• Crocuta
    *****

    Pokud někdo o Janáčkovi nic neví a jeho hudba se mu nelíbí a přesto tento film sleduje, snadno se mu může udělat nevolno. Pan Jireš vylíčil Janáčka tak, jaký skutečně byl, včetně složitého vztahu s jeho ženou. (Není divu, že manželství které prošlo ztrátou obou dospělých dětí, nebylo právě harmonické). To poznal patrně každý, kdo se kdy o Janáčka a jeho práci hlouběji zajímal. Ve filmu jsou zajímavě zobrazeny inspirační zdroje pro mistrovu tvorbu a složité okolnosti, za nich vznikala jeho nejznámější díla.(1.7.2007)

  • WANDRWALL
    **

    Jaromír Jireš zde poněkud napodobuje Vláčila, ale dejme tomu. Dobová kritika psala - na film emigranta - Amadeus - chodí davy, na "Lva s bílou hřívou "- prázdná kina. V obou případech je společný jmenovatel. Celým filmem se táhne hudba obou skladatelů. Mozartova hudba je líbivější, než Janáčkova. Film jsem více ocenil později, i nedávno, neb si ho mohu pustit kdy chci. Janáček byl úžasný skladatel, živel, zde nepochopen, vce uznání se mu dostalo v cizině, hlavně v Anglii. Vážná hudba je ale v každé zemi doménou jen malé skupiny osob. Co je nejsporně kladem filmu, tak jsou postoje postav k Janáčkovi a jeho hudbě. Ukazují na charaktery osob, které byli blízko Janáčka. Chodil jsem na obecnou školu, kde učil žák Janáčka. Jeho zápisky jsou ozdobou školní kroniky.(24.9.2010)

  • NinadeL
    *****

    Lev s bílou hřívou je životopisem Leoše Janáčka sestavený z velkých pláten protkaných jeho stěžejními pracemi na Její pastorkyni a Kátě Kabanové. Celek nepřekvapivě reprezentuje to nejlepší svých tvůrců i herců. V rámci Jirešova neomylného vedení se zaskvěli Munzar a Hlaváčková a velice dobře jim sekundovala trojice Žilková-Vašáryová-Adamovská. Několik myšlenek, které se tu objevily, a potažmo celé dialogy, to je nadčasový korpus, pravdivější než sama pravda. Jediné, co bych v rámci tohoto pohlcujícího okamžiku vytkla, je nelineárnost časová. Více načrtnutých kapitol z Janáčkova života by poskytlo vstřícnější cestu k celé přehlídce několika grandiózních finále. Ale konečně už vím, co českému filmu posledních let chybí nejvíce - jsou to životopisy. Nyní už nemáme o kom vyprávět?(12.5.2011)

  • honz
    *****

    Od Vláčilova Koncertu na konci léta je Jirešův Lev s bílou hřívou po letech opravdu vynikajícím životopisným dílem. Brilantní Luděk Munzar v roli Leoše Janáčka, jemuž stejně vynikajícím způsobem sekunduje Jana Hlaváčová v roli manželky. A jako vždy skvělá Magda Vašáryová. Kupodivu (pro mě) byla na tu dobu výborná i Veronika Žilková, a také Zlata Adamovská. Působivou poetiku filmu umocňuje střídání lyrických a dramatických scén virtuozně podmalovaných hudbou, která takto neoddělitelně splývá s dějem. Opravdu úžasný a neprávem zapomínaný film.(11.3.2012)

  • D.Moore
    *****

    Na podrobné seznámení s životem Leoše Janáčka se teprve chystám, a tak nemůžu říct, jestli je v tomto filmu něco jinak, něco významného chybí či něco vybájeného přebývá. Říct ovšem můžu, a to bez jakýchkoliv obav, že Lev s bílou hřívou je špičkový snímek s přímo hmatatelnou atmosférou. Vděčí za to stejným dílem Janáčkově hudbě stejně jako poetickým obrazům Jaromila Jireše a bezchybnému výkonu Luďka Munzara. Film není o tom, co a kdy Janáček skládal. Je o tom, jak se při skládání cítil, o velké touze, o (ne)naplněné lásce, o chuti do života a o síle. A toho všeho si užijeme vrchovatě a navíc to působí tak autenticky. Výborné. Z životopisných filmů o českých skladatelích zatím ten nejlepší (Vláčilův Koncert na konci léta a Krškův Z mého života jsou také dobré, ale výhrady jsem měl).(16.3.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace