O těle a duši

Citlivě natočený romantický film. Hungarwood opět ukazuje, čeho je schopnen. Dramatickou situaci lze snad nejlépe popsat německým označením "Torschlusspanik" (panika u zavřených dvěří), který kromě reálné situce vyjadřuje především pocit, že právě na druhé straně (za dvěřmi) je to, co je žádoucí a již téměř nedosažitelné. Použití jatečního prostředí kvůli kontrastu chápu, ale naprosto nesdílím. (28.01.2019)

Jeden z mojich najsilnejších festivalových zážitkov vôbec. Čisté zábery na panenskú prírodu a ich dokonalé prepojenie na hlavných hrdinov. Originálne dialógy, snová atmosféra a v nej tiché pohľady dvoch ľudí, ktorí viac ako cez slová vzájomne komunikujú prostredníctvom svojich zlomených duší. Celú snímku sprevádza minimalizmus, vrátane hudobnej zložky. Tá vystúpi najmä v scéne, kedy sa v sále začali z kabeliek vyberať vreckovky. Bol to ten moment, v ktorom existujete len vy a plátno. Na ničom inom na svete v tej chvíli nezáleží, iba na príbehu, ktorý sa pred vami odohráva. Videné na AFF 2017. (01.07.2017)

Tak zase iný milostný príbeh, na aké sme zvyknutí. Išlo to aj bez slovného humoru (ale našiel by sa), s notnou dávkou melanchólie, sympatickou herečkou a hercom v hlavných úlohách. Zasadenie do prostredia jatiek je len také zameniteľné pozadie, paralely, ak chcete, tu ale s témami filmu nájdete. Nenapadlo ma, že ma smerom ku koncu filmu začali napadať viaceré možné závery, čo je myslím pre romancu veľmi dobrá vizitka. No a osobne by som dal prednosť vlastnému zakončeniu, ktorého som sa vo filme nedočkal, ale potešil ma aj tento jednoduchý. Alexandra Borbély je na romantické filmy ako stvorená, snáď sa v tomto smere nájde pre ňu ešte podobne solídne napísaný scenár. (14.05.2019)

Zvláštní film, úplně vyřadil ze hry mé cynické já a maďarští filmaři znovu dokázali, že opravdu umí. Koho by napadlo, že by bylo možné za pomoci vysoké (míněna zvěř) doladit hloubku obou ústředních postav. Snímek byl pohodový, romantický i dramatický, přesto bych ho nedoporučil bojovníkům za práva zvířat ani slabším povahám. Z Alexandry Borbély jsem ještě teď úplně vedle, už dávno se mi nestalo, že by mě filmová postava zaujala tak, jak se to podařilo její Marice. (11.03.2018)

"Osolím je až potom, aby neztvrdly." Není-li se možné dotknout těla, je možné se dotknout duše. Mé duše se tedy tento silný příběh křehké lásky, dotkl stoprocentně. Uvedení snu o lásce do skutečnosti, však vyžaduje obrovskou sílu vlastní vůle k překonání všech překážek. Ovšem má-li toto milostné drama obsahovat pohádkový prvek, pak by dětský doktor hlavní hrdinky mohl klidně být jakýmsi pohádkovým skřítkem, nebo trollem, díky jehož úkolům dokázala všechny překážky překonat. Mimochodem mě už dlouho u žádného filmu tolik nezaujala jeho zvuková stopa, kterou zde navíc umocnil i úsporný hudební doprovod. Místo tónů hudby tu tak najednou divák slyší zvuky drnčící lednice, hučící mikrovlnky, syčícího plynového hořáku, či šumění listí ve větru i zpěv ptáků, aby teprve tyto zvuky mohli naplno rozeznít úžasnou symfonii osamělosti. A ti Igráčci. P.S.: Děkuji, PX. (07.01.2018)