Prodloužený čas

Ufufuf... Story trošku vycucaná z prstu a až příliš televizně inscenovaná, na jako ze života až příliš si hrající a vykonstruovaná... Nu, faktem však zůstává, že v rámci české tvorby té doby takový jednooký mezi slepými, ve vztahu k dnešním výpotkům téměř nesrovnatelné... Průměrný scénář, průměrný film. Kde ty časy Žertu k čertu jsou, že... (29.01.2006)

,,Milá paní, mne zajímají následky spíše už jen dozírné, než nedozírné!'' --- Jak o tomhle může někdo napsat, že jde jen o další normalizační konzervačku? Jednak to s tou normalizací v roce 1984 už nebylo až tak horké jako těsně po roce 1968 a hlavně v sedmdesátkách, byť zde samozřejmě dál vládl Husákův režim. A o žádnou konverzačku se rozhodně nejedná. Je to parádní psychologické drama, které má několik rovin. Jedna z nich láska mladší ženy ke staršímu muži, což sebou nesou celou řadu problémů. Nepochopení okolí, jiné potřeby každého z nich a hlavně toho staršího. Když se pak ke stáří přidají nemoci, přidává se třetí problém, kdy ten starší si náhle uvědomuje blízkost konce. V případě hrdiny filmu je to o to drsnější, že netrpí žádnými vleklými chorobami. Je na vrcholu sil mentálních i tvůrčích a náhle si uvědomuje, že už byl označkován. Že teď někde tady začal odpočet jeho konce. Ví, že ten odpočet běží už od prvního nádechu jeho života, ale teď si ho poprvé naprosto jasně uvědomil.  Panika se mísí se vztekem což vyúsťuje v lehce nevraživé chování vůči partnerce. Když je pak nemoc vzata na vědomí jako holý fakt, nastává období zklidnění. Navíc vědomí, že tu hrdina už možná dlouho nebude mu dodá odvahu řici některé věci nahlas, protože už nemusí brát ohledy na případné následky. A samozřejmě začíná boj s nemocí samotnou a závod s časem snažit se stihnout zde ještě něco po sobě zanechat, v jeho případě knihu o umění.  Skoro mám dojem ale možná se pletu, že tohle bylo panu Kopeckému ušito přímo na míru. Do role se perfektně hodil. Zvláštní byla i role Táni Fischerové. Tam jsem občas její pohnutky i nechápal. Musím uznat, že ač v tomto filmu již nebyla nejmladší, byl to kus krásný ženský. Člověk si ji vybabuje z PS již jako postarší dámu s dlouhými šedivými vlasy... Tak je to docela kontast. A jak asi vypadal v sedmdesátkách!.-). Musím kouknout na něco staršího. Ano, i já patřím mezi velké příznivce Petra Čepka, jsem tedy rád, že onkologa si zde zahrál on. Jen mi zde připadal nějaký jiný. Jakoby nemocný, ty brýle mu šíleně zvětšovaly ty jeho smutné oči... Do toho to retro půlky osmdesátek se šmejdícíma prodavačkama v sámoškách stopujících vás zda nekradete, ty plné regály stejného zboří, místa kousek od mého tehdejšího bydliště.., a v neposlední řadě i ta představa, která jistě u filmu každého napadne...a co já. Jak se třeba podobnou informaci dozvím já. Jak budu reagovat? Co pak? Jak říkám, velmi solidní psychologické drama, které rozhodně stojí za vidění! Dávám za 4 knihy do poličky. * * * * (05.06.2022)

Role stárnoucího profesora dějin výtvarného umění konfrontovaného s vážným onemocněním Miloši Kopeckému skvěle sedla. Typově mi tato role připadla podobná jeho legendární roli doktora Štrosmajera. Minimálně svým smyslem pro humor. Film je celkově velmi příjemný, ač vypráví o starostech stáří, nemoci a smrti. Kopeckému ve filmu skvěle sekunduje krásná, milá a hlavně empatická Táňa Fischerová. Kromě těchto hereckých výkonů mě na filmu zaujala moc příjemná hudba Zdeňka Pololáníka, která svým charakterem (klasického stylu) hezky korespondovala s krásami řady malířských děl, na které se ve filmu pěkně koukalo. (06.05.2017)

