Pozor, vizita!

Co k tomu více dodat. Rudolf Hrušinský rovná se záruka dobré zábavy. Příběh o lidském štěstí a neštěstí, který v sobě má hned řadu tak hlubokých pravd, že nejde se na konci zarazit a popřemýšlet nad tím, kdy se v této situaci objevím třeba já. Je to zvláštní, ale je to tak. Bohužel, a tento film to nádherně ukazuje v té pokud možno nejsvětlejší stránce, které Rudolf Hrušinský přidává co do vtipu snad nejvíce jak to jde. (09.12.2008)

Příjemný příběh o lidské naději i v dobách kdy vás život srazí na zem. O tom, že není potřeba si stěžovat, ale z každé situace si vzít to nejlepší a svým počínáním povzbudit život těch druhých. Smutně humorný příběh o panu Prepsloví (skvělý Rudolf Hrušínský), který se kolem roku 1960 dostane do nemocniční izolaze. A přitom je pro něj nejdůležitější svoboda a volnost, prožil toho hodně a svými historkami baví všechny, protože nikdo nemá ani špetku odvahy byť jen k části toho, co on prožil. Každý se hrabe ve svých malichernostech, snaží se ty druhé přechytračit, ale toho krásného života si nedokážou užívat tak, jak si to život zasluhuje. Svým chováním a radostí ze života dokáže nakazit a ovlivnit životy i lidí kolem sebe. Z pacientů mladou Manku (přírodou bohatě obdařená Veronika Jeníková), či starého Bartůňka (Ľudovít Greššo), na kterého jeho potomci kašlou a využívají ho. Také personál nemocnice je jím okouzlen a fascinován, tak jako primář (Bořivoj Navrátil), vrchní sestra Růžena (Libuše Švormová), dezinfektor Kafka (Josef Somr) a uklízečka Katka (Blažena Holišová). Je to nádherný příběh, ve kterém je obrovská radost ze života a který nám říká, abychom se nebáli užívat si života tak, jak si to zaslouží. (15.08.2010)

Nemocniční pokoj u mě vyvolává cosi nepříjemného. A co teprve infekční oddělení, na kterém pacienti mají ve střevech baktérie a serou jak najatí. "Salmoneloza hovnoza", jak neodolatelně pronese ve filmu pan Hrušínský fatální větu, ve mně evokuje jen nutkavý pocit mít tenhle film za sebou. Zkrátka, já se z filmu neposral. Ovšem pozor, to neznamená, že ten film není kvalitně natočený a zahraný. Mistr Kachyna mě, coby diváka, zavřel na pokoj se starou českou hereckou školou, kterou výborně uvěřitelným způsobem reprezentuje zejména Rudolf Hrušínský. Herci okolo něj mu zdařile sekundují, po stránce herecké nemám námitek. Jenže film by to neměl být jen o hereckém výkonu, popřípadě výkonech jednotlivce či více herců, ale měl by také bavit, strhnout. Obyčejný lidský příběh o obyčejné infekční, a dodávám hnusné nemoci, je však plochý, a výrazově málo průrazný. Nedovedu si například film představit bez Hrušínského. Když si odmyslím jeho figuru, je film plný epizodních charakterů, a o to víc vyjde na zřetel jeho málo barvitý příběh. Řemeslně zdatný režisér divákovi nedopřeje, aby si od vůně lizolu a nemocničních halen, tak nějak odpočinul, a jen v jedné restaurační sekvenci, opustíme brány nemocničního zařízení. Film má naštěstí dobře napsané dialogy, a s nimi ten statický ráz příběhu nějakým způsobem plyne. Plyne, ale nepádí kupředu sám, nýbrž ho posouvají herci. Kachyna nikdy neměl cit pro tempo svých filmů. Tento jeho film je zářným příkladem roztahaného filmu, možná nejzdlouhavějšího z jeho režijní filmografie. Práce s herci je až téměř obdivuhodná, jak i z nevelkých rolí dokázal režisér vykřesat něco, co už v soudobé kinematografii delší dobu chybí a chybět bude. Na příběhy obyčejného lidství, na ty byl mistr Kachyna kadet, tentokrát se však zdržel v nemocnici až nezdravě dlouho. Pocit, že ležím na lůžku a chce se mně opakovaně srát se dostavil, a to prosím pěkně, nejsem pesimista, ale zkrátka a dobře, jak jsem tak ležel na tom lůžku a volal "sestři, sestři", tak jsem nevolal jen tak nadarmo. hovno jsem měl v zatáčce, ale co hovno, byl to jenom bublající sajrajt se zvukem připomínající závody Moto GP, ta píča jedna sestřička, mně nepodala bažanta a já byl nucen to pustit pod sebe. No a tak nemám nejlepší vzpomínky na infekční oddělení, kde mně zjistili i další choroby, které doposud nebyly objeveny a vědci je za pomoci mých vzorků bedlivě zkoumají. A musím vám říct, že jsem se styděl, jak jsem se posral. Ta sestřička byla hodně sexy. Uklízela to v rukavicích a smrad to byl, jak když otevřou rigol s hajzlem plným hoven, co nasral otylý člověk za 50 let. Tu sestřičku jsem pak za rok potkal v tramvaji. Hned mě poznala a na celou tramvaj spustila: "Jééé, zdar, to jsi ty, co jsi se před rokem na infekčním posral." No a z ostudy jsem měl vlněnou šálu. Mé hodnocení: 40% (13.12.2014)

Na ty slabé čtyři to jen tak tak je, protože natočené a zahrané je to skvěle, je tu silná psychologie nejen u hlavní postavy, má to pár silných scén a hlavně v poslední půl hodině mě to celé dost chytlo, ale ve finále moc spokojený teda nejsem. Kdyby hlavním hrdinou celého filmu byl Bartůněk, tak je to neskutečně silné a klidně bych pak i dal plný počet. No jo, jenže není a místo něj tohle místo má tulák a světoběžník Prepsl, který je představen jako člověk, u kterého se nedá moc co rozehrát. Střetává se s různými lidmi, nejspíš navěky zůstane v jednom nemocničním pokoji (btw fakt nevěřím, že by se někdo, kdo se celý život toulal světem, dokázal vůbec nějak sžít s tímhle způsobem života, vždyť by ho to muselo vnitřně ničit - a tři pokusy o útěk jsou za celou tu dobu strašně málo) a vlastně ta jeho situace nikam nevygraduje. Vůbec ten závěr je takový strašně... zakřiknutý. SPOILER Co bude s Prepslem dál se nedozvíme, jestli Bartůněk přežil taky ne, možná umřel, možná si ho vzala domů dcera a zaplatila mu operaci, nevíme KONEC SPOILERU. A jak se Prepsl dostal ven k té učitelce je taky nevysvětlené,. Fakt, být ten film líp dotažený a mít jinou hlavní postavu, byla by to pecka. Takhle je to taky dobré, ale na víc jak slabé čtyři fakt ne. A nakonec z toho stejně mám spíš depku, i když se to snaží mít i pozitivní chvíle, ale ono to asi bude tím, že nemám rád nemocnice a o to víc nemám rád nemocniční pokoje. Zvlášť, když by se z něj už nedalo navždy dostat... Slabé 4* (14.03.2021)

Viděl jsem spoustu filmů s Rudolfem Hrušínským, ale v této roli ho mám asi nejradši. V jeho postavě je spousta moudra, optimismu, humoru, ale čeho asi nejvíc, lidskosti. To je to správné slovo, které vystihuje nejen postavu pana Prepsla, ale celý film. Kachyňa byl prostě na filmy plné lidskosti kadet! (07.05.2008)