Smrt mouchy

V 70. letech pravděpodobně Kachyňa experimentoval s omamnejma látkama, takže pod jeho taktovkou vznikaly filmy jako Láska a nebo právě Smrt mouchy. Pravou známku punku tomu ještě dodává Liškova psycho-hudba, Joudoslav Satoranský v roli ochránce přírody a ekologickýho aktivisty v kožený bundě a dost ujetá scéna s odvozem mrtvýho a těžce zranenýho v nákladovym prostoru Barkase. Přestože má film 86 minut, tak já ho sledoval s přestávkama asi 4 hodiny a neustále jsem u toho chlastal lahváče, takže jak stoupala hladina alkoholu v krvi, začal jsem v tom pomalu nacházet jakýsi zalíbení. Ale ve střízlivym stavu bych to asi nedal. (06.04.2012)

Spíše než o fobii z lítající mouchy, jak by se mohlo zdát dle zdejšího podivného obsahu, film vypráví o dospívajícím klukovi a jeho malkých velkých trablech ve vztahu k rodičům, učitelovi, rodících se milostních vztahů i pokusu o hledání si místa v životě. Smrt mouchy je průměrný film, jehož příběh je též poněkud tuctový. Nutno ale říci, že průměrný v rámci filmografie Karla Kachyni. I Kachyňův průměrný kus, bez kterého by se československá kinematografie klidně obešla a z něhož sálá účelové (ekologické) poselství bez nějaké objevné myšlenky, skrývá totiž v sobě originální poetické vyprávění a mimořádné tvůrčí nápady. Jeden z nejlepších nápadů se objevuje již v úvodu, kdy se s příběhem hlavní postavy Milana seznamujeme prostřednictvím lyrického recitativu, v doprovodu Liškovy bigbeatové hudby se sborovým refrénem "Magdaléno, Magdaléno" prozrazujícím jméno osudové dívky. Vizuální stránku zase dotvářejí pěkné prostřihy na černobílé fotografie, jimiž Milan (jak sám říká) místo psaní deníčku dokumentuje svůj život a realitu kolem sebe. Na průměrnou úroveň to v mých očích padá a zůstává spolu se scénářem a ničím nevyčnívajícími hereckými výkony. 55% (17.06.2020)

Oficiální text distributora, je v tomto případě opravdu směšný a samotný film nepochopitelně degraduje. Přitom se jedná o výbornou záležitost a na svou dobu velmi slušný obraz dobové mládeže. Nechybí protirodičovský vzdor, studentský mejdan, nešťastná láska i žárlivá pomsta, rozhodnost ke změnám i bující tělesné žádosti. Zdeněk Liška zde svými tóny pochopitelně celou atmosféru ještě vylepšuje a přesto, že samotný příběh je jednoduchý, má své skvělé chvilky a např. monology Jaroslava Satoranského o znečišťování prostředí a civilzační pohodlnosti, která se v lidech, bez ohledu na režim, nepochybně pěstovala už v této době, je dnes ještě aktuálnější. Svět pohledem fotografa a skvělá práce se střihem, Karel Kachyňa neztratil nic ze svého stylu ani zde. (30.10.2012)

Poslední vzdechy šedesátých let se snaží nafouknout skrovný balónek puberty. Síla Liškovy hudby ani moc Kučerovy kamery nebo Kachyňovy režie však nedokáží odolat slepotě a hluchotě životního slohu, který zobrazují a který sebepopřením ducha národa i člověka v devětašedesátém definitivně ponížil život (tedy jeho představu) na standardní projev hmoty, nedotknutelné etikou ani časem, zato však odevzdané své nevíře ve – spásnou – putrefakci. Strach z much je raným projevem obavy z pomíjení a zakouší jej i hrdina, který suverénně svým teleobjektivem postřehuje vedle smyslových zón štěstí i kritické křivky devastace. Kachyňova normalizační Zvětšenina žel na rozdíl od té Antioniho nevidí, ale jen šmíruje. A takový je i její happyend. (03.03.2017)

Karel Kachyňa natočil film o dospievajúcej mládeži.  film je aj spomienkou na generáciu hercov , ktrorá bola v roku 1976 na začiatku svojej kariéry - J. Krausová , O.Brousek ml. , M . šafránková, M. Vašut  ... Vo filme je výrazná hudba famózneho  Zdenka  Lišku.  Zaujal ma aj Josef Somr , bol naozaj výborný ..  Film hodnotím  50%... (15.04.2023)