť. Po odchode z liečebne sa túži vrátiť do svojho bezstarostného sveta, to však nejde - spomienky na traumatický zážitok sa vynárajú ako nočná mora. Tentokrát však nepadá do tej istej priepasti. Konečne prichádza hnev, ktorý už neobracia voči sebe a stavia sa svojej traume zoči-voči.(ČSFD)
Silný a sugestivní filmový zážitek, který pro mě plně táhne výrazové herectví Dominiky Morávkové. Tu Leninu beznaděj fakt umí pouhým pohledem dotáhnout k dokonalosti a podkresluje tak celkový pocit z filmu. Pokud nebudu koukat jen na sociální důležitost filmu, tak mě trochu mrzí, že občas jako scénář dost zkratkuje a neobjasňuje důležité. I tak velmi silný debut, za který se Nvotová může chlubit.(21.1.2018)
Znásilněna matikářem. Syrový a tak trochu perverzně znepokojivý pohled do dívčího pokojíčku. A v něm už sice neuzříme rozeseté plastové panenky, uvidíme studentské děvče Lenu, které svůj kosočtverec nedobrovolně vystaví chlípnému Pythagorovi. Jenže o svém zážitku s odmocninou péra mlčí, páchá sebevraždu a ocitá se mezi chovanci v psycho ústavu. Vzdálená reminiscence na Requiem pro panenku sice tenhle film řadí do podobného psychologického ranku, jen nechme Renče Renčem a raději se podívejme na více než nadějný a značně provokativní režijní styl Terezy Nvotové a jejího štábu. Zkušená dokumentaristka se nezapře a i na poli hraného filmu si vedla pozoruhodně. Dvě třetiny filmu jsou kvalitně explicitním psychologickým náhledem do křehké dívčí duše, potažmo náhledem na dospívající mládež vůbec. Ve filmu platí, že čím méně známý herec, o to má divák sugesci, že se ocitl v kruhu mládeže, kde se mluví abnormálně vulgárně, přičemž ty dialogy působí odpozorovaně, prostě žádná umělá mluva jako z nekonečných seriálových debilit. Anna Šišková a Luboš Veselý jsou nejznámějšími hereckými akvizicemi. A vlastně nebýt jejich účasti, převládal by dojem, že se dívám na dokument, případně docu-rekonstrukci ze života panny. Závěrečné vyústění je nejslabším úsekem filmu, najednou neměl příběh kam směřovat, ani věrohodně to nebylo v této fázi pojato. To je škoda, že závěr je tak odbytý. Nvotová ukázala skvělou práci s herci, retardovaný bratr Leny, ztvárnil ho Patrik Holubář, je určitě hodný nějaké ceny, nominaci má v držení Anna Šišková i hlavní představiteka. Hlavní hrdinka je druhý problém filmu - Dominika Zeleníková je veskrze nesympatická ve svém projevu. To hlavní, že by s ní měl divák soucítit, na mě nepřenesla, i když je mnohdy znát, že v tom určitou roli sehrál i tvůrčí záměr. Celkově je konstrukční psychologický ráz filmu posazen neotřele, byť téma oběti znásilnění není zrovna objevné. K filmu si vezměte slovník, slovenština převládá. 7/10(22.3.2018)
Na poměry české (případně slovenské) kinematografie je Špína rozhodně zajímavým a právem viditelným filmem. Nvotová se s ničím moc nemaže, vypráví přímočaře a syrově. Tomu napomáhá i zručný střih, který ví, jak a kdy narušit rytmus snímku a diváka tak kontrolovaně znejistit. Navzdory výše zmíněným kladům se mě film ale nijak hlouběji nedotkl (ano, nabízí se varianta, že film kvůli svému tématu zapůsobí silněji na ženy, to ale nemění nic na tom, že si dovedu bez problémů představit, jak by mě stejné téma v jiném filmu rozdrtilo mnohem víc), a když navíc končí z mého pohledu trochu režijně bezradným způsobem, měl jsem pocit, že jsem prostě neprožil maximum možného. I tak bych však Špínu rozhodně neoznačil za špatný film a věřím, že Nvotová má v budoucnu potenciál rozvířit zatuchlé místní filmové vody. 6/10(23.4.2018)
Film je po řemeslné práci zvládnutý hodně solidně, ale k čemu to je, když jsou tam nesmyslné scény a věci, které vrtají hlavou i takovému kokotovi jako jsem já!? Chytřejší lidé potom musí mlátit hlavou do zdi. Scéna znásilněné dívky je sice nechutná, ale celá family vedle a ona ani nehoukne, což mi přijde absurdní. Dostane se do psychiatrické léčebny pro mladistvé, ale přitom se lidi chovají jako v pasťáku. Pár Slovenských gadžů, kteří kromě kokot a píča, toho moc nenamluví .. 5/10 = 50%(31.12.2017)
