Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladý princ (I. Palúch) opouští po smrti rodičů osamělou tvrz a vydává se do světa na zkušenou. V lese a v hospodě ho přepadne Černý princ (F. Velecký), podaří se mu utéct jen díky mluvícímu koníkovi, kterého se před Černým princem zastal. Ten ho odnese až k zámeckému parku, kde pozná krásnou dívku, je jí princezna Slavěna (M. Vášáryová). Princ vstoupí na radu koníka do služeb krále jako němý zahradník, který vyráží jen zvuky Ba a Ja. Dostane proto přezdívku Bajaja a stane se věrným přítelem princezny. Když oslavuje Slavěna své osmnácté narozeniny, přihlásí se tři ženichové, je mezi nimi i Černý princ. Nečekaně se ozve i ženich čtvrtý – strašlivý tříhlavý drak. Bajaja v rytířské zbroji se jako jediný s věrným koníkem pustí do boje s drakem… Antonín Kachlík se pokusil nahradit pohádkovou baladičnost životní realitou a zlidštit pohádková schémata dobra, zla, krásy, vypočítavosti a falše. Jeho Bajaja je ve skutečnosti hodný chlapec a princezna Slavěna má celou řadu rysů prosté zamilované dívenky. Černý rytíř není v podstatě nikdo jiný než loupeživý lapka a pan král ustaraný otec, hledající pro dceru vhodného ženicha, který by ho současně zbavil jeho královských starostí. (Česká televize)

(více)

Recenze (191)

klerik 

všechny recenze uživatele

Niektoré časti zúfalo dlhé a bez dramatického náboja. Kým inde sú trikové scény s drakom postupom času vtipné, tu sú tak otravne natočené, že sú trápne... Poteší netradičná miera brutality (dokonca aj hlava draka je od krvi a na zemi sa ešte metá ), ale samotné súboje sú slabé (o to viac si tvorcovia užili nekompromisné zhadzovanie zloduchov z hradieb). Krátke, a pritom strašne dlhé... ()

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Tato pohádka je sice z průměrných vod, ale i tak své kvality určitě má. Především pak v podobě pohledné Magdě Vášáryové a mluvícím koni, který se mi na tom všem líbil asi nejvíc. Ochotnické rytířské souboje už tak dobré nebyli, stejně jako výkon představitele Bajaji, ovšem to shazování vojáků z hradeb mi v dětství až nahánělo husí kůži – stejně jako samotná saň. Dnes už se jejímu vzhledu většina diváků jen zasměje, ale coby malému dítěti dokázala nahnat hrůzu… ()

Reklama

senecek 

všechny recenze uživatele

Nejmilejší pohádka mého mládí,svým pojetím spíš historická povídka. Dle mého názoru výborně filmařsky zvládnutá,včetně zde dost kriticky komentovaného draka. Pohádka byla taky koncem 70-tých a začátkem 80-tých let opomíjena kvůli hlavnímu herci Ivanu Palůchovi (jeden z nejlepších slovenských herců),který nebyl moc po chuti tehdejšímu vedení televize a státu! ()

burton 

všechny recenze uživatele

Ryčení tohohle úděsného draka mě vždy bezpečně umrtvilo a je to ten nejstrašnější pohádkový drak mého dětství. Naopak, princ Bajaja je a vždy bude, bezkonkurenčně nejkrásnějším princem. Má bílého koně, mluvícího!, musí se ukrývat za maskou nemluvného "mouly", což je nesmírně napínavé a půvabné a vy se ptáte, kdy už! se konečně princezně prokáže? A nebo kdy už to ona konečně pozná?. Princezna je krásná a chytrá, není pyšná a pitomá a já jsem už tenkrát věděla, že chci taková být taky. No a hlavně aby si mě pak tenhle princ vzal :) :) :). Je to krásná pohádka, amen. PS: mimochodem, udělat drakovi místo tesáků zobany, ze kterých visí různé slinty, které vypadají jako zbytky princezen, považuji za naprosto výborný a nadčasový výtvarný počin. ()

