Cukrová bouda

Příjemné zrcadlo ke Krejčíkově Vsi v pohraničí. Kachyňa zde dal několik velice dobrých příležitostí Janě Švandové, Michalu Dlouhému a Miroslavu Macháčkovi. V malých rolích se pak zaskvěli Kostelka a Kodet. Výprava sice místy selhává, ale celek je velice funkční, děj není tendenční a proto je možné klasicky jen postrádat vydání na DVD (reprezentativní kolekce Kachyňových filmů je mým snem už dlouho). (18.06.2011)

Kachyňa často, rád a dobře pracoval s dětmi. Nejinak je tomu i v Cukrové budě. Natočit poetický film o dozvucích války, to rozhodně není nic jednoduchého. A Kachyňovi se to, až na maličkosti, povedlo. Velmi nezdařilé jsou flashbacky s otcem, Kodet se zjevuje naprosto nahodile, nevhodně vzhledem k ději. Nechápu, jak se něčeho takového mohl profík Kachyňa dopustit. A Ivan Vyskočil v roli poručíka Mirka Dušína mne také příliš neokouzlil. (24.02.2013)

Kachyňovo vidění války ve spolupráci s různými scénáristy ( Jan Procházka, Ota Pavel, Věra Sládková) je pokaždé působivé. Stejně tak Körnerovy válečné příběhy režírované Milanem Cieslarem, Jiřím Svobodou nebo Františkem Vláčilem jsou výtečné. Vzájemná spolupráce vyznívá víc kachyňovsky (cesta lesem připomene Kočár do Vídně, motiv ryb Zlaté úhoře). Körner vystupuje silně autobiografickým prvkem - 7.5.1945 mu zemřel otec. Výborné herecké výkony jak dětských aktérů, tak ústřední dvojice Macháček - Švandová. Výborná kamera - dotažený smysl pro detail, úsporné dialogy, podmanivá hudba Luboše Fišera. (21.06.2010)

Situace v pohraničí těsně po válce nebyla nijak růžová a pan Kachyňa dokázal tu hutnou atmosféru vykreslit značně věrohodně.. Příběh ovdovělé ženy se dvěma malými kluky mě vtáhnul na první dobrou, k tomu tedy musím připsat, že postava „slušného“ Němce mi vzala dech.. Cením si i toho, že tvůrce diváka k ničemu neponouká, nabízí různé situace k úvaze, ale zachovává prostor k vlastnímu názoru.. Smutně krásné pokoukání o hrozné etapě našich dějin.. (03.05.2022)

„Tož chceš?“ - „A jsou to poctivý peníze?“ - „Jaký se zrovna tisknou.“ Konec (civilizovaného) světa. Přesně tam zamíří zoufalá matka s 2 kluky po tom, co přijdou o otce. Divák se sám sebe musí ptát, proč zrovna tam? Snad kvůli naivní představě, že tu zapomenou, začnou znovu a najdou naději na nový, hezký život. Na který to ovšem opravdu nevypadá. Kdepak jsou ty zářivé zítřky plné radostného budování naší poválečné vlasti. Kam jen kamera dohlédne, tam jsou pouze všudypřítomné pozůstatky nedávno skončené války. Všude jen zničené věci, budovy, nevybuchlé miny, bláto, zima, nehostinnost, nevlídnost, dokonce ještě německé ženy, které musí za trest sázet stromky. A v lesích číhá nebezpečí v podobě stále bojujících fanatiků…ideální prostředí pro dobrodružství 2 mladých chlapců, tedy především toho staršího (výborný Dlouhý). Ačkoliv nejvíc mě zajímala Macháčkova osudem zkoušená postava (jedno, že jsem mu stejně jako hlavní hrdina co chvíli nerozuměl) a fajn byl také neustále se „vracející“ Kodet. Celkově dávám solidní 4*. (03.03.2018)