Carmen

Zatímco literární předloha Prospera Mériméa využívá ve své době velmi populární rámcové vyprávění, Saura se rozhodl klasický příběh Carmen aktualizovat využitím efektu divadla ve filmu. Přední španělští tanečníci (Antonio Gades, Cristina Hoyos) a hudebníci (Paco da Lucia) zkoušejí taneční představení Carmen, přičemž se literární příběh předlohy začíná probourávat do jejich životů. V osudovém rytmu flamenca, za zvuků castanět a hudby George Bizeta se tak tanečníci ze současnosti ženou vstříc staré známé tragédii… Saurova Carmen je postavena na tanci a jeho choreografii – pohyb a tanec se stává hlavním vyjadřovacím prostředkem nadřazeným i jazyku. Slovo tak ustupuje četným a dlouhým, pečlivě prokomponovaným tanečním scénám. Saurův film je minimálně stylizovaný, v lecčems blízký dokumentu (tento dojem posiluje i autentičnost hlavních představitelů), přesto se jedná o vrcholně dramatické, osudové a tragické dílo. (12.10.2006)

Čakal som podstatne viac deja ako tanca a spevu, ale mám pre ten španielsky rytmus slabosť, takže sa to dalo zvládnuť. Tanečné scény k skutočným filmovým s dialógmi, ktoré sa týkajú niečoho iného ako tanca, sú v jasnej prevahe a ich pomer je asi 70 :30. Nebyť tých španielskycu gitár a pekného tanca, tak by som to nepotreboval vidieť. U mňa priemer. 60%. . (20.03.2012)

70% ... Na jednu stranu originální, plné vášně, perfektní po choreografické a hudební stránce. Na druhou stranu místy - převážně ve chvílích, kdy se netančí - dochází snímku dech a spád. Zajímavému prolínání skutečného příběhu a tanečního divadla by neuškodila o něco kratší stopáž, která by udržela pozornost po celou dobu. Rozhodně pro mě ale milé a příjemné první setkání s Carlosem Saurou a určitě to není poslední film, co si od něj pustím. (18.04.2018)

Upraveno v říjnu 2022. Carmen Carlose Saury je žádostivým temperamentem španělské kultury a života. Carmen je omámením a posedlostí citem, kterému se říká láska. Carmen je vášeň, která slavně a vítězně uchvacuje pod dojmem okamžiku, již však nejde spoutat ani podrobit, neboť náleží pouze momentálním vítězům. Carmen je krása a vzdor, opovržení a hněv, jenž zalévá zrak rudým běsem. Saurova v pořadí již druhá spolupráce se slavným tanečníkem a choreografem Antoniem Gadesem využívá literární předlohu Prospera Mériméea z roku 1847 a ještě slavnější hudbu operní adaptace Georgese Bizeta z roku 1875, aby zplodila vášnivý taneční výjev flamencové žádostivosti. Nebyl by to Saura, kdyby se nácvik představení s touhou po originální tvůrčí seberealizaci nemísil s intimitou soukromého života. To ostatně znamená sice skromné prostředí, přesto stále plné pohybu, emocí, výjevů a bezprostřednosti. Život a umění svázány jsou v pevném svazku, a nad vším ční flamenco - vášeň, důstojnost a posvěcování lidského života. Ústředním párem španělského temperamentu je vedoucí tanečního souboru, utvářející nové představení flamenca o dramatu lásky a žárlivosti, Antonio (velmi dobrý Antonio Gades) a závazkem lásky nikdy nespoutaná mladá tanečnice Carmen (zajímavá Laura del Sol). Z dalších rolí: Antoniův přítel a nápaditý hudební skladatel Paco (Paco de Lucía), nejlepší tanečnice Antoniova souboru a také rivalka Carmen v představení Cristina (Cristina Hoyos), přední tanečník Antoniova souboru Juan (Juan Antonio Jiménez), sebevědomý toreador Escamillo (Sebastián Moreno), či Carmenin milenec Pepe Girón (José Yepes). Saurova Carmen to je zejména neustálé flamencové posvěcování života, národní španělský temperament a vášnivý taneční výraz, jímž se dokazuje láska k umění i k životu. Velmi dobrý tanečně filmový požitek! (23.10.2009)

Úchvatné. Krásné. Tak umělé a stylizované a přitom tak opravdové. Nejsem přílišný poeta, ale když jsem po skončení tohohle filmu vyšel ze sálu a kamarádi se mě ptali, co tomu říkám, neměl jsem slov. A vážně jsem chtěl umět tančit jako Antonio Gades - konečně nějak říct Té Pravé, jak moc jí miluji! Skvělá režie, byť pravda trochu zpochybněná občas nechtěně vtipným castingem a lehce teatrálním herectvím (o to tady ale vlastně jde, ne? Právě v té všudypřítomné stylizaci je klíč - všichni hrajeme divadlo a současně jsme jen uzlíčky nervů). Fascinující Escamillova kamera a skvělá choreografie... Tak to bývá, když klasiku objevíte pozdě! (08.05.2007)