Lev s bílou hřívou

Vlastně jsem byl až překvapený, jak moc mě to chytlo a jak mi ta krapet přehnaná dvouhodinová stopáž nakonec vlastně nevadila. Tohle je svým způsobem dost fascinující film - jak precizně propojuje operu s úžasnými obrazy, jak líčí jedno období života Leoše Janáčka tak, že se v něm na první pohled moc neděje, ale ve skutečnosti má propracované postavy včetně vztahů mezi nimi, jak vhodně vybraní herci tu jsou, včetně Munzara nebo taky Žilkové, jejíž obsazení mě tu zpočátku hodně překvapilo, ale i když si nakonec moc nezahrála, předvedla jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů hned po Zapomenutém světle a Otesánkovi... Působí to místy dost všedně, jako takový klasický československý film, ale vždycky, když jsem si to tom filmu začínal myslet, přišlo něco co mě utvrdilo v opak. V závěru mě to sice bůhvíjak emočně nezasáhlo a možná jsem i čekal něco "silnějšího", ale i přes to všechno jsem měl hned po dokoukání jasno, že tohle musím někdy vidět znova. No a v neposlední řadě jsem se v pár hudebních scénách vrátil nostalgicky do svého dětství, kdy jsem neustále poslouchal Classic FM a často u té vážné hudby i usínal, takže pro mě ten film má ještě další, dost osobní rovinu. Začínám mít pocit, že osmdesátky byly Jirešovým nejlepším obdobím, protože to, co se mi od něj líbilo nejvíc, pochází právě z osmdesátek. To abych se na ně u Jireše víc vrhnul, mohlo by mě v nich čekat ještě dost zajímavého... Nebo v to aspoň doufám. Miloš Forman s tím svým slavným Amadeem se oproti tomuhle může jít zahrabat, a to nepřeháním. 4* (21.08.2022)

Zajimavy vysek ze zivota jednoho z nasich nejuspesnejsich hudebnich skladatelu. Ne, ze by se jednalo o film, ktery bych si chtel poustet dvakrat do roka. Jedna se ale o velmi dobre natoceny film a Munzar v roli Janacka podava dost mozna jeden ze svych nejlepsich hereckych vykonu. Nepravem opomijeny film. (23.04.2020)

Od Vláčilova Koncertu na konci léta je Jirešův Lev s bílou hřívou po letech opravdu vynikajícím životopisným dílem. Brilantní Luděk Munzar v roli Leoše Janáčka, jemuž stejně vynikajícím způsobem sekunduje Jana Hlaváčová v roli manželky. A jako vždy skvělá Magda Vašáryová. Kupodivu (pro mě) byla na tu dobu výborná i Veronika Žilková, a také Zlata Adamovská. Působivou poetiku filmu umocňuje střídání lyrických a dramatických scén virtuozně podmalovaných hudbou, která takto neoddělitelně splývá s dějem. Opravdu úžasný a neprávem zapomínaný film. (11.03.2012)

V Brně jsem nedávno objevil hrob Olgy Janáčkové a začal jsem se pídit, proč zemřela tak mladá. A vida, mohl jsem si ušetřit sáhodlouhé guglování, počkat si na tenhle film a hned jsem chytřejší. Navíc, Olgu velmi pěkně zahrála Veronika Žilková, jinak mám k její prezentaci z 80. let celkem výhrady. Lev s bílou hřívou je precizně zpracovaná sonda do života velkého skladatele a přes lyrické odskoky je to pozoruhodné a neprávem opomíjené dílko se solidními hereckými výkony, zvláště ve velmi nestandardním manželském vztahu podaném duem Munzar-Hlaváčová. Takže jediné, co mi vadilo, byla pro mě těžko stravitelná hudba. Ovšem od životopisného filmu o Leoši Janáčkovi nelze čekat Mozarta, žeano:-) (08.07.2010)

Jaromír Jireš zde poněkud napodobuje Vláčila, ale dejme tomu. Dobová kritika psala - na film emigranta - Amadeus - chodí davy, na "Lva s bílou hřívou "- prázdná kina. V obou případech je společný jmenovatel. Celým filmem se táhne hudba obou skladatelů. Mozartova hudba je líbivější, než Janáčkova. Film jsem více ocenil později, i nedávno, neb si ho mohu pustit kdy chci. Janáček byl úžasný skladatel, živel, zde nepochopen, vce uznání se mu dostalo v cizině, hlavně v Anglii. Vážná hudba je ale v každé zemi doménou jen malé skupiny osob. Co je nejsporně kladem filmu, tak jsou postoje postav k Janáčkovi a jeho hudbě. Ukazují na charaktery osob, které byli blízko Janáčka. Chodil jsem na obecnou školu, kde učil žák Janáčka. Jeho zápisky jsou ozdobou školní kroniky. (24.09.2010)