Ve světle českých komedií typu Strašidla nebo Padesátka, v nichž je motiv znásilnění nechutně a amorálně využíván coby zdroj nevkusného humoru, je nutno zdůraznit důležitost toho, že v současné domácí kinematografii existuje i takový snímek, který se traumatem žen ze znásilnění zabývá zcela seriózně a psychologicky. Ke cti mu slouží věrohodní herci ztvárňující převážně výrazně nesympatické postavy, silná atmosféra podtržená nevábným prostředím ústavu i kamerou malující depresivní chladné obrazy a několik emocionálně působivých scén. Ne až tak působivý je však samotný děj, způsob jeho vyprávění a vykreslení konkrétních klíčových situací. Diskutabilní nevěrohodnost úvodního aktu znásilnění nevyplývá nutně z toho, že při něm dívka na svou obranu nekřičí, nýbrž že si násilník vybere k onomu činu mimořádně riskantní okamžik, v němž by eventuálně mohl být snadno prozrazen. Že hlavní hrdinka mlčí o svém napadení je ospravedlnitelné možnými obavami ze zahanbení, leč film se tímhle zabývá příliš povrchně, neb nenechává hrdinku mluvit ani o svých pocitech. V závěru dotyčná sice tvrdí, že nechce být považována za oběť, nicméně snímek samotný ji jako oběť prezentuje devadesát procent stopáže, takže ani nemůže být vnímána jinak. Z filmu to skoro vypadá, jako by oběti znásilnění neměly jinou možnost než se zcela psychicky zhroutit a stát se trvale utrápenými troskami toužícími po sebevraždě - a nepomůže ani pobyt v léčebně, kde se člověk setká jen s neschopnými psychiatry, elektrošoky a pacienty v podobě vulgárních deviantů. Tímto zveličováním prohlubujícího se zoufalství pak film vytváří bezútěšné pocity bezvýchodnosti, namísto toho, aby působil terapeuticky, ukázal jak s takovými pocity pracovat a jak traumata překonávat. Jisté zadostiučinění sice přichází na úplném konci, ale jen velmi zjednodušené a velmi mírné. Potenciální interpretací je ta možnost, že Špína ukazuje odstrašující případ a že oběti sexuálních násilníků by se neměly bát jít s pravdou ven. Hlavní význam Špíny každopádně i přes její pokulhávající zpracování spočívá v zásadním přispění do diskuze na společensky závažné téma sexuálních útoků a jejich důsledků, což se rozhodně cení.(25.2.2018)
V kinech
od:
hansel97
Silný a sugestivní filmový zážitek, který pro mě plně táhne výrazové herectví Dominiky Morávkové. Tu Leninu beznaděj fakt umí pouhým pohledem dotáhnout k dokonalosti a podkresluje tak celkový pocit z filmu. Pokud nebudu koukat jen na sociální důležitost filmu, tak mě trochu mrzí, že občas jako scénář dost zkratkuje a neobjasňuje důležité. I tak velmi silný debut, za který se Nvotová může chlubit.(21.1.2018)
kingik
Znásilněna matikářem. Syrový a tak trochu perverzně znepokojivý pohled do dívčího pokojíčku. A v něm už sice neuzříme rozeseté plastové panenky, uvidíme studentské děvče Lenu, které svůj kosočtverec nedobrovolně vystaví chlípnému Pythagorovi. Jenže o svém zážitku s odmocninou péra mlčí, páchá sebevraždu a ocitá se mezi chovanci v psycho ústavu. Vzdálená reminiscence na Requiem pro panenku sice tenhle film řadí do podobného psychologického ranku, jen nechme Renče Renčem a raději se podívejme na více než nadějný a značně provokativní režijní styl Terezy Nvotové a jejího štábu. Zkušená dokumentaristka se nezapře a i na poli hraného filmu si vedla pozoruhodně. Dvě třetiny filmu jsou kvalitně explicitním psychologickým náhledem do křehké dívčí duše, potažmo náhledem na dospívající mládež vůbec. Ve filmu platí, že čím méně známý herec, o to má divák sugesci, že se ocitl v kruhu mládeže, kde se mluví abnormálně vulgárně, přičemž ty dialogy působí odpozorovaně, prostě žádná umělá mluva jako z nekonečných seriálových debilit. Anna Šišková a Luboš Veselý jsou nejznámějšími hereckými akvizicemi. A vlastně nebýt jejich účasti, převládal by dojem, že se dívám na dokument, případně docu-rekonstrukci ze života panny. Závěrečné vyústění je nejslabším úsekem filmu, najednou neměl příběh kam směřovat, ani věrohodně to nebylo v této fázi pojato. To je škoda, že závěr je tak odbytý. Nvotová ukázala skvělou práci s herci, retardovaný bratr Leny, ztvárnil ho Patrik Holubář, je určitě hodný nějaké ceny, nominaci má v držení Anna Šišková i hlavní představiteka. Hlavní hrdinka je druhý problém filmu - Dominika Zeleníková je veskrze nesympatická ve svém projevu. To hlavní, že by s ní měl divák soucítit, na mě nepřenesla, i když je mnohdy znát, že v tom určitou roli sehrál i tvůrčí záměr. Celkově je konstrukční psychologický ráz filmu posazen neotřele, byť téma oběti znásilnění není zrovna objevné. K filmu si vezměte slovník, slovenština převládá. 7/10(22.3.2018)
