Náš dědek Josef

Film o kraji vína, lidovosti, zvycích, skromnosti i furiantství obyvatel laskavé Jižní Moravy. O to víc milý, že se hlavní role ujal vynikající herec Bohoušek Záhorský spolu s ostatními známými hereckými osobnostmi v neposlední řadě s Jiřinou Šejbalovou, Josefem Kemrem, Františkem Filipovským a dalšími. Na kvalitě snímku značně ubírá skutečnost, že autoři scénáře a dialogů neprostudovali pečlivě slovácké nářečí a dosti hrubým způsobem vložili do úst tomu našemu moravskému dědkovi nářečí z oblasti Olomouce, což jak jistě každý ví, už není Moravské Slovácko. A k vínu patří slovácké nářečí jako ke špeku chleba. Když vyřkne starý zkušený moravský vinař ""Bels tam ? Bel. Bels vožralé ? Bel. ", to pak pravého moraváka od bečky vína srdce zabolí, ...... škoda, tento filmový počin měl na mnohem víc. O to víc mě to jako rodáka z Jižní Moravy mrzí. No, ... ludé umřů, ale víno bude furt. Tož, ... na zdraví. (20.10.2007)

Super film, miluji Bohuše Záhorského a tady je plejáda i dalších nejlepších českých herců minulého století. Náctiletým tenhle snímek samozřejmě toho moc neřekne a ani se nedivím, když je nezaujme, byla to jiná doba.Ale ten , kdo miluje starší české filmy, tak nebude litovat. Perfektní režie i dramaturgie, Kachlík to s filmy uměl. Navíc je film umocněn pravým moravským prostředím i hudbou,je rozdělen do 4 ročních období a z toho vychází i celá pointa filmu. (08.01.2004)

Po shlédnutí tohoto filmu mám pocit, že jsem vlastně koukala na dva: První je skvělá sága o starém, životem protřelém moravském vinaři, který se i v pokročilém věku odmítá vzdát plnohodnotného života spjatého se životem celé vsi, přátel a sklenky vína. Vinař někdy se slzami v očích, jindy s pobaveným úšklíbnutím vzpomíná na svůj dlouhý život, na svoje hříchy i dobré skutky a učí tak svého vnuka poznávat dospělý svět. Obsazení Bohuše Záhorského a Svatopluka Skopala do rolí děda a vnuka je skvělé, uvěřitelné a chvílemi až dojemné. Pak je tu druhý film a ten mi do prvního naprosto nesedí. Je o zakládání a prosazování komunistické strany na moravské vesnici a o problémech s tím spojených. Tento film je hloupý, zbytečný, agitující a tak nějak navíc. Kdyby ho tak šlo vystřihnout, z toho prvního..... (28.01.2013)

"Ja se tež polepšim, až se ostatni pohoršijó..." Poetické epizodky o lidech a příhodách z poválečné Moravy zobrazují jak staré vesnické tradice, tak konfrontaci tohoto duchovně "starého" světa s novými společenskými změnami. Doba po válce příliš veselá rozhodně nebyla, ba daleko krutější, než Kachlík s Matějkou ve dvou či třech scénách líčí, přesto si tento film zasazený do ní zachovává společně s hlavní postavou silný nádech něčeho kouzelně lidského, příjemného. Vnímám ho především v nadčasové rovině, i jako úctu k starším lidem. Režisér Kachlík opět (stejně jako v jiném svém filmu Já truchlivý Bůh 1969) využívá osobitého postupu vedení hlavního protagonisty, který se současně stává i jakýmsi průvodcem příběhu – tentokrát jsou to hned dvě postavy: dědeček a vnuk, kteří z času na čas k nám více promluví se svými vzpomínkami či pocity. I v těchhle momentech je zde nejednou zobrazený krásný vztah mezi dědečkem a vnukem, jehož sílu (toho vztahu) pak vycítit zejména v závěrečné scéně. Své kouzlo ve jménu věčeného koloběhu života zde má postupné střídání všech ročných období, též smutných i veselých scén. Na rozdíl od jiných uživatelů nemám potřebu řešit údajnou agitaci, politiku či (ne)správný přednes a volbu nářečí. Řeším jen svoje osobní pocity z filmu, který mě hodně zaujal už v dětství a který mě dokázal již poněkolikáté oslovit znovu i bez toho, abych se při tom dvolával pouze na nostalgii. A nemohu u toho přehlédnout Bohouška Záhorského v životní roli, stejně jako spoustu dalších herců, kvalitní režii i humor. V neposlední řadě také kameru, níž Josef Illík dotváří přímo malebné obrazy vesnického prostředí, přírody a lidového způsobu života. 90% (06.10.2020)

Probůh!!! Tomuto filmu dát čtyři hvězdičky či dokonce pět hvězdiček? Vždyť je to odporná agitka zabalená v (pro mnohé zřejmě atraktivním) obalu moravského "folklóru" (což je ten "fólklór" vymyšlený a milovaný Pražáky-složený z chlastu a obžerství, fekálního humoru, moravankoidní dechny, přeplácaných krojů a vůbec vytvořený v intencích té představy o bodrém Moravákovi, co do Prahy přijíždí na pečeném praseti, držíc v každé ruce demižón vína). Jednomu je jasné, že i dobří herci hráli (museli hrát, chtěli-li hrát) v kdekterém šuntu, ale přece jenom vidět Menšíka jako mučedníka kolektivizace, to je dost děs. (28.02.2010)