Navzdory skvostnému obsazení a tomu, že tam skoro celou dobu hraje krásná hudba, jsem překvapeně zjistil, že mě stejně ten film moc neoslovil, a z podobného soudku dám raději přednost o rok mladšímu snímku Faunovo velmi pozdní odpoledne, v němž se Chytilové podle mě podařilo vyjádřit nějaký obecně platný přesah o trapně zestárlých seladonech, zatímco Jireš "pouze" sleduje výsek ze života imaginárního partnerského páru, který mi subjektivně přišel dramaticky nepříliš zajímavý. Postavit to celé pouze na velkém věkovém rozdílu mezi oběma partnery (citelně jsem zde postrádal retrospektivní pohled, který by vysvětlil, jak se Karel s Alenou dali vlastně dohromady - film totiž překvapivě nesděluje nic nejen k tomuto, ale dokonce ani nic o tom, zda ti dva mají nějaký sexuální život, jak je na tom Karel majetkově, a jakou minulost má za sebou Alena, aby nějak více osvětlil, co ji vehnalo do náruče někoho, kdo je o 25 let starší a kdo se k ní skoro celý film chová extrémně hnusně), z nichž jednomu je diagnostikováno závažné onemocnění (pochopitelně tomu staršímu - Karlovi, byť například ve filmu Umírající zvíře rakovinou naopak onemocní mladá žena a její starý milenec musí jen bezmocně přihlížet jejímu umírání), takový námět mi prostě přijde až pohříchu banální. Film přitom rozvíjí víc motivů, jako např. lékařské dilema ohledně sdělení skutečné diagnózy, předsudky společnosti vůči párům s velkým věkovým rozdílem, smiřování se se smrtelnou diagnózou, revoltu vůči fakultnímu konformismu, atd., ale všechno mi to přišlo zpracováno dost povrchně a nepřesvědčivě (kapitola sama o sobě jsou Karlovy přednášky pro studenty - nemohu si pomoci, ale ty Kopeckého repliky s promítanými obrazy za zády mi přišly docela hloupé - české filmy obecně podle mě mají problém s nevěrohodnými přednáškami vysokoškolských vyučujících, viz třeba naprosto tragická Balzerová v Teorii tygra; přijde mi to o více překvapivé, že je v titulcích filmu uvedena jako odborný poradce historička umění, PhDr. Eliška Fučíková). Já jsem asi celkově Jireše nikdy moc nemusel, protože kromě vynikajícího Žertu a zajímavé Valerie už podle mě nikdy nic tak dobrého nenatočil, a počínaje normalizací jeví jeho filmografie dost upadající kvalitu. Bylo celkem zajímavé zde vidět dobovou Prahu, Kopecký je herecky samozřejmě excelentní, a Fischerová byla kupodivu za mlada velmi hezká, ale celkově mi ten film bohužel jinak přišel dost banální a veskrze prostý jakékoli výraznější scenáristické invence. (09.11.2020)

Film o lásce, stárnutí, smrti a v neposlední řadě také o umění. Scénář Jiří Křižan, režie Jaromil Jireš, hudba Zdeněk Pololáník s použitím motivů W.A.Mozarta. Hlavní roli stárnoucího profesora dějin výtvarného umění, do jehož života vstoupí rakovina ztvárnil Miloš Kopecký a jeho o mnoho let mladší přítelkyni zahrála Táňa Fischerová. V roli primáře vystupuje Ota Sklenčka a onkologa hraje Petr Čepek. Co víc si vůbec můžeme přát?? Prodloužený čas je nádherný a lidský příběh. (14.07.2017)