Fantastická žena

Křehký, chtělo by se říct až introvertní film o loučení se s milovanou osobou. V tomto případě navíc bolestivě umocněným nemožností rozloučit se s ní důstojně, a uvědomováním si, že najít další podobně blízkou osobu bude takřka nemožné. Podobně jak tomu bejvá u jihoamerických umělečtějších filmů, nehraje se tady na ždímání divákových emocí, ale spíše na akademickou decentnost. Třeba symfonický soundtrack zaznívá jen poskromě, minimalisticky, bez melodických motivů. (24.12.2018)

I bez onoho transexuálního kontextu by šlo zobecnit pocit z filmu nad tento rámec a to jako nevratnou ztrátu člověka, který jako jediný chápal, kdo vlastně jste. Formálně proto film nesnímá protagonistku v obvyklých detailech tváře, nicméně spíše z povzdálí, aby vyplňovala jen část prostoru v záběru a působila ztraceně a osaměle. Nicméně celý koncept shazují pro queer cinema do omrzení stejně typické figurky pokryteckých cisek, ideálně ještě z vyšší společenské třídy a mě to pořád neba. Jinak také vyhlašuji soutěž o natočení filmu s tématikou transexuality, kde se maximálně třikrát bude někdo dívat do zrcadla. Teď se ukažte. (06.02.2018)

Filmová výzva 2018 - Chile. Nečetl jsem si obsah a pořád jsem si říkal, že je něco jinak než obvykle. A buď jsem natvrdlý anebo jsem tak liberální, že nemám předsudky a podvědomě přijímám jakoukoli odlišnost. Jak se věci mají, mi došlo až asi po hodině od začátku a tehdy jsem pochopil, proč se k Marině všichni chovají tak divně nebo hnusně. Částečně zvláštní, částečně zajímavý, hodně intimní, umělecky bravurně zvládnutý a herecky velmi dobře zahraný snímek. Čistě subjektivně bych ale v případě Oscara za nejlepší zahraniční film upřednostnil Nemilované, jenže ruský film Oscara asi hodně dlouho nedostane. Holt politika, nicméně ocenění pro Fantastickou ženu mě nijak neuráží. (29.03.2018)

Na Fantastickú ženu sa dá nazerať dvoma spôsobmi, uhlom pohľadu hlavnej hrdinky, alebo aj pohľadom jej okolia, po smrti milenca väčšinou nepriateľského. Ale ani pri ňom tu nemáme iba jednorozmerné typy, tri dôležitejšie postavy z bývalého Orlandovho života sú stále dostatočne rozdielne. Tlmene rozprávaná dráma sa vyjadruje obrazom a symbolmi, čo je rozhodne lepšie, ako keby sa išlo na prvú signálnu, kedy by bolo posolstvo na prvý pohľad jasné. Ak sa nad všetkým zamyslíme, tak nenávisť voči Marine je zmotivovaná tým, že si začala s rozvedeným mužom s exmanželkou a synom, pričom tí ju nenávidia skrátka iba z tohto konkrétneho dôvodu, ale to, že bývala muž, sa javí ako skvelá zámienka na obhájenie tejto nenávisti, pretože je podporená aj väčšinovým názorom spoločnosti. Vega hrá skvele, má síce neustále rovnaký výraz v tvári a navonok neprejavuje emócie, avšak jej meniace sa pocity, od zdanlivého zmierenia sa so situáciou po obrovský hnev a naopak, z jej hereckého výkonu stále vnímame. (22.11.2022)

Film o zene, ktorej nahle zomrie priatel a nasledne sa musi vyrovnavat s jeho predoslou rodinou a zaroven okolim, kedze ona je vlatne on. Mam tuto transgender temu celkom rad, ale hlavna hrdinka mi pripominala hlavnu postavu z filmu The Station Agent. Je to proste uzavreta, nezaujimava, malovravna postava na ktorej je vynimocna len jej fyzicka odlisnost, ale sama o sebe film neutiahne. The Station Agent je napriek tomu dobry film, lebo ho zaplnili mnozstvom vtipnych postav a absurdnych epizodiek. V tomto filme sa reziser sustredi na znazornenie neprijemnych utrap ktore transgender osoby zazivaju zo vsetkych stran. A pravo to mi pripadalo strasne schematicke a rovnako prehnane ako ked sa vo filme Hon proti Mikkelsenovi spikol cey svet. Proste ta miera prikoria, ktoru hlavna hrdina mlcky prijima bolo na môj vkus prilis velka az ma to nebavilo sledovat a uz vôbec som s nou nedokazal sucitit. Akurat ta nenavist predoslej rodiny jej priatela mi pripadala opravnena bez ohladu na jej pohlavie. Najviac ma pobavila epizodka v saune, v ktorej na to, aby hrdinka nieco zistila je donutena vystupovat zase ako chlap. 5/10. (24.03.2018)