Oči bez tváře

Velice znepokojivý snímek, pro francouzskou produkci té doby netradiční, vyžaduje specifickou náladu pro zhlédnutí. Téměř dokumentární scéna, kde doktor Génessier popisuje rozklad tváře po nepovedené operaci, patří k nejsilnějším okamžikům filmu. Takových chvil je v Očích bez tváře ostatně více. Po druhé projekci mohu jedině doporučit. (19.04.2018)

Nepotřebuji ke své radosti žádný remake s barevnou krví a speciálními efekty. U mnoha dialogů mi sice připadalo, jakoby během nich film chvílemi ztrácel na své vybudované atmosféře, ale jinak mi Oči bez tváře přinesly velice podmanivý hororový zážitek, jaký jsem si nesmírně užil přesto, že se nepovažuji za skalního příznivce žánru. Dlouhé tiché scény vyjádřené pouze obrazem a činem, mě fascinovaly svým tajemným nádechem, spousta nápaditých záběrů kamery zde pravidelně umocňovala sklíčující dojem a příběh kombinující několik žánrů včetně postupů detektivky probíhá s patřičnou gradací, až do samotného konce podtrženého krásnou symbolikou s bílými holubicemi. Jen se obávám, že až příště uvidím Pierra Brasseura v jakékoliv jiném filmu půjde na mě z něj ještě nějakou dobou mrazivá hrůza, když si vzpomenu, s jakým zápalem a naprostým klidem ve tváři prováděl pan doktor svůj děsivý experiment za prolití krve ve tvářích krásných žen. 85% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (11.03.2021)

V Paříži mizí krásné mladé díky. Policie důvod nezná. Divák ví ale důvod hned. Precizní chirurg Dr. Génessier(Pierre Brasseur) za pomocí své asistentky Louise(Alida Valli) unáší dívky za jistým účelem. A tím je transplantace tváře pro jeho dceru která je „znetvořená" po autonehodě. Chce jí tak o5 navrátit její krásu a dodat jí z5 chuť do života. Ať to stojí co to stojí. Toť ve zkratce příběh. Žánrově jde o psychologický drama samozřejmě laděno hororově. A i proto je tenhle snímek zařazen v knize Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete od Steven Jay Schneidera. Film to má u mě za 4hvězdy (12.05.2024)

Zážitek mi trochu pokazila podoba Pierra Brasseura s Darkem Vostřelem, čehož jsem se nebyl schopen zbavit a hrůzyplný dojem mi tak stále kazil refrén písně Kujme pikle, pikle kujme. Jinak ale velká spokojenost. Ke kvalitnímu hororovému zážitku jsem nikdy nepotřeboval hektolitry krve či přehršel mnohdy laciných lekaček, byť to první z estetického hlediska mnohdy kvituju. A pravda, zde ve filmu ze šedesátých let a navíc z jinak prudérní Francie! jsem se dočkal až magicky přitažlivé gore scény s operací tváře a jen za tu a zejména její voyersky tiché zpracování bych klidně vysázel pět hvězd. Zvláštní a ponurou atmosférou je však prodchnutý celý snímek a ani na okamžik nevyvolává pocit, že se vše v dobré obrátí. Rušivě na mě působila jen hudba jako vystřižená z projížďky strašidelným zámkem na pouti. Má tu sice své opodstatnění, šílený vědec a jeho znetvořená dcera by se v panoptiku hrůzy podobné atrakce neztratili, ale mně osobně do jinak tichého konceptu filmu vůbec nezapadala. Až v samotném a dokonale poeticky hororovému závěru, holubice, temný les a šílenství, zazněly tóny, které mne nakonec vedou až k absolutnímu hodnocení. Pět nádechů pod rouškou... (23.03.2021)

Zvláštně ponurý snímek (byť se většina neodehrává za tmy, ba i pohřeb je sice na mlžném hřbitově, ale scéna je v mléčných, pro oči až nepříjemných tónech) má nakročeno do více žánrů - kriminální, mysteriozní, thriller, fantastický, gotický horror, drama... Oblíbená postava černých románů - šílený lékař - experimentuje na vlastní dceři. Zaběhnutí psi k děsivým (ovšem dnes už reálným) pokusům nestačí, a tak se začnou ztrácet světlovlasé modrooké dívky. Na svou dobu poměrně krvavá operace i naturalistické zobrazení útoku rozzuřených psů (zdá se, že dablér natáčení nepřežil...). Gotický hrad představuje temná vila s labyrintem podzemních chodeb, kde číhá smrt... Obeznámený divák si jistě vybaví wallaceovky, dr.Mabuse či německé expresionistické filmy z 20.let. Přes četné postupy strašidelného žánru skrývá v sobě film i velké osobní drama dívky, která ztratila tvář a která stále balancuje mezi přijetím otcových experimentů (co přinášejí oběti) a jejich odsouzením. Snímek postupně směřuje ke zkáze a cestě do zatracení.... (29.08.2013)