Naděje

Velké psychologické drama, které se však samo smrštilo absencí seskládání střípků z Magdalenina života, nedozvíme se, proč skončila tam, kde skončila, a proč přišla o děti. U Ignáce to snad ani vědět nechceme, tam je jasné, že svůj život utopil v panácích Myslivce. A tak nezbývá než zas a znova obdivovat Hrušínského herecký projev a s úctou konstatovat, že uměl hrát nejen očima, ale i zády. (21.06.2015)

Netušil som, že takýto film mohol vzniknúť za socializmu. Ťažko depresívny, beznádejný film s maličkým svetielkom na konci tunela i na konci filmu. Film, v ktorom Rudolf Hrušínský presvedčí aj dovtedy nepresvedčených, že bol najlepším českým hercom. Film, v ktorom Hana Hegerová dokázala, že ak by sa nestala vynikajúcou šansonierkou, nestratila by sa ani ako herečka. Film vynikajúco zrežírovaný a nasnímaný. Až s odstupom niekoľkých rokov mu pridávam štvrtú hviezdičku, pretože doterajšie tri boli skôr výrazom neúcty, než odozvy, ktorú vo mne vyvolal. (09.02.2011)

Tradičně vynikající Hrušínský a skvěle sekundující Hegerová - - - realistický, autenticky působící zážitek v neprávem pozapomenutém českém filmu. Pro mě velké překvapení, Kachyňu jinak moc nemusím (snad až na Městem chodí Mikuláš a Kočár do Vídně). S hodnocením možná půjdu ještě i výš - zatím 8/10 (05.04.2007)

Dva zoufalci v zoufalé situaci. Kachyňa ale umí příběh odvyprávět a Hegerová i Hrušínský zahrát. V industriální krajině dokáže Kachyňa najít krásné obrazy spočívající hlavně v tom, že ukáže, jak je holá, zničená a obnažená na dřeň. A to samé platí o příběhu lásky mezi ochlastou a zoufalou ženskou, která hledá trochu něhy v každé mužské náruči (tedy rozhodně ne prostitutka, jak píše pomatený distributor). A nakonec se té lásky dočká, i když v jiné podobě, než čekala. KOUSEK DĚJE Lucinův odchod je gestem lásky, on ví, že by ji stejně už jenom zas a znovu stahoval na dno. Naděje je jenom možnost, není příslibem nebo dokonce slibem, že všechno dobře dopadne. /30. 7. 13./ (30.06.2013)

Nadejě je bezpochyby tzv. herecký film. Kachyňa aj slnečný deň, ktorý je tu myslím iba jeden, sníma rovnako depresívne, ako zvyšok filmu. Tá nádej tu nejaká je, ja som sa ale hneď na začiatku zháčil nad jedným momentom. Ožratý chlap leží na zemi a niekto sa ho pýta, čo mu je. To si už pravdupovediac dnes predstaviť neviem, po 10 násobnom prekročení by možno niekto zavolal políciu. Ľudia v určitom veku a po mnohých zúfalých skúsenostiach chápu, že nie sú dokonalí a občas si treba odpustiť aj veci ťažko odpustiteľné. Inak by sme všetci na zemi boli sami. (25.03.2016)