Kráva

Minimalistický film o těžkém životě v pohraničí na začátku devatenáctého století to je Kráva. Minimalistický jednoduchým příběhem obyčejného života, počtem postav i stopáží - pouhých 86 minut. Z počátku chvíli trvalo, než jsem se dostal do děje a zorientoval v motivacích postav. Moc mě to nebavilo a dokonce jsem si dal pauzu. Naštěstí se to postupně rozjelo a zhruba od poloviny filmu jsem Krávu sledoval se zájmem. Bavila mě především snaha dvou hlavních hrdinů - outsiderů začít žít společný a lepší život. Okolí a okolnosti jim ovšem moc nepřály a tak jsem jim alespoň fandil. Pro Radka Holuba to byla až do filmu Karamazovi nejvýraznější filmová role a zvládl ji s přehledem. Mladá Alena Mihulová to taky odehrála výborně a všichni tvůrci mohou jen litovat, že se v roce 1992 ještě neudělovaly ceny Českého lva, Kráva by určitě nějakou dostala. (21.04.2022)

„Jako každý den, jako vždycky, jako celý život…“ Život na horské samotě mohl být v minulosti sám o sobě těžký. Pro Adama, „divného patrona“, který slova téměř nepromluví, život nachystal obzvlášť těžký osud. Jednou jde dolů do vesnice prodat kravku, aby získal lék pro nemocnou matku, která se k němu přitom v dětství zrovna moc hezky nechovala, podruhé udělá to samé pro svou nemocnou ženu. Smutné věci se opakují, Adamova chuť porvat se s oním těžkých osudem však zůstává… Radka Holuba normálně moc nemusím. Zde ale dostal od Karla Kachyni velkou, patrně asi životní roli a ujal se ji skvěle. Zahrát srozumitelně a věrohodně někoho tak málomluvného, jako byl Adam, nebylo asi vůbec jednoduché, jemu se to však povedlo. Moc se mi samozřejmě líbila i Alena Mihulová. Poetika tohoto filmu mě napoprvé moc neoslovila. Pamatuji si, že mi to před léty přišlo takové nedějové (proto původně jen 3 hvězdičky). Zejména mám na mysli ty opakující se záběry na Adamovu cestu dolů a nahoru. Tentokrát jsem si ale přesně toto docela užíval a říkal jsem si, že i v tomto filmu nezapře Kachyňa sám sebe. Proto musím minimálně jednu hvězdičku přidat. (09.03.2021)

Zvláštní film s drsnou poetikou horské samoty. Když jsem viděl film poprvé, myslel jsem si, že Radek Holub ani svoji retardaci nehraje. Do té doby jsem ho neznal. Vzorně zahráno, ale neoslovilo mě to v plné své šíři. Viděl jsem dvakrát, abych se ujistil, jestli náhodou tam nenajdu něco opravdu zajímavého. Nenašel jsem, ale to neznamená, že by film nebyl ke zhlédnutí. Je jen z té kategorie, která mně není tolik blízká. 60% (09.01.2012)

Pan režisér mne tímto filmem dost překvapil. Byl jsem zvyklý na jeho rozevláté příběhy ze života , filmy se míhala spousta výřečných mudrců a mudrlantů, a najednou toto. Takový tichý samotářský snímek. Celé vytržené z reality a hozené kamsi do hor, oloupané až na dřeň. Proč ale? Úplně si nejsem jistý, že jsem pochopil. Marně hledám něco, čeho se chytit. Je to takové hrozně schematické, třeba ta matka a ty prostřihy z minulosti. Divné. Jasně, že to měl těžké a proto má potíže se ženskýma. A že nosí tu nůši je symbol kontinuity. Dohromady to ale moc smysl nedává. Na můj vkus je to asi moc intelektuální. Když už intošárna, tak Vojnárova Cesta pustým lesem....65% (17.02.2015)

Kachyňove filmy mám rád a pohľad do jeho filmografie dokazuje, že mám aj prečo. Krava napriek nie práve príťažlivému názvu ma zaujala od začiatku. Otrocká práca zaisťujúca najnutnejšie prežitie našich praprapredkov je v krásnom a drsnom prostredí stvárňovaná málo známymi hercami, ktorí hrali ako o život. Spolu so zaujímavým príbehom a štandardne krásnou hudbou Petra Hapku vzniklo dielo, ktoré ani zďaleka nie je len o túžbe po vlastníctve kravy, ako symbole o niečo lepšieho života, ale aj o vzdialenosti, ktorú sme aspoň v materiálnej oblasti urazili za niekoľko generácií. (01.03.2010)