Ezis 

všechny recenze uživatele

Pro mě nejlepší česká pohádka. Jako malá jsem z ní viděla jen konec a pamatuju se, že se mně líbila princezna Slavěna a strašně jsem se bála draka. Sice možná není dokonale technicky zpracovaný, ale co byste chtěli od Československa roku 1971? Kdyby takhle vypadali dinosauři v Jurském parku, byla by to ostuda, ale u starých českých pohádek spíš než na technickou dokonalost hledím na to, jestli mají bohatý jazyk a zajímavý děj, jestli mají co říct a rozvíjejí dětskou fantazii. To, že jsem se toho draka bála, dokazuje, že vnější nedokonalost mu rozhodně nebyla na překážku :-) Později se mně Princ Bajaja velice zalíbil. Kvůli nádherné hudbě Vladimíra Sommera, kvůli malebným a přitom ne kýčovitým přírodním scenériím, správnému záporákovi, krásné, hravé a inteligentní princezně Magdě Vášáryové, a samozřejmě také nádherným kostýmům Vladimíra Brehovszkého. O těch by se tu dal napsat celý článek. Líbí se mně, že hodně používá bílou barvu a jeho kostýmy jsou vkusnou kombinací reálných historických stylů (italské renesance a empíru) a pohádkovosti. Měla jsem velké štěstí, že jsem je mohla vidět „naživo“ na výstavě ve Strahovském klášteře a na rozdíl od některých jiných, méně kvalitních, vypadaly moc pěkně i po čtyřiceti letech a zblízka. No a další rozměr pro mě pohádka získala, když jsem si přečetla scénář Františka Pavlíčka i s vynechanými scénami. Ty doplňovaly obraz, který film bohužel nedotvořil do konce: obraz velice propracovaného a moudrého příběhu. Na začátku pohádka prince zastihuje jako laskavého a statečného, ale trochu lehkomyslného mládence, který je odhodlán jít za svým snem, i když přesně neví, jaký ten sen vlastně je. Vypráví o něm svému koni a ten ho nazve „pěšákem snu“. Ve filmu je ovšem princovo vyprávění vynecháno, takže koníkovo „pěšák snu“ zazní tak trochu do prázdna. Během filmu princ postupně dospívá, učí se vytrvalosti, sebezapření a odvaze rozhodnout se pro těžší cestu. Na scénáři se mně nejvíc líbí dvě věci: jednak že se v něm projevuje Pavlíčkova láska k přírodě (princ zachrání nejen koně, ale i lasičku), což je motiv, který pohádkám rozhodně prospívá. A za druhé to, že příběh i postavy mají daleko ke schematičnosti - princ pomůže stařence, ale ta mu nesplní tři přání - jen mu řekne, že záleží na člověku samém, jakou cestu si vybere a kam ho dovede. Ani princova cesta za snem a láskou nejsou jen klasickou „cestou za vysněnou princeznou“ - zajímavou změnou je, že se nikdy nedozvíme, o čem přesně princ snil, ale je zřejmé, že jeho snem rozhodně nebyla prostě jen krásná princezna. Možná to má být nenápadná výzva, aby si na místo princova snu dětský divák dosadil své sny a dospělý své ideály, kterým postupem času začal říkat iluze. I sama princezna je reálná lidská bytost s lidskými vlastnostmi: hravá, trochu povýšená, provokativní, laskavá, odvážná a tvrdohlavá. Je to nejpropracovanější, nejživější postava princezny v českých pohádkách. Do Bajaji se opravdu zamiluje, až když se přesvědčí, že v něm našla záhadného ctitele, obdivovaného hrdinu i přítele. A příběh nekončí tím, že princ získá princeznu, ale až ve chvíli, kdy i princezna osvědčí svoje odhodlání jít za svou láskou a něco pro ni obětovat, a oba dohromady osvědčí svou schopnost spolupracovat (to už ve filmu chybí). Za scénářem je zkrátka cítit ruka člověka, který má cit pro jazyk, fantazii, laskavost a srovnané hodnoty. () (méně) (více)

Galerie (17)

Zajímavosti (24)

  • V záběru, kdy kůň stojí za dřevěnými vraty hostince a promlouvá k princi (Ivan Palúch), je podle prohnutí uzdy jasné, že za vraty někdo koně za uzdu drží. (Bejdule)
  • Krk draka měl dvanáct metrů a tři metry měřila jedna hlava. Celková velikost tvora pak byla 36 metrů. (Maja238)
  • Na zámku Hrubá Skála se točila hostina a rytířské klání, posléze i bitva s družinou Černého prince. Odjezd princezny Slavěny do dračí sluje byl realizován na mostu u hradu Valdštejn. (Robbi)

Reklama

Reklama