Katapult

Tenkrát, když výraz „sociální síť“ byl jenom pojem v sociologii, počítačové algoritmy zjevně nebyly úplně nejspolehlivější (pokud to nebylo tím, že JJ byl veskrze průměrný kádr). Díky tomu jsou ale Joštovy zálety s typově dost různorodými objekty mnohem zábavnější. Páralův (brýlatý Bartoška je dokonce autorovi v některých záběrech podobný) dusivý stereotyp vedoucí k zmechanizování je nejvtipnější při večerním sledování televize á la „zabili Bradleyho“ z Vesničky mé střediskové a nejpůsobivější v panelákových kamerových celcích. Pozoruhodné je i to, jak se Jošt ochotně přizpůsobuje představám všech pěti žen - tedy dokud nepochopí, že ze zrychlujícího kolotoče musí vyskočit dřív, než bude úplně pozdě.  Linie „vdova po hajném“ je vtipná i mrazivá zároveň. Sídlištní estetika, nedostatkové zboží (hajzlpapír a ledvinky) a ironický soundtrack z hitů Karla Gotta. A Tomáš Halík, budoucí papežský poradce pro dialog s nevěřícími, tu přísně zkoumá hrdinovu duši Rorschachovým testem. ________Materiál pro sociology a podhodnocený film. (22.08.2022)

"Vyskakoval jsem z okna od milenky a to víš, už nejsem žádnej mladík." To je tak hezký, když se může chlap manželce se vším svěřit a ona mu to nevěří. V tom jsem Jackovi fandil v knize i ve filmu. Jenže pak jsem ho začal nenávidět, protože jsem silnej v matematice. Proto jsem si dokázal spočítat, že kdyby měl každej inženýr manželku a pět milenek, tak na mě žádná nezbude. Je pravda, že v mladým věku mě to trápilo víc. Dneska už bych pouvažoval nad nabídkou souseda Trošta, kdyby mi za manželku nebo milenku nabídl ledvinky, smetanu a toaleťák. A co se týká filmu, tak mě fakt baví nahazování pojistek nebo rozebírání detektivek se sousedy přes zeď. (24.02.2022)

Knihu neznám, takže netušim, jestli je tam příběh taky vyprávěnej tak hrozně zmateně, ale ve filmu jsem se poněkud ztrácel. Katapult má určitě něco do sebe, ale je to natočený celý nějak podivně a hlavně ke konci to na mě působilo až chaoticky. Jak se řiká, že někdo plácá pátý přes devátý, tak přesně takovej jsem měl z toho dojem. Možná by to chtělo vidět ještě jednou. Ale zase až tak mě to nezaujalo, abych měl chuť se na to podívat znovu. Třeba někdy časem... Zatim teda dávám 2 hvězdičky. (15.10.2008)

Začátek 80. let byl bezva, uvolnili se scénáře, které zatrhla normalizace a diváci se konečně dočkali mírně pervesního Katapultu stejně jako Zániku samoty Berhof. Nu, téma načrtnuté Páralem je fajn a já jsem velmi ráda, že jeho finální podobu mu dodal až Jireš v době, která už si s dneškem skutečně tyká, takže je velmi nadčasová. Klasický příběh proutníka, který má všeho dostatek, příjemnou a hezkou ženu, milé dítě, pěkný byt i vhodnou práci... ale propadá se do stesku z rutiny. Má o sebe natolik velký strach, že řešení vidí jen v započetí nového dvojího života, značka Don Juan. Toto rozhodnutí lze překvapivě velmi snadno zrealizovat za pomoci inzerátu k seznámení. A pak už to jde jako na drátkách, náš Don Juan si ponechává manželku v záloze a pravidelně střídá kolekce žen v různém stadiu zamilovanosti. Jedna je mladá, jiná je zralá, jedna je zemitá, jiná je intelektuálka, jedna si jím nahrazuje svého zesnulého muže, jiná se chce vdávat poprvé. Je to pestrý svět, alarmující, velmi reálný, na který by se nemělo zapomínat ani nad ním přivírat oči. Kvalitní obsazení by též mohlo přesvědčit naše TV dramaturgy k častějším reprízám a osvěžit tak TV okna. Bylo by to velmi záhodno. (11.11.2016)

Od Parala jsem jeste nic necetl, coz je asi ostuda, budu to ale muset napravit, protoze narozdil od vetsiny se mi jeho filmove adaptace dost libi... Film krasne gradoval a zvysoval sve tempo, nenasilne dobre vykreslene postavy ( ulehceno tim, ze byly vsechny vyrazne rozdilne ), slusne herecke vykony. Jak uz nize napsala " 47 ", tak ono UVEDOMENI v podani Bartosky je to prave slovo pro shrnuti celeho snimku! (13.11.2007)