Kráva

Hodne slusnej film, ale neprislo mi, ze by to bylo nak zvlast beznadejny, drasticky a podobne, ale je fakt, ze ma film hodne syrovou atmosferu. Trosku mi pripomnel Zelary. Jinak pribeh je velmi jednoduchej, ale silnej, zpracovani vypada hodne lacine, skoro az televizne, ale v tomhle pripade to dobre dokresluje atmosferu. A hlavni dva herci hrajou solidne, Mihulova je fajn a Holub taky, akorat obcas hazi zbytecne takovy tupy xichty. Na 5* to sice neni, ale za skouknuti stoji. (02.02.2008)

Želary se mi nikdy moc nelíbily, po shlédnutí Krávy si říkám, že se můžou jít zahrabat. Je to velmi velmi silný film, hezky udělaný, velmi osobitě pojatý, velmi umělecky a strašně brutální způsobem, který se vám vryje pod kůži. Je to určitě jeden z nejlepších českých filmů, stojí za to ho vidět, jednou a nikdy víc... (08.09.2017)

Na začiatku jedna nie nepodstatná postava filmu hovorí, že je vôl, pretože si kúpil kravu za stovku. Myslím, že to je čisto príroda, ak chce kravu vôl. Inak z filmu dosť cítiť knižný pôvod a zároveň som mal dojem, že kniha bude myšlienkovo obsiahlejšia a precítenejšia. Kachyňovi sa ale podarilo diváka zaujať minimálne vizuálne. Film by som si kľudne pozrel v multiplexe niekde v centre mesta, prostredie Krávy by tu pôsobilo ako vysnená oáza v strede vyprahnutej púšte bez života. (02.09.2016)

Všechny ostatní filmy se z mé TOP 10 můžou postupně vytratit, Kráva v ní ale vždycky zůstane. Mám ji doslova pod kůží, a to už od doby jejího vzniku, tedy bezmála 20 let. Karlu Kachyňovi se tady povedlo něco zcela nevšedního a o tom, že to nikdo nečekal, svědčí fakt, že ten film původně vůbec nebyl určen pro kina (mám za to, že později se do nich díky svým nepřehlédnutelným kvalitám dostal). Času je málo, ale na Krávu si znovu a rád nějaký udělám. K dnešnímu dni jsem ji viděl určitě alespoň třikrát, což můžu říct všeho všudy o pěti (?) filmech. Pro mě zkrátka čistá krása. (05.03.2013)

Kachyňa věděl jako málokdo, kterak vytěžit z minima maximálně kvalitní film. Ne že bych tímto nějak shazoval například Hapkovu hudbu, která je mimochodem ozdobou vyprávění, ale odvyprávět děj tak chudý na rekvizity, zvraty nebo vedlejší postavy s tak objemnou poetičností a atmosférou, to si žádá kumšt v takovém Hollywoodu takřka nevídaný. Opravdu silných emocionálních chvil zde sice tolik nenajdeme, ale ódu na obrazovou krásu a čistotu pěje Kráva skoro v každém záběru, stejně jako Holub s Mihulovou na prosté a přirozené herectví... (19.09.2016)