Naděje

Romance pro alkoholika a prostitutku nejnižší cenové skupiny. Nikoli zásadní, přesto velmi dobré dílo Kachyni, Procházky, Hrušínského a Hegerové. --- Tenhle film je celkem neznámý, ale kdyby jej Kachyňa natočil ve Spojených státech v roce 1969, tak jako Schlesinger svého Půlnočního kovboje, a přidal pár zfetovaných psychedelických obrazových kreací, to by byla teprv pecka! Deziluzivní procitnutí z amerického snu! Příběh lidí vyvržených na smetiště lidských osudů! Mohlo by to dostat Oscary a nadělala by se kolem toho spousta pseudointelektuálských keců. (14.01.2011)

Říká se, že naděje umírá jako poslední. Těžko říct kolik naděje ještě zbývá alkoholikovi Lucinovi (Ignáci) v podání jako vždy geniálního Rudolfa Hrušínského. Možná ta poslední naděje v jeho životě plyne ze setkání s prostitutkou Magdou. Vůbec jsem netušil, že Hana Hegerová kdy ztvárnila takto charakterní roli. Z jejího hereckého výrazu stojí za zapamatování především její široký úsměv a krásné zářivé oči. V celém jinak dost depresivním filmu o tom, že "alkohol je metlou světa", patří chvíle, kdy Magda vykouzlí na tváří úsměv, mezi ty nejpozitivnější. Jakoby právě v onom úsměvu se skrývala ona naděje v lepší život. (01.05.2017)

Postava Lucina jako personifikovaná naděje Magdina, postava Magdy jako personifikovaná naděje Lucinova (srov. epickou sekvenci od jízdy Tatrovky po probuzení). Na nádraží Lucin vždycky dojde, ale do vlaku už ne. Nakonec ale potká i ty králíky. (Jak málo a jak banálního Kachyňovi stačí k představení snu!) V úvodní scéně je Lucin ukázán jako zdatný chmaták, což vyvolává představu jisté minulosti a jisté praxe, kterážto představa je ale později narážkami na jeho skutečnou minulost popřena. Hrušínský lůzry uměl báječně a kdo by tak zahrál setkání na nemocniční chodbě a Hegerová jako herečka? Ano! Komentáře: vypravěč, Marthos, Sarkastic. Vrcholné číslo zlaté střední cesty mezi tzv. socrealismem a tzv. novou vlnou. Že Radek99 nevidí žádné poetické pasáže, lze vysvětlit jen tím, že poetikou je tato sociální balada prodchnuta od začátku do konce. (23.08.2020)

Netušil som, že takýto film mohol vzniknúť za socializmu. Ťažko depresívny, beznádejný film s maličkým svetielkom na konci tunela i na konci filmu. Film, v ktorom Rudolf Hrušínský presvedčí aj dovtedy nepresvedčených, že bol najlepším českým hercom. Film, v ktorom Hana Hegerová dokázala, že ak by sa nestala vynikajúcou šansonierkou, nestratila by sa ani ako herečka. Film vynikajúco zrežírovaný a nasnímaný. Až s odstupom niekoľkých rokov mu pridávam štvrtú hviezdičku, pretože doterajšie tri boli skôr výrazom neúcty, než odozvy, ktorú vo mne vyvolal. (09.02.2011)

Největším hříchem je promarněný život. Taková je pointa tohoto výjimečného díla. Příběh notorika ve vynikajícím podání Rudolfa Hrušínského se zjevnou tendencí zapůsobit na divákovu psychiku není sice překvapivé téma, ale v rukou Karla Kachyňi má takové téma nekonvenční náboj. Ponurá atmosféra tamního prostředí lehce umocňuje tu nemorální šlépěji nepoučitelnosti a prachobyčejné bezvýznamné konzumace života. Rozhodně má takový film něco do sebe…ostatně, který Kachyňův film nemá. 80% (04.02.2012)