Kráva

Minimalistický film o těžkém životě v pohraničí na začátku devatenáctého století to je Kráva. Minimalistický jednoduchým příběhem obyčejného života, počtem postav i stopáží - pouhých 86 minut. Z počátku chvíli trvalo, než jsem se dostal do děje a zorientoval v motivacích postav. Moc mě to nebavilo a dokonce jsem si dal pauzu. Naštěstí se to postupně rozjelo a zhruba od poloviny filmu jsem Krávu sledoval se zájmem. Bavila mě především snaha dvou hlavních hrdinů - outsiderů začít žít společný a lepší život. Okolí a okolnosti jim ovšem moc nepřály a tak jsem jim alespoň fandil. Pro Radka Holuba to byla až do filmu Karamazovi nejvýraznější filmová role a zvládl ji s přehledem. Mladá Alena Mihulová to taky odehrála výborně a všichni tvůrci mohou jen litovat, že se v roce 1992 ještě neudělovaly ceny Českého lva, Kráva by určitě nějakou dostala. (21.04.2022)

Kachyňa věděl jako málokdo, kterak vytěžit z minima maximálně kvalitní film. Ne že bych tímto nějak shazoval například Hapkovu hudbu, která je mimochodem ozdobou vyprávění, ale odvyprávět děj tak chudý na rekvizity, zvraty nebo vedlejší postavy s tak objemnou poetičností a atmosférou, to si žádá kumšt v takovém Hollywoodu takřka nevídaný. Opravdu silných emocionálních chvil zde sice tolik nenajdeme, ale ódu na obrazovou krásu a čistotu pěje Kráva skoro v každém záběru, stejně jako Holub s Mihulovou na prosté a přirozené herectví... (19.09.2016)

Dřina, dřina a zase jenom dřina. Tak to na venkově bylo, je a bude. Karel Kachyňa v tomto dramatu přenádherně zobrazil myšlení a jednání vesnických lidí v dobách ne tak dávných, aby jsme na ně zapomněli. O to víc by jsme si měli vážit poctivé práce "obyčejného" pracovitého člověka z vesnice. Člověka, který se životu dokáže postavit a něco v životě dokáže, byť mnozí z nás tyto hodnoty neuznávají. Člověka, který zná skutečné pravé hodnoty života a nežene se za nějakým vysněným pozlátkem. A nakonec i člověka, který pro malý kousek svého štěstí a štěstí své ženy neváhá nabídnout ohromnou oběť, tedy vlastní pot a neuvěřitelnou dřinu. Valérie Zawadská a František Peterka podle mého stoprocentně naplnili představy tak velkého režiséra, jako je Karel Kachyňa a mě svými hereckými výkony velmi příjemně překvapili. (15.08.2007)

Úvodní označení „dobrodružství neobyčejného života“ je trochu hořká ironie. Na Krávu se nedívá moc lehce. Na samotě, kde lišky dávají dobrou noc (pokud už to na ně nebylo moc a také radši neutekly na nějaké „pohostinnější“ místo), se opravdu žádná velká idyla nekoná. Život na konci světa je pořádně těžký a krutý. Ona kráva je středobodem života hlavního hrdiny a také prostředkem k samotnému bytí (i když ve filmu paradoxně příliš radosti neudělá, spíš naopak). Již zmíněný Adam je pak všechno, jen ne gentleman a velký myslitel (resp. se jedná o pravý opak obou). To ostatně dokládá i událost, která předchází „přijetí“ nové ženy. Díky ní Adamovi občas mezi trvale zamračenými mraky vysvitne sluníčko, ale vždy opravdu jen na chvíli, a každý takový veselejší moment je pak vykoupen něčím nepříjemným či dokonce rovnou tragédií. Postupně jsem osudem zkoušenému Adamovi začal i fandit, ačkoliv s výhradami, a protrápil se s ním až ke konci (či začátku?). Této vcelku depresivní, ale autenticky působící podívané, přiklepávám solidní 4*. (22.09.2018)

Bezútešný film o tom, aký je život sviňa. Napriek takému trpkému a jasnému zobrazeniu je výpoveď filmu akosi mimo mňa. Spätosť s prírodou je fajn, ale vlastníctvo kravy ako hlavná méta bytia, chvíľu vzdialená, chvíľu na dosah, chvíľu splnená, aby bolo nakoniec zase všetko inak, to je už veľmi prehnané. (7.11.2013) –––– Na druhýkrát som už trochu viac pochopil ten zvláštny zrod lásky dvoch podivných ľudí, ale všetko sa pochopiť nedalo. Takže zvýšiť hodnotenie môžem len na tri hviezdy. (2.9.2016) (07.11.2013)