poz3n
Na poměry české (případně slovenské) kinematografie je Špína rozhodně zajímavým a právem viditelným filmem. Nvotová se s ničím moc nemaže, vypráví přímočaře a syrově. Tomu napomáhá i zručný střih, který ví, jak a kdy narušit rytmus snímku a diváka tak kontrolovaně znejistit. Navzdory výše zmíněným kladům se mě film ale nijak hlouběji nedotkl (ano, nabízí se varianta, že film kvůli svému tématu zapůsobí silněji na ženy, to ale nemění nic na tom, že si dovedu bez problémů představit, jak by mě stejné téma v jiném filmu rozdrtilo mnohem víc), a když navíc končí z mého pohledu trochu režijně bezradným způsobem, měl jsem pocit, že jsem prostě neprožil maximum možného. I tak bych však Špínu rozhodně neoznačil za špatný film a věřím, že Nvotová má v budoucnu potenciál rozvířit zatuchlé místní filmové vody. 6/10(23.4.2018)
Pilda17
Film je po řemeslné práci zvládnutý hodně solidně, ale k čemu to je, když jsou tam nesmyslné scény a věci, které vrtají hlavou i takovému kokotovi jako jsem já!? Chytřejší lidé potom musí mlátit hlavou do zdi. Scéna znásilněné dívky je sice nechutná, ale celá family vedle a ona ani nehoukne, což mi přijde absurdní. Dostane se do psychiatrické léčebny pro mladistvé, ale přitom se lidi chovají jako v pasťáku. Pár Slovenských gadžů, kteří kromě kokot a píča, toho moc nenamluví .. 5/10 = 50%(31.12.2017)
Filmmaniak
Ve světle českých komedií typu Strašidla nebo Padesátka, v nichž je motiv znásilnění nechutně a amorálně využíván coby zdroj nevkusného humoru, je nutno zdůraznit důležitost toho, že v současné domácí kinematografii existuje i takový snímek, který se traumatem žen ze znásilnění zabývá zcela seriózně a psychologicky. Ke cti mu slouží věrohodní herci ztvárňující převážně výrazně nesympatické postavy, silná atmosféra podtržená nevábným prostředím ústavu i kamerou malující depresivní chladné obrazy a několik emocionálně působivých scén. Ne až tak působivý je však samotný děj, způsob jeho vyprávění a vykreslení konkrétních klíčových situací. Diskutabilní nevěrohodnost úvodního aktu znásilnění nevyplývá nutně z toho, že při něm dívka na svou obranu nekřičí, nýbrž že si násilník vybere k onomu činu mimořádně riskantní okamžik, v němž by eventuálně mohl být snadno prozrazen. Že hlavní hrdinka mlčí o svém napadení je ospravedlnitelné možnými obavami ze zahanbení, leč film se tímhle zabývá příliš povrchně, neb nenechává hrdinku mluvit ani o svých pocitech. V závěru dotyčná sice tvrdí, že nechce být považována za oběť, nicméně snímek samotný ji jako oběť prezentuje devadesát procent stopáže, takže ani nemůže být vnímána jinak. Z filmu to skoro vypadá, jako by oběti znásilnění neměly jinou možnost než se zcela psychicky zhroutit a stát se trvale utrápenými troskami toužícími po sebevraždě - a nepomůže ani pobyt v léčebně, kde se člověk setká jen s neschopnými psychiatry, elektrošoky a pacienty v podobě vulgárních deviantů. Tímto zveličováním prohlubujícího se zoufalství pak film vytváří bezútěšné pocity bezvýchodnosti, namísto toho, aby působil terapeuticky, ukázal jak s takovými pocity pracovat a jak traumata překonávat. Jisté zadostiučinění sice přichází na úplném konci, ale jen velmi zjednodušené a velmi mírné. Potenciální interpretací je ta možnost, že Špína ukazuje odstrašující případ a že oběti sexuálních násilníků by se neměly bát jít s pravdou ven. Hlavní význam Špíny každopádně i přes její pokulhávající zpracování spočívá v zásadním přispění do diskuze na společensky závažné téma sexuálních útoků a jejich důsledků, což se rozhodně cení.(25.2